Čekání na Trumpa, tak lze podle Ivana Hoffmana nazvat poslední týdny v americké i evropské politice. Ukazuje to, jak závislí jsou „spojenci“ na USA na volbě jejich prezidenta. Zatímco zbytek světa se začíná zařizovat po svém, chování Západu podle Hoffmana připomíná spíše čekání na popravu.
S blížícími se americkými volbami prezidenta či prezidentky se krátí čas, který směle lze charakterizovat jako čekání na Donalda Trumpa. O čekání na Trumpa jde i v případě, že si Američané nakonec zvolí Kamalu Harrisovou. Již pouhá možnost, že se Trump vrátí do Bílého domu, měla vliv na odklad zásadních politických a ekonomických rozhodnutí ve světě a především v Evropě. Když se neví, kdo bude rozdávat noty, nemá cenu se do ničeho pouštět. Závislost na USA nic nedemonstruje lépe.
O Trumpovi je známo, že je nepředvídatelný. Ví se o něm všechno a nic. Nejednou už nesplnil, co avizoval, a naopak udělal, co neměl v plánu. Ač se tomu, co říká, nedá věřit, vše, co řekne, se bere smrtelně vážně. Platí to mimochodem jak o jeho sympatizantech, tak i o jeho odpůrcích. Politický program Donalda Trumpa je naivně jednoduchý: udělat Ameriku opět skvělou. Čertovo kopýtko se skrývá v otázce, jak.
Donald Trump nostalgicky vzpomíná na Ameriku, ze které měl svět respekt. Stýská si po Americe, které se svět bál. USA ale nebyly světovým lídrem díky vojenské převaze. Vojenskou převahu měly díky dominanci ekonomické a ta se zrodila z podnikavosti a pracovitosti, v prostředí, které bylo demokratické a podporovalo soutěživost a kreativitu. Amerika byla skvělá, pokud žila svůj americký sen.
Vzkřísit starou Ameriku je nereálné. Z průmyslové velmoci, která exportovala kvalitní výrobky, montovala skvělá auta a stavěla lodě, se stala země, která vyváží dolary a parazituje na práci jiných. Duch staré Ameriky je fuč, dnešní Američan nakupuje čínský sortiment a obnovit americké továrny nelze, protože Američané zapomněli pracovat. V minulosti platilo, že Američané jsou vůči Evropanům v předstihu, že co je v Americe dnes, do Evropy dorazí zítra. Pohled na dnešní Ameriku je v tomto smyslu frustrující. Ameriku decimuje progresivismus, rasismus, aktivismus a drogy.
Zjednodušeně se má za to, že Harrisová bude americkému rozvratu přihlížet, a ještě ho urychlí, zatímco Trump se pokusí udělat Ameriku skvělou na úkor amerických soupeřů a partnerů. Čeká se od něj protekcionismus čili zvýhodňování amerických firem a uvalení cel na všechno neamerické. Očekává se, že Trump přestane podporovat Ukrajinu, kterou hodí na krk Evropanům, kteří ji nakonec nechají kapitulovat. Rovněž ale nebude překvapením, jestliže pod tlakem globalistů nic z toho neudělá a americkému rozvratu bude pouze přihlížet.
Čekání na Trumpa je po pravdě nedůstojné. Svědčí o absenci sebevědomé evropské politiky. To čekání, co řekne šéf, diskvalifikuje Evropu v očích světa, který se od Ameriky snaží emancipovat. Není nereálné předpokládat, že Trump už nesvede udělat Ameriku skvělou na úkor globálních soupeřů, kteří se sdružují ve stále ambicióznějším spolku BRICS. Koho mohou USA vydírat a oškubat, jsou spojenci. Otázka zní, zda má Evropa na víc než akceptovat Ameriku jako vzor, respektive být jejím servilním vazalem. Čekání na Trumpa nepříjemně evokuje čekání na popravu.
(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz 31. októbra 2024)
Foto: Archív I. H.
