Rusové coby osvoboditelé v Evropě končí

Jsou místa, kam léta nevkročila lidská noha a kde se díky tomu zastavil čas. Například někdo zdědí pozemek na britském venkově a v nějaké po desetiletí zamčené stodole najde sbírku zaprášených automobilových veteránů obrovské hodnoty. Já jsem takto nedávno vstoupil do po desetiletí zamčené plechové garáže a pod jejím stropem jsem našel zavěšenou plechovou ceduli ze šedesátých let minulého století. Na jedné straně stálo „SSSR NÁŠ PŘÍTEL“ a na druhé „SE SSSR NA VĚČNÉ ČASY“.

Kdyby tu garáž otevřel dnešní mladý progresivní rusofob, zažil by kulturní šok. Přátelství s Rusáky? Navíc na věčné časy? To přece nedává žádný smysl! Naši nejlepší přátelé jsou přece Němci! Anebo Američané, když tam zrovna není prezidentem Trump. Generace, která zažila druhou světovou válku, vymřela, a s ní se poroučela i historická paměť. Dějiny se přepisují, aby ladily se soudobým politickým vkusem. K tomu současnému, protiruskému, se nehodí představa, že nás Rudá armáda osvobodila od německého nacismu.

Když historie není kompatibilní se současností, lze to napravit tím, že z učebnic se nehodící škrtne a vygumuje. Jiná možnost je změnit vítěze. Vítězství připsat spojencům a Rusko vynechat. Anebo Rusy z osvoboditelů dodatečně překvalifikovat na okupanty. Cosi mi říká, že možná patřím k poslední generaci, u které je s takovýmto přepisováním historie potíž. Je to kvůli vzpomínkám z dětství.

Jako pionýr jsem držel čestnou stráž u hrobu neznámého ruského vojáka. V mém dětství jsme všichni měli památníky a oblíbeným motivem, který se do nich kreslil, byl ruský tank s rudou hvězdou. V květnu jsme na okna školy lepili papírové mírové holubice a číslice 1, 5 a 9. Šlo o slavné májové dny: první máj, pražské povstání a vítězství nad Němci. O výročích VŘSR jsme v průvodech nosili lampiony. A v rámci družby mi od vrstevnice z Leningradu přišla fotografická knížka „Zděs každyj kameň znajet Lenina“.

Rusové to u mne prohráli v srpnu 68. V dalších letech se ovšem ukázalo, že většině lidí okupace nevadila. Přizpůsobili se, stejně jako se kdysi většina přizpůsobila okupaci německé. V naší rodině se nepřizpůsobujeme. Můj děda a strýc se přidali ke Slovenskému národnímu povstání a odešli do hor. Můj otec se nepřizpůsobil po srpnu 68 a coby historik revizionista přišel o práci. Bylo by trapné, kdybych se já dnes přizpůsobil EU a akceptoval NATO.

Rusové nicméně, coby osvoboditelé, v Evropě končí. V Německu jsou nežádoucí na oslavách osvobození koncentráků, které osvobodili. Na výročí osvobození Bratislavy letos nedorazil k památníku na Slavíně žádný západní diplomat. Koněv je z Prahy 6 uklizen kamsi do depozitu. V tradičním konvoji historických vozidel mířících z Prahy do Plzně se prý počítá pouze s těmi americkými. A v nezávislých médiích se sarkasticky žertuje o oslavě vítězství bez osvoboditele.

A poučení? Historie je nepovinná. Platí to jak pro historii starou, která se už Západu nehodí, tak i pro tu novou, přepisovanou. Zda nás nakonec osvobodili Rusové od Němců, anebo naopak, ukáže až budoucnost. Víme jen to, že historii budou psát vítězové.

(Celkovo 435 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter