Albert Marenčin: Ľudská totalita. Zápisky, myšlienky, úvahy 1996 – 2017 | Georges Sorel: Iluze pokroku. Rozklad marxismu | Jochen Mitschka: Útočné války současného Německa
Albert Marenčin:¸ Ľudská totalita. Zápisky * myšlienky * úvahy 1996 – 2017
V pozostalosti Alberta Marenčina sa našli desiatky zošitov s denníkovými záznamami, myšlienkami, nápadmi a úvahami. Záznamy v jednom z nich sú datované od roku 1996 do roku 2017. Sú to osobné vyznania, postoje a názory na témy, ktoré považoval za najdôležitejšie. Dominujú v ňom témy slobody, rovnosti, básnickej tvorby a tvorby ako takej, racionality a imaginácie. Surrealizmus, ktorý ho v mladosti „zasiahol ako blesk“ vnímal ako oslobodenie ducha. Jeho ľavicovým názorom najviac konvenovala Trockého permanentná revolúcia. Na druhej strane píše, že je konzervatívec, drží sa včerajších názorov, spomína na svoje postoje, skutky i nadšenie, ktoré robili jeho život bohatým a krásnym, aj keď vo vtedajších názoroch bolo veľa ilúzií a omylov – no bolo v nich predovšetkým to, čo dokázalo nadchnúť, zapáliť, pozdvihnúť myslenie a city nad pragmatickú všednosť, nad šedivý pragmatizmus a prízemnosť každodenného života.
Albert Marenčin (1922 – 2019), spisovateľ, básnik, surrealista, filmár, dramaturg. Narodil sa v Bystrom nad Topľou. Vyštudoval Filozofickú fakultu v Bratislave a v roku 1944 sa zúčastnil na Slovenskom národnom povstaní. Po vojne pracoval ako redaktor v denníku Národná obroda, neskôr pokračoval v štúdiu v Paríži. V rokoch 1949 – 1972 pracoval v Československom štátnom filme, odkiaľ bol z politických dôvodov prepustený a nemohol publikovať. Do roku 1987 pracoval v SNG. Bol členom patafyzického kolégia v Paríži a československej surrealistickej skupiny.
MARENČIN PT 26. 5. 2022, 160 strán
Georges Sorel: Iluze pokroku. Rozklad marxismu
Georges Sorel (1847–1922) byl francouzský politický myslitel, vnímaný hlavně jako teoretik revolučního syndikalismu. Proslul knihou Úvahy o násilí, v níž předložil svou obhajobu revolučního násilí.
V krátkém spisku Rozklad marxismu (1908) chce Sorel marxistickou doktrínu zbavit strnulosti a dogmatismu, do nichž v jeho době upadla. Za tím účelem se snaží odkrýt skutečné jádro Marxova myšlení a očistit je od cizorodých složek, zděděných po starších socialistických naukách. Vymezuje marxismus jednak vůči utopismu, jednak vůči blanquismu. Zatímco první se pokouší radit vůdcům společnosti, marxismus se zajímá výhradně o organizaci proletariátu; a zatímco druhý chce prostřednictvím politické strany dobýt státní moc, marxismus zůstává oddaný myšlence třídního boje a absolutní revoluce. Za nejvěrnější uskutečnění Marxových idejí proto Sorel považuje soudobý revoluční syndikalismus.
Dílo Iluze pokroku (1908) představuje pokus zkoumat myšlenku pokroku pomocí Marxových historických metod, podle nichž je výklad idejí nutné založit na porozumění třídním vztahům. Sorel sleduje dějiny pojmu pokroku a kritizuje jej coby buržoazní ideologii, od níž se proletariát má oprostit. Vůbec ovšem nezavrhuje technický pokrok jako takový ani nepopírá jeho existenci; staví se však proti ideologii, která svádí ke kvietismu tím, že považuje pokrok za zaručený, a která jej chápe primárně jako hromadění intelektuálních poznatků. Proti této klamné buržoazní představě o pokroku staví „reálný pokrok“ moderního průmyslu, který je plodem technických dovedností proletariátu.
Academia 2022, 392 strán
Jochen Mitschka: Útočné války současného Německa
Ztracený duch ústavy. Poprvé odhaleno ve všech detailech: Účast Německa v útočných válkách v rozporu s mezinárodním právem. Otcové Spolkové republiky zkoncipovali ústavu ze zkušeností z vlády nacismu a třetí říše. Měla z Německa učinit právní stát, který mírově koexistuje s ostatními zeměmi. Avšak v důsledku jakéhosi stranického konsenzu, který spíše připomíná diktatury, byla ústava postupně vykotlána. Stranický kartel opakovaně nedbal práva a vůle národa. Například při zavádění eura nebo při otevření hranic v roce 2015. Avšak už v 80. letech 20. století přijala politika – ignorujíc veškeré demokratické hodnoty – nejdalekosáhlejší rozhodnutí: Otevřela dveře německým útočným válkám v rozporu s mezinárodním právem.
Jochen Mitschka v této knize vrhá světlo na německou účast na invazích USA a NATO: na války v Jugoslávii, Afghánistánu, v Iráku, Libyi a Sýrii; ale také na tajné akce v Jemenu a ve Venezuele. Přesvědčivě a detailně popisuje autor válečnické skutky, jimiž se němečtí politici provinili proti ústavě a mezinárodnímu právu.
Mitschkova burcující kniha objasňuje, jak naše média lžemi a propagandou připravovala půdu agresím. Demonstruje nám důsledky této fatální aliance politiky a mainstreamových médií: statisíce mrtvých a zraněných, zničenou infrastrukturu a řád, uprchlické vlny atd.
Německá účast v útočných válkách musí skončit. Vzhledem k těmto zločinům autor požaduje, aby byli němečtí politici voláni k odpovědnosti – jak to stanovuje trestní zákoník. Klade ale také otázku, jaké důsledky může mít účast ve válkách pro nás občany. Co se například stane, bude-li země jako Afghánistán na Německu požadovat reparace za spáchané zločiny? A co se stane, když účast na invazích USA povede k válce s Ruskem? Neboť politika zcela jasně signalizovala: Německo bude USA i v budoucnu bezpodmínečně následovat. S ohledem na to Jochen Mitschka popisuje, co by se mělo učinit, aby se s naší účastí v útočných válkach skoncovalo.
Naše vojsko 2022/07, 192 strán
DO POZORNOSTI:
Ivan David: Německo jako evropský hegemon – to nezní dobře
