Za pokrok se dříve považovalo něco, co lidem pomáhá, ne to, co jim škodí, konstatuje pro ParlamentníListy.cz komentátor Ivan Hoffman. Naráží tím mimo jiné i na potíže s univerzitami ve Spojených státech, které ovládli progresivističtí studenti. A problém se dle Hoffmana přelil i do Evropy včetně ČR. „Je k úvaze, zda by si i naše příští vláda neměla posvítit na to, co se na univerzitách vyučuje a jsou-li to podobné ptákoviny jako na Harvardu, přestat to podporovat z veřejných peněz,“ uvádí. Nejstarší univerzita stejně dle jeho slov „vychovala masového vraha“.
Zaznamenal jsem povzdech, že kdysi se pokrokem myslel nějaký přínos. Pokrok lidem cosi usnadnil, zpříjemnil, zatímco dnes je pokrok synonymem šikany, omezení, zákazů, regulací. Pokrokáři respektive progresivci vymýšlejí, jak lidem zkomplikovat, znepříjemnit a hlavně zpoplatnit život. Logické je pokrok podporovat, je-li z něj užitek, a pokroku se bránit, jestliže škodí.
Pro dnešní dobu je charakteristické, že se investuje do toho, co vydělává, nikoli do toho co je společensky žádoucí. Proto se může přihodit, že stát přispívá na aktivitu společensky nežádoucí, jak tomu ještě nedávno bylo v USA v případě federálních grantů pro zdivočelé americké univerzity. Když si Američané zvolili konzervativní politiky, univerzity dostaly nůž na krk: chtějí-li federální peníze, musí se vymezit proti ideologickému fanatismu a politickému aktivizmu zradikalizovaných studentů a jimi ochočených učitelů. Když dnes korporátní média oplakávají „konec akademických svobod v USA“, je v tom slyšet reakci potrefené husy. Řada amerických nešvarů totiž metastazovala do Evropy a některé až do Prahy a do Brna. Proto ten zdejší vítr z úklidu za velkou louží.
Harvardově univerzitě Trumpova administrativa zmrazila 2,3 miliardy dolarů po té, co tato slovutná instituce, která v minulosti vychovala desítky nobelistů a zástupy umělců a politiků, odmítla skoncovat s obskurními programy, zaměřenými na „rozmanitost, rovnost a inkluzi“. Jiná americká univerzita, Kolumbijská, se kvůli federálním grantům rozhodla akceptovat nového šerifa v Bílém domě, za což sklidila progresivní kritiku, že se „rychle podvolila tlaku vlády a nestála si za akademickou svobodou a svobodou projevu“.
Co se tváří jako nějaký důležitý civilizační univerzitní rébus, je v principu banalita. Stačí umět rozlišovat mezi akademickou svobodou a studentskou svévolí. Kde chybí respekt k tradici, nemluvě o respektu k profesorům a kde není ochota k otevřené diskusi, čili schopnost uznat právo na jiný než jediný povolený názor, tam o akademické svobodě nemá cenu mluvit. Studentská svévole je důsledkem i příčinou úpadku vzdělanosti. Když se Harvard změní z líhně nobelistů na líheň aktivistů, kteří si platí za vymývání hlav, aby se pak vymýváním hlav živili, nepochybně není důvod, aby na to přispíval stát.
Z toho co o dnešním školství čteme a slyšíme, to vypadá, že západní univerzity netrpí absencí akademických svobod. Trpí absencí akademického ducha. Když naše nejstarší univerzita vychovala masového vraha, žádnou spoluodpovědnost za tragédii ani náznakem nevyvodila. Má se za to, že není povinností univerzity zkoumat, zda student je morálně na úrovni, respektive zda není magor. Důležitý je zdá se názor studentů, zda jsou ideologicky v pořádku, tedy zeleně liberálně progresivní a genderově vstřícní, profesoři.
Je k úvaze, zda by si i naše příští vláda neměla posvítit na to, co se na univerzitách vyučuje a jsou-li to podobné ptákoviny jako na Harvardu, přestat to podporovat z veřejných peněz. Neinvestovat masochisticky do toho, co je společensky nežádoucí.
Foto: Archív I. H.
