V roce 1920 vystoupil Karel Kramář na lednovém zasedání Parlamentu Československé republiky s návrhem, aby Československo vyslalo do občanské války v Rusku armádu na pomoc bělogvardějcům. Na tomto jednání byl také přítomen prezident Masaryk. Okamžitě proti tomutotomuto návrhu vystoupil: „Do této války se nesmíme zapojovat, ta válka není naše, to je jejich válka, oni si vše musí urovnat mezi sebou. Nesmíme tam posílat ani vojáky, ani zbraně.“ Parlament se už dále Kramářovým návrhem nezabýval.
Vše se dá vyhledat v archivu zápisů Parlamentu, já jsem to četl před časem v Národní dní politice.
V té době dostal prezident Masaryk dopis od Maxima Gorkého, který v něm požádal prezidenta Masaryka o humanitární pomoc, potraviny, léky, oblečení. Pan prezident na dopis odpověděl, že takovou pomoc nemůže poskytnout Československo jako stát, neboť to je politická aktivita. Slíbil, že se postará, aby se humanitární pomoci ujaly soukromé osoby.
Tak se stalo a humanitární pomoc, naprosto zbraní prostá, proudila do Ruska několik let a skončila v roce 1924.
Svět je velké divadlo, historie se opakuje, jen aktéři jsou jiní.
(Reprofoto: Z. H.)
