U dobře míněné rady nestahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, je problém v tom, že nikdy s jistotou nevíme, jak daleko je brod. Je pravděpodobné, že nás krize zastihne nepřipravené, přestože víme, že příchod krize není jenom možný, ale že je jistý. Energetici například už dlouho varují, že u blackoutu otázka nestojí „zda“, ale „kdy“.
K pesimismu jsou solidní důvody. Předně je zde fatalismus ekonomického cyklu, kdy se považuje za samozřejmé, že společnost na svém vrcholu kolabuje, aby se propadla někam, odkud může znovu růst. A pak zde nově máme zelené náboženství, které ignoruje fyziku. Bez masivních investic do elektrických rozvodů se elektromobily a tepelná čerpadla stávají brzdou pokroku. V Německu již pokusem omylem zjistili, že čím více se k síti připojí automobilů, tím méně zbude elektřiny pro lidi.
To ovšem ještě o blízkosti brodu nevypovídá. Souběžně s tím, jak se ve jménu zeleného náboženství zavírají elektrárny na fosilní paliva a budují kontroverzní větrné a solární náhrady, zvyšuje se cena energií. Zvyšování cen likviduje energeticky náročný průmysl. S tím, jak se zavírají hutě a chemičky a průmysl se stěhuje někam, kde se na zelené náboženství nevěří, klesá spotřeba elektřiny. Brod se tedy vzdaluje.
Jelikož vše souvisí se vším, můžeme předpokládat, že pokles reálné ekonomiky bude provázen poklesem životní úrovně. Bude ubývat lidí, kteří něco reálně vytvářejí. Logicky by ve společnosti měla růst frustrace, nespokojenost, živená rostoucí nezaměstnaností, snižováním příjmů a všeobecným pocitem, že dobře už bylo. Že by se tedy brod naopak přibližoval?
Historická zkušenost s prognózami říká, že se pokaždé stane něco, s čím prognostici nepočítali. Temné prognózy, pravda, působí reálněji než růžové sny, ale i katastrofické scénáře běžně selhávají. Nikdy neodhadneme, jak zafunguje lidský faktor. Prognostik staví na historii a je ovlivněn vlastní životní zkušeností. Pokud jde ale o budoucnost, je v posledku odkázán na nespolehlivou křišťálovou kouli.
Generace, kterým patří budoucnost, už nemají žádnou zkušenost se světem, ve kterém se budoucnost centrálně plánovala a ve které se nepočítalo s krizí z nadvýroby, jednoduše proto, že se místo konkurenčního soutěžení plnil plán. Ke slovu přicházejí generace, které mají zkušenost se světem, ve kterém se vlastnictví netvoří budováním, nýbrž privatizací. Do hlavy jim nevidíme, ale dá se tušit, že jim práce nic neříká. A je docela dobře možné, že než by dřeli, raději se budou uskromňovat.
Brod tedy možná bude o cosi dál s příchodem generací, které než by hromadily majetek, raději ho budou sdílet. Už dnes slýcháme o mladých, kteří před automobilem upřednostňují kolo, kvůli uhlíkové stopě preferují konzumaci hmyzu, a než se rozvalovat v příměstských satelitech, volí raději garsonku anebo zůstávají bydlet u rodičů. Pokud jim to zelené náboženství vydrží, obejdou se nejen bez fyziky, ale ideálně také bez dětí.
(Komentár vyšiel na ParlamentnListy.cz 24. apríla 2024)
Jedna odpoveď
„… s příchodem generací, které než by hromadily majetek, raději ho budou sdílet.“
To už se propaguje hodně dlouho.
V roce 2016 byl na webu World Economic Forum Agenda uveřejněn názorový článek Idy Aukenové, poslankyně dánského parlamentu, s titulkem „Vítejte v roce 2030: nic nevlastním, nemám žádné soukromí a život nikdy nebyl lepší“.
https://web.archive.org/web/20200919102818//www.weforum.org/agenda/2016/11/shopping-i-can-t-really-remember-what-that-is
V článku se mimo jiné píše:
– Nic nevlastním. Nevlastním auto. Nevlastním dům. Nevlastním žádné spotřebiče ani oblečení. Vše, co jste považovali za produkt, se nyní stalo službou. Máme přístup k dopravě, ubytování, jídlu a všem věcem, které potřebujeme v každodenním životě. Všechny tyto věci se jedna po druhé staly bezplatnými, takže nakonec nemá smysl, abychom toho moc vlastnili.
– V našem městě neplatíme žádný nájem, protože někdo jiný využívá náš volný prostor, kdykoli ho nepotřebujeme. Můj obývací pokoj se používá k obchodním schůzkám, když tam nejsem.
– Jednou za čas se rozhodnu uvařit si sama. Je to snadné – potřebné kuchyňské vybavení je mi doručeno ke dveřím během několika minut. Od té doby, co je doprava zdarma, jsme přestali mít všechny ty věci nacpané doma. Proč mít ve skříních nacpaný strojek na těstoviny a pánev na palačinky? Můžeme si je prostě objednat, když je potřebujeme.
– Nakupování? Nemůžu si vzpomenout, co to je. Pro většinu z nás se změnilo na výběr věcí k použití. Někdy mi to přijde zábavné a někdy chci, aby to za mě udělal algoritmus. Vždyť už zná můj vkus lépe než já.
– Když umělá inteligence a roboti převzali tolik naší práce, najednou jsme měli čas se dobře najíst, dobře vyspat a trávit čas s jinými lidmi. Koncept dopravní špičky už nedává smysl, protože práci, kterou děláme, můžeme dělat kdykoli. Opravdu nevím, jestli bych to ještě nazýval prací. Je to spíše čas na přemýšlení, čas na tvorbu a čas na vývoj.
– Během nějaké doby se všechno změnilo v zábavu a lidé se nechtěli zabývat složitými otázkami. Až na poslední chvíli jsme zjistili, jak všechny ty nové technologie využít k lepším účelům než jen k zabíjení času.
Napsal Pavel Kohout a vyšlo 22.1.2023 zde:
https://svobodny-svet.cz/nic-nevlastnim-nemam-zadne-soukromi-a-zivot-nikdy-nebyl-lepsi/
—
P.S.
Komentár Ivana Hoffmana vyšiel na „ParlamentníListy.cz“ v sobotu 20. apríla 2024.