Mrtví mluví

Kolik lidských životů si vyžádaly ozbrojené konflikty po skončení studené války, a to včetně války na Ukrajině.

Všichni padlí ve válkách hovoří – slavní generálové i neznámí vojíni. Mluví ve statistikách. Je to ovšem šepot, který málokdy dolehne do pracoven politiků. Ministři zahraničí a ministryně války, poslanci i senátoři mívají dobře polstrované dveře a odhlučněná okna, aby je nikdo nerušil. Vždyť mají tolik starostí s bojem proti operním pěvkyním či sochám na náměstích, a když prostý občan spokojeně odpočívá, oni se musejí trmácet do dáli na čínský ostrov. Přesto ale statistiky hovoří. Jen je třeba naslouchat…

Čísla ve válečných statistikách bývají nepřesná. Různá výzkumná pracoviště upřednostňují odlišné zdroje, analýzy bývají až příliš často poplatné ideologickým předsudkům. I tak hlas oněch čísel mnohé sděluje. Například ten ze Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI). Ve své poslední ročence SIPRI zveřejnil mapu, která na základě statistik znázorňuje místa a intenzitu ozbrojených konfliktů ve světě v loňském roce. Pozornost si zaslouží všechny tři druhy násilných konfliktů, o kterých mapa vypovídá, protože ty s nízkou a vysokou intenzitou mají často potenciál k dalšímu růstu násilí. To je zvláště patrné v případě Afriky, a nejen pokud se jedná o Niger. Z mapy je ale také zřejmé, kolik ozbrojených konfliktů západní média ignorují a proč mnohé státy globálního Jihu nevnímají válku na Ukrajině tak, jak by si přáli někteří politici ve Washingtonu či Bruselu.

Heidelberský institut pro výzkum mezinárodních konfliktů publikuje od roku 1992 svoji analýzu konfliktů; v anglické verzi ji lze dohledat pod názvem Conflict BarometerNásledující graf převzatý z tohoto zdroje ukazuje, že počet konfliktů všech druhů s výjimkou nenásilných krizí sice meziročně narostl, ale nikterak významně. Naznačuje ovšem, že se situace nezlepšuje. Conflict Barometer upozorňuje i na regionální výkyvy. V případě Evropy uvádí, že zde loni bylo 15 sporů, 17 nenásilných krizí, 15 násilných krizí, jedna omezená válka a jedna válka byla „plnohodnotná“.

Katedra výzkumu míru a konfliktů Uppsalské univerzity začala v sedmdesátých letech sběr a studium dat o vojenských konfliktech (UCDP), což dnes provádí ve spolupráci s Ústavem pro výzkum míru v Oslo. V tomto případě je jako vojenský konflikt chápán střet organizovaných ozbrojených skupin, při němž zahynulo nejméně 25 lidí. Jejich analýza se opírá o dělení konfliktů na státní, nestátní a jednostranné. Za státní jsou pokládány konflikty, do kterých je zapojen alespoň jeden stát. Problém je u kategorie „jednostranné násilí“. Ta odkazuje na použití vojenské síly státem nebo organizací proti civilistům, což je zpravidla spojováno s terorismem; v určitých případech se ale může tento způsob násilí překrývat s první kategorií.

Nejnovější zpráva UCDP mimo jiné ukazuje, že v posledních dvou letech dramaticky vzrostl počet zabitých v ozbrojených konfliktech, na čemž se výrazně podílí válka na Ukrajině. Následující graf pocházející z jejich dílny ale také ukazuje, že po skončení studené války bylo možné zaznamenat v první polovině devadesátých let ještě výraznější nárůst počtu zabitých. Je zřejmé, že se tak stalo nejen v důsledku genocidy ve Rwandě v roce 1994, ale také v návaznosti na válku proti terorismu, kterou zahájily Spojené státy, především v souvislosti s intervencí v Afghánistánu a Iráku.

Zpráva UCDP je však mnohem konkrétnější. Podle ní v roce 2022 v ozbrojených konfliktech zahynulo 237 tisíc lidí. To číslo představuje meziroční nárůst o ohromujících 97 % – což činí rok 2022 nejsmrtelnějším od zmíněné genocidy ve Rwandě. Podle údajů z tohoto zdroje byla loni nejkrvavějším ozbrojeným konfliktem válka v Etiopii, v níž zahynulo 101 tisíc lidí. Válka na Ukrajině se umístila na druhém místě s 81,5 tisícem zabitých. Ovšem například ozbrojené násilí v Demokratické republice Kongo si od roku 1989 podle UCDP v souhrnu vyžádalo téměř 129,6 tisíc padlých bojovníků. Jenže ve válce nelze počítat mezi zabité jen vojáky na frontě. Podle údajů z jiných zdrojů si válka v Kongu v letech 1998 až 2003, nazývaná také Velká či Světová africká válka, vyžádala přibližně pět milionů mrtvých, většinou v důsledku hladomoru a chorob doprovázejících válečný chaos. To činí tuto válku nejkrvavějším ozbrojeným konfliktem od 2. světové války. Kolikrát se veřejnoprávní strážci pravdy a lásky pohoršovali nad hororem v této bývalé belgické kolonii?

Obdobné globální údaje jako UCDP uvádí i australský Institut pro ekonomiku a mír (IEP) ve své zprávě Global Peace Index 2023. Podle tohoto zdroje činil loni dopad násilí na světovou ekonomiku 17,5 bilionu dolarů, což je 12,9 % globálního HDP. Také tato výroční zpráva uvádí, že loni byla nejkrvavějším konfliktem válka v Etiopii. Následující graf ukazuje nejnižší a nejvyšší odhady lidských ztrát ve válce na Ukrajině. Text zprávy k němu dodává, že „uniklé dokumenty amerických zpravodajských služeb naznačují ztráty v celkové výši 325 tisíc, z nichž přibližně asi 60 tisíc bylo zabitých. Nejnovější odhady naznačují, že došlo k více než 82 tisícům úmrtí.“ Poslední údaj vrací statistiku k propočtům UCDP.

Méně korektní číselné údaje, než připravila výše zmíněná pracoviště, přináší tabulka zpracovaná podle zprávy Watson Institute z Brown University ve Spojených státech. Její poslední aktualizace proběhla tento měsíc. Podle ní přímé bojové ztráty v pásu od Pákistánu po Jemen během „války proti terorismu“ po 11. září 2001 činí, zaokrouhleně, 905 až 940 tisíc lidí. Nepřímé ztráty v této zóně po 11. září spočítali pracovníci Watsonova institutu na 3,6 až 3,8 milionu lidských životů. Tabulka ukazuje, že prohraná válka v Afghánistánu, která nikomu z odpovědných činitelů nestála za věcné zhodnocení, přinesla smrt 176 tisícům lidí. Jenom výdaje USA na války po 11. září 2001 odhadují pracovníci Watsonova institutu na osm bilionů dolarů; náklady na válku v zóně Afghánistán – Pákistán (včetně závazků vůči veteránům) spočítali na více než 3,4 bilionů dolarů. Nabízí se otázka: když vojenskoprůmyslový komplex USA ztratil afghánský trh, kde si nahradí ušlý zisk?

Z uvedených čísel je zřejmé, že stanovit skutečný počet lidských ztrát v konfliktech po skončení studené války je nemožné. Nelze přesně spočítat ani přímé ztráty na životech, natož ty nepřímé. Lze si pouze vybrat, které pracoviště se jeví jako nejvíce věrohodné. Podstatné je ale něco jiného: všechny válečné statistiky ukazují na trvající iracionalitu v lidském jednání, na sebevražedné chování lidského druhu. Nejde ovšem o pouhý atavismus, přežitek zděděný po zvířecích předcích či z dob formování moderního člověka. Samotné jednání vojáků – od výroby zbraní po taktiku a strategii – patří k nejracionálnějším lidským aktivitám. Použití rozumu při zabíjení lidí je ovšem všechno jenom ne racionalita v humanistickém pojetí. Nemusí se však vždy jednat o zlovůli. Snad nejdůležitější poučení z válek 20. století přinesla ta, které se říká 1. světová – válka, kterou vlastně nikdo nechtěl, ale přesto „přišla“. A „jak to vše začne, pak se hroby zmnoží“ zní v písni Pro lásku boží, na kterou své čtenáře upozornil bloger Vlk. Agresivní jednání některých sobeckých jedinců, skupin a států však vytvářejí situace, kdy i matky, stejně jako v Čapkově divadelní hře, musí říci: „Jdi!“ Nesmí se ale nikdy zapomenout, že i vítězná spravedlivá válka je tragédií.

Základní problém je, že si mnozí politici, ale i propagandisté, neuvědomují důsledky svého chování. Nevidí, že jejich činy na úrovni konfliktu nízké intenzity – například v podobě barevné revoluce – mohou ve svých důsledcích dláždit cestu k válce. Nechápou, že jejich honba za ziskem ve zbrojním průmyslu, bezohledný hon za politickou kariérou či ideologická zaslepenost mohou vést ke konfliktům vysoké intenzity.

A život jde dál. Zatím. Úpadek české politické kultury v posledních desetiletích, dekadence, která pokládá požadavek míru za projev hlouposti či přímo zrady, je jen varovnou místní ukázkou toho, jak nedostatečně je člověk připraven na příchod umělé inteligence. Vlastně není důležité, jak přesné jsou údaje o lidských ztrátách v ozbrojených konfliktech po skončení studené války. Vždyť stačí si jenom vyslechnout, co říkají ony nejnižší odhady. I ony mluví mnoha hlasy. A občas mezi nimi zazní i výkřik Krylova neznámého vojína

Úvodné foto: Masový hrob v Mariupole.Twitter|@MamedovGyunduz

(Celkovo 816 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter