„Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“ George Santayana upozorňoval na důležitost historické paměti, ale v některých situacích není jasné, zda je historická paměť výhodou, anebo nevýhodou. Někdo si opakuje minulost přesto, že si ji pamatuje, a dokonce právě proto, že si ji pamatuje, když ostatní na ni zapomněli.
Napětí mezi Izraelem a Íránem opět zhoustlo po atentátech na vůdce Hamásu a Hizballáhu. Řešení palestinsko-izraelského konfliktu je v nedohlednu, a přiléváním oleje do ohně se zvyšuje riziko širšího konfliktu v regionu. Čím déle trvá odplata Izraelců za říjnový masakr, při kterém Hamás k velké radosti Palestinců povraždil 1200 Židů, tím více je mrtvých palestinských civilistů. A s mrtvými Palestinci přibývá nepřátel Izraele.
Z odstupu vypadá drsná reakce Izraele jako jasná chyba. Veřejné mínění většinou nadržuje slabšímu a slabší jsou decimovaní Palestinci, kteří nemusí nic vysvětlovat, stačí jim fotografovat mrtvé děti. Dělat z Gazy parkoviště jednoduše není populární řešení. Reagovat na teror terorem znamená riskovat, že oběť bude vnímána jako agresor a agresor získá aureolu oběti. O geopolitických hrozbách ani nemluvě.
Pokud jsme ochotni hledat logiku v izraelském přístupu k Hamásu, Palestincům a obecně k Arabům, najdeme ji v historické paměti. Židé nezapomněli, jak dopadli, když se nebránili. Nezapomněli, že nenašli zastání, když je po milionech likvidovali nacisté v koncentračních táborech. Když jim někdo řekne, že je smete do moře, berou to vážně, protože si nechtějí zopakovat minulost. Když ale ničí toho, kdo je chce zničit, jsou konfrontováni s veřejným míněním světa, který už si historickou zkušenost Židů vybavuje jen matně, anebo si ji nevybavuje vůbec.
Lidem bez historické paměti připadají ti s pamětí jako paranoidní. Bez povědomí o tom, že se v minulosti vedla světová válka, dnes žije většina populace. A z těch, kteří o ní mají jakési povědomí, mnozí zaměňují viníky a oběti podle aktuálních sympatií a antipatií. Tady hledejme důvod nevraživosti vůči národům, které si historickou paměť uchovávají. Člověk bez paměti zkrátka neví, o čem je řeč, když mu ten s pamětí říká, že se nenechá vyvraždit jako minule.
Židé nejsou hloupí a vědí, že s přístupem oko za oko, zub za zub, si nezískají spojence, ani sympatie. Pamatují si ale, že spojence, na které se dá spolehnout, neměli nikdy a přizpůsobování se protižidovským zákonům je neuchránilo před plynovými komorami. Dnes si říkají: Máme-li být vyhlazeni, nic neztratíme tím, že se budeme bránit a ty, co nás chtějí vyhladit, vyhladíme.
V tomto je kletba historické paměti, protože kdo ji nemá, nemůže takovýto přístup chápat a sdílet. Je, mimochodem, pozoruhodné, že židovskou historickou paměť (její důsledky) neakceptují Rusové, kteří sami mají v dobré paměti Napoleona a Hitlera, takže si nedělají iluze o soužití se Západem. Historická paměť zjevně funguje selektivně. Každý má jen tu svou.
(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz 2. augusta 2024)
Foto: Archív I. H.
2 Responses
Vazeni,
dejiny su ovela dlhise a komplikvanejsie nez ako ich opisuje Ivan Hoffman. Po vzbure Zidov pod vedenim Josefa Flavia zidia boli v 1 storoci n.l. vyhnani Rimskou risou z Palestiny/Izraela a boli roztrateni po svete. Po zaniku Rimskej rise sa do tejto oblasti postupne stahovali Arabi, terajsi Palestinci. V obdobi kriziackich vyprav vzniklo na uzemi Palestiny latinske kralovstvo podporovane hlavne Francuzskom, ale aj Anglickom. Toto viedlo k neustalym vojnam az nakoniec Saladin sposobil zanik Latinskeho kralovstva. Potom od zaciatku 20 storocia sa uvazovalo o vytvoreni Izraelskeho domova/ statu v roznych castiach sveta. Najlepsie bolo uzemie na svere Australie medzi Severnym Teritoriom a Zapadnou Australiou. Bohate na cerstvu pitnu vodu,dostatok dazdov. A co je dolezite male mnozstvo ludi. Aj dneska na tomto uzemi zije len 800 Abrodzincov. Tych by Izrael mohol kupat v zlate. Najhorsie bolo uzemie ktore si zidia vybrali. Aj ked to bolo historicky ich uzemie, nemali tam fyzicku pritomnost az 2000 rokov.Naopak vyse 1500 rokov tam zili Palestinci. Poznajuc osud Latinskeho kralovstva, ja by som len s velkou obavou chel vybudovat novy Izrael na tom istom uzemi. To vsak nebol len jeden zadrhel. V roku 1948 sa navrhovalo vytvorenie dvoch statov zidovskeho Izraela a arabskej Palestiny. Avsak ako ta mapa vyzerala? Ako sachovnica! Keby povedzme od Jeruzalema na sever bol navrhnuty Izrael a od Jeruzalema na juh Palestina,mozno vyriesit problem existenciou dvoch statov by bolo mozne. Ale dnes ked Izrael zabral vsetko uzemie Palestiny a v Izraele zhruba na uzemi 20 000 km stvorcovych zije az 9 milionov zidov. Vytvorenie Palestinskeho statu povedal Izraela je cira nemoznost. Neviem preco Australia pretlaca toto riesenie. A tak dneska sa jednoducho na terajsom priestore neda vybudovat aj Palestina. Ked zidia zavrhli riesenie vybudovat Izrael na sever Australie. Co by im zabespecilo trvale mierove zitie a klud. Treba najst sposob kde a ako vybudovat Palestinu. Vieme ze Maroko okupuje Zapadnu Saharu,obyvatelia tohto uzemia chcu mat svoj stat, avsak vlastnymi silami sa im to nepodari. A tak medzi Marokom a Zapadnou Saharou, by mohol byt vytvoreny naraznikovy stat Palestina, o uzemnej rozlohe terajsej Palestiny. A tak by aj vlk bol syty aj ovca by zostala cela. Viem ze je to navrh chyteny za vlasy, ale ine mierove riesenie neni v dohlad
Len dodatok jednou vetou: Palestínci sú historickí Pelištejci a boli doma na území dnes známej Palestíny keď tú „daroval Pánboh“ vyvolenému kmeňu Hebrejov a malý židovský Dávid tam zabil pelištejského „obra Goliáša“ podobným spôsobom ako keď v novom veku prišli západní Európania do Ameriky a vyvraždili tam 90 percent domorodých obyvateľov – píše o tom Staré Božie Slovo z ktorého juda-isti zabudli vycenzurovať túto nelegendárnu časť svojej histórie.