Kde se to v nich bere?

Kreativní umělec musí být trochu magor, přemítá Ivan Hoffman, který se jako písničkář i rozhlasový redaktor mezi těmito lidmi pohyboval. Měli bychom na to myslet, pokud některého z nich napadne zachraňovat svět, či se jinak veřejně angažovat. A přijímat toto jejich angažmá s určitým pochopením ke specifikům jejich profese a světa.

V roce 1968 kandidoval za demokraty na prezidenta jistý Hubert Humphrey. Jeho jméno si pamatuji jenom proto, že ho ve volební kampani vášnivě podporoval zpěvák Frank Sinatra. Humphreye, který byl viceprezidentem Lyndona Johnsona v době, kdy USA napadly Vietnam, ve volbách těsně porazil Richard Nixon. Po Hubertovi Humphreyovi už neštěkl pes, ale když zemřel Frank Sinatra, mrakodrap Empire State Building byl vděčnými Newyorčany nasvícen na modro. Podle barvy Sinatrových očí. Nikdy jsem nepochopil, co Sinatru vedlo k podpoře nějakého politika. Vždyť to vůbec neměl zapotřebí!

Co celebrity přitahuje k politice a vede je k tomu, aby radili lidem, koho volit? Potřeba zviditelnit se to nebude. Celebrity už své publikum mají a zapletou-li se do politické kampaně, nijak si tím nepolepší. Taylor Swiftová si určitě nepotřebovala naklonit obdivovatele Kamaly Harrisové, neboť taková cílová skupina sotva existovala. Pravdě bližší může být vysvětlení, že celebritě sláva stoupne do hlavy a výsledkem je pocit, že popularita zavazuje společensky se angažovat. Královny krásy například mají v popisu práce boj za světový mír.

Je zde dále možnost, že si politici podporu celebrit platí. Agentura zastupující filmového herce, zpěváka či populárního baviče ochotně zprostředkuje vystoupení na politickém mítinku. Z honorářů, které si loni účtovaly hollywoodské hvězdy, se prý demokratickým voličům protáčejí panenky. Pro pořádek je ovšem třeba připustit, že někdy celebrita podporuje politika z nezištné sympatie, z kamarádství anebo ze solidarity. Mnohonásobná zlatá slavice Lucie Bílá třeba statečně podpořila Václava Klause, když byl po takzvaném sarajevském atentátu politickou mrtvolou.

Politický aktivismus celebrit lze ovšem někdy vysvětlit pouze jako jejich selhání. Jako servilitu k mocným, jako elitářskou namyšlenost, anebo jako důsledek mdlého ducha z pití. Někdy je prostě herec vystupující v roli sebe sama trapný a nemáme jinou možnost, než se za něj stydět. Poslední dobou se populární herci předhánějí, kdo si uřízne větší ostudu, až to vypadá, že ve vzduchu je jakýsi artistní patogen. Máme zde herce militanta, co se zamiloval do plastické trhaviny, herečku intelektuálku, peskující lůzu, herce, co pateticky pochlebuje zbytečným senátorům, anebo demonstrujícího komika, co se zaplete do cizí politické frašky jako Pilát do Kréda.

U umělců se říká, že je třeba oddělit jejich dílo od jejich osobního života. Není výjimečné, že skvělé obrazy namalovali lidsky odpudiví malíři. Stává se, že skvělé výkony podají herci, jejichž osobní život je skandál na pokračování. Někdy se dokonce přímo vnucuje podezření, že nějaká forma deviace je podmínkou vzniku díla, které se vymkne z průměru, že jde o jakousi daň za originalitu, že kreativní umělec musí být trochu magor.

Asi je dobré bránit se pokušení soudit celebrity za politický aktivismus. Co my víme, zda jednou nebude Pražský hrad nasvícen barvou očí Bolka Polívky. Franku Sinatrovi odpustili vděční Američané nejen Humphreye, ale i pletky s mafií. Naši herci se nevkusně zaplétají jen s kolegy amatéry, co si hrají na politiky.

(Komentár vyšiel na Parlamentní.Listy.cz 30. januára 2025)

Foto: Archív I. Hoffmana

(Celkovo 993 pozretí, 5 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

3 Odpovede

  1. Ivan Hoffman tu pár vetami vyjadril presne to, čo si o tzv. celebritách myslí a ako vníma ich konanie nie malá časť spoločnosti, len to nevie tak brilantne vyjadriť.
    A bonusovo som spoznal pozadie príslovia o Pilátovi, nepoznal som ho 🙂
    Ďakujem.

  2. Dobrý deň.
    Z iného uhla.
    Významné diela pretrvávajúce veky sú ukotvené prevažne na židovsko-kresťanských hodnotách a ich tvorcovia takisto.
    Napr. u nás pamiatku na tvorbu M. Rúfusa,
    G. Valacha, atď. , vek nezmaže.
    Kde budú však časom protestujúci herci – aktivisti a im podobní ?
    A prečo sa vlastne tak sverepo angažujú na tribúnach za liberalizmus , “ progresivizmus „(okrem poplatkov za účasť) ?
    Bránia svoj zažitý životný štýl.
    Robím čo chcem, užívam ako chcem, 2 – 3 manželstvá v norme, nemanželské deti, nikomu sa za nič nezodpovedám.
    A kým tu bude dekadentný liberalizmus tolerovaný, nemusia sa ani za nič hanbiť.
    V USA prezident Trump a jeho okolie chápe akú škodu títo v spoločnosti pášu na jej budúcnosti a robí proti tomu opatrenia.
    Nech to príde aj k nám.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter