Recenze knihy očima pamětníka událostí roku 1942

Historik a pamětník se nemusí vždycky shodovat. Historik má svá fakta a své prameny, má kontext a souvislosti. Ale jen pamětník poznal vše prostupující hrůzu, která člověka jímá v krytu, když na město dopadají bomby. Historik z oken své pracovny nikdy nesledoval, jak německý četník nahrazuje český název ulice německým, a nebudil se hrůzou zvukem dupotu těžkých bot za domovními dveřmi. Historik je nenahraditelný, musí příběh dějin vyprávět, mimo jiné proto, že většinu lidských dějin si už z úst živých lidí vyslechnout nemůžeme.
Ale jen pamětník ví, jaký to byl pocit, jen pamětník tam byl a dějiny na vlastní kůži okusil.
Proto: poslouchejme pamětníky, dokud mezi námi jsou.

To je úvod k recenzii knihy Laury Nollovej, ktorá vyšla na webovej stránke Pochopte dějiny Mgr. Barbory Jiřincovej, PhD. Slovu ju poskytol autor.

Otakar Mach pred niekoľkými rokmi pri príhovore k sokolskej mládeži k Pamätnému dňu – 8. októbru 1941.

Katova smrt

Při návštěvě Městské knihovny mi padla do oka kniha Katova smrt. Byla vyložena mezi novinkami a kombinace červených barev s bílým nápisem Katova smrt přímo provokovala. V podtitulku se psalo: Neotřelý pohled na období heydrichiády z perspektivy nacistických aktérů.

Autorkou je Laura Nollová (1980), žije v Sinsheimu nedaleko Heidelbergu. Vyučuje latinu a náboženství. Kniha vyšla v roce 2021 a ihned dostala cenu jako nejlepší prvotina v žánru krimi.

Přesto, že na první stránce stojí poznámka Postavy a děj jsou zčásti smyšlené, stejně nelze autorce odpustit vlastní tvořivost při popisu pražských ulic, ve kterých události probíhaly.

Za vážný nedostatek knihy považuji, že není opatřena slovníčkem s původními českými názvy ulic a s jejich dnešními názvy. Němci za okupace nežádoucí jména vymazali a nahradili je zcela novými jmény. Je důležité, aby mladí věděli, která jména Němcům vadila tak, že musela být zapomenuta a nahrazena jinými, mnohdy s germánskou symbolikou. Nakladateli to ušlo a překladatelce také.

Autorka použila jako předlohu poznámky z pozůstalosti Heinze Pannwitze v obálce označené Prag betreffend.

Heinz Pannwitz byl v roce 1942 šéfem pražského Gestapa a po atentátu na Heydricha šéfem Zvláštní komise pro vyšetřování atentátu.

Na konci války působil Pannwitz ve Francii. Byl zatčen Francouzi a na vlastní žádost předán Sovětům. Nejprve byl vězněn v Ljublance, kde také psal o své činnosti za války.

Po návratu ze zajateckého tábora na konci padesátých let napsal zprávu o svém působení v Praze v roce 1942. Uvedl, že k sepsání ho vedla snaha rehabilitovat „Jindru“.

Kdo byl tento Jindra?

Tímto jménem byla podepsána depeše, odeslaná z okolí Chrudimi exilové vládě do Londýna. Depeše obsahovala žádost na změnu cíle chystaného atentátu z Reinharda Heydricha na Emanuela Moravce. Žádost byla zdůvodněna obavou z krvavého teroru, kteří Němci jistě po Heydrichově smrti rozpoutají. Depeše byla Gestapem zachycena a dostala se do rukou Pannwitzovi.

Němci tedy věděli, že se chystá atentát a Pannwitz mohl začít s vyšetřováním…

Kdo rozhodl v Londýně o atentátu na Heydricha?

Když Heydrich dorazil 27. září 1941 do Prahy, ihned dal zatknout předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše. Potom shromáždil pražské nacistické vojenské a policejní špičky a přednesl jim svůj plán.

„V tomto prostoru nemá noha Čecha co pohledávat, jakmile skončíme se židy, jsou na řadě Češi.“  Vyhlásil stanné právo.

V tomto videu najdete kompletní Heydrichovu řeč 2. října 1941. Je delší, ale doporučuji si ji poslechnout.

Následně bylo v Ruzyni 2. října popraveno patnáct československých generálů. V noci 8. října bylo v akci Sokol zatčeno a posláno do koncentračních táborů asi 1 500 sokolských činovníků. Všichni bez soudu, jen proto, že byli sokolové. Další zatýkání a popravy následovaly do konce ledna 1942.

Londýn na tyto události okamžitě reagoval. Plukovník Moravec se svými kolegy se rozhodli pro Heydrichovu smrt. Je možné, že likvidační zásah proti sokolům přiměl prezidenta Beneše, aby se k rozhodnutí vojáků připojil. Vždyť sokolové se na vzniku Československa podíleli a s pomocí Sokola po válce prezident Beneš jistě počítal. Heydrich byl tím největším nebezpečím pro náš národ.

Když se na tyto události dívám, nechápu, proč Ladislav Vaněk, alias Jindra, žádal o změnu cíle atentátu, vždyť sám zatýkání sokolů v noci 8. října zažil a jako zázrakem unikl. O popravách generálů věděl a zažil veškeré řádění nacistů, za kterým Heydrich stál. Proč tu depeši vůbec posílal? Nepochopil, že Heydrich chce vyhubit český národ?  Podle Heydrichova plánu začalo na obecných školách pod rouškou zdravotních prohlídek dětí probíhat jejich třídění. Mělo se ukázat, které z dětí vyhovují germánské rase. Pamatuji se na to, také jsem byl vyšetřován. Nyní vím, že, ač ryzí árijci, celá naše rodina by skončila v plynu, protože jsme byli Češi.

Sokolští odbojáři odmítli Jindrův názor a pomáhali parašutistům v přípravách na atentát.

Pannwitz vycítil, že právě Ladislav Vaněk, by mohl představovat vhodnou osobu ke spolupráci. Mohli by se spolu dohodnout na předání kontaktů na spojení s Londýnem, mohl by jim předat šifrovací klíč, frekvenci vysílače a čas vysílání. Tak by jako falešní odbojáři mohli řídit vysílání parašutistů. Ti by byli zatčeni ihned po dopadu na zem. Odpadlo by jejich hledání, v Protektorátu by byl klid, nebyly by letáky ani sabotáže, zbrojovky by pracovaly na plné obrátky.

Tak Němci o Češích uvažovali.

Po válce Čechy pošleme do plynu, teď je potřebujeme. Jsme na Češích závislí na výrobě zbraní a munice a také na potravinách.

Jindra, alias Ladislav Vaněk, byl zatčen v září 1942.

„Jakmile pochopil, co víme, hovořil naprosto otevřeně,“ napsal Pannwitz.

S Vaňkem hovořil dlouho, celou noc. O čem, to nezapsal. V pohodě se rozešli, Pannwitz domů a Vaněk do vězeňské cely.

Ladislav Vaněk

Ke spolupráci mezi nimi asi nikdy nedošlo, neboť se do věci okamžitě vložil politický odbor Gestapa, a Jindru, nyní Ladislava Vaňka, si převzal. Pannwitzův plán nevyšel. Byla by to pohroma jak pro domácí odboj a exilovou vládu v Londýně, tak i pro poválečný osud Československa.

Krátce nato Pannwitz rezignoval na svůj úřad v Praze a jako poddůstojník Wehrmachtu narukoval na východní frontu. V případu Jindra překročil své pravomoci a potřeboval se vyhnout vyšetřování Gestapem.

Osud Pannwitzovy zprávy

Zpráva nazvaná Prag betreffend je poměrně stručná, tvoří ji celkem 53 stránek. Nikdy ji nezveřejnil. V manželově pozůstalosti ji opatrovala Pannwitzova vdova.

Tam ji v roce 1981 objevil československý emigrant Stanislav Berton. Pracoval jako novinář v krajanském hnutí v Austrálii, pozornost zaměřil na události kolem atentátu na Heydricha.

Po delší korespondenci s vdovou Hannah Pannwitzovou od ní získal souhlas nahlédnout do manželova archivu. Byl první člověk, kterému to dovolila. Našel obálku s nápisem Prag betreffend, obsahující hledanou zprávu.

Od paní Pannwitzové dostal svolení ofotografovat si dokument.

Později ji publikoval v originále německy, v češtině vyšla až v roce 2011.

Laura Nollová převyprávěla tento dokument a doplnila jej podle své fantazie. Pochopitelně i o ty erotické scény, které v současné době nesmí nikde chybět.

Tam, kde se autorka pohybovala mimo zprávu, dopustila se několika omylů. Z těch hlavních to je naruby obrácené prohlášení Konstantina von Neuratha o Sokole. Sokol představoval pro Němce největší nebezpečí, protože sokolové byli morálně a fyzicky zdatní a věděli, za co bojuji. Dále chybně uvedla, že atentát na Anhaltském nádraží byl zaměřen na Himmlera. Není to pravda, cílem atentátu byl Hitler, jen shoda náhod způsobila, že Hitlerův vlak přijel na jiné nástupiště. Tyto atentáty připravovali Balabán, Mašín a Morávek, známí jako Tři králové.

V recenzi, která byla uveřejněna v novinách Rhein-Neckar-Zeitung se píše:

„Vyšetřováním atentátu je pověřen komisař Pannwitz, který ze všech sil pátrá po skutečných pachatelích, aby zachránil tisíce nevinných lidí před odvetnými opatřeními nacistů. Případ však jeho samotného přivádí na pokraj ztráty lidskosti.“

Co je na této recenzi pravdivé?

Pannwitz jako schopný úředník Gestapa věděl, že svým vyšetřováním může zamezit odvetným opatřením a následným nepokojům. Nepokoje nebyly žádoucí, narušily by dodávky zbraní a munice na frontu a potravin do Říše. Vůbec mu nešlo o záchranu nevinných lidí. Jako nacista a gestapák znal Heydrichův plán konečného řešení české otázky.

Jakmile skončíme se židy, následují Češi. Nyní Čechy potřebujeme jako pracovní sílu k vítězství Říše.

V roce 1942 nikdo nevěděl, jak válka dopadne. Němci byli přesvědčeni, že zvítězí. Ještě nedošli ke Stalingradu. Kdyby Rusové, tehdy sovětská Rudá armáda, u Stalingradu Němcům podlehli, Češi by skončili v plynu.

Vyvraždění Lidic SS-many neodhalilo pachatele. Až se na Pannwitzem navrženou odměnu 2 milionů říšských marek přihlásil Karel Čurda, jeden z parašutistů. O místu úkrytu pachatelů nevěděl nic, ale udal řadu adres. Mezi nimi byli Moravcovi. Aby Pannnwitz při výslechu Ati Moravce dostal odpověď o úkrytu parašutistů, ztratil hlavu a proměnil se v nelidskou bestii.

Heinz Pannwitz byl zajímavou postavou, hrál zřejmě dost významnou roli nejen v kriminální službě, ale také v hrách německé rozvědky. Zajímavé je, že po návratu z fronty jako falešný člen skupiny Rote Kapelle korespondoval s Moskvou.

4. 8. 2023

PS.: Po válce Ladislav Vaněk vyučoval chemii na gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze, manželka si ho pamatovala.

RNDr. Otakar Mach, CSc., je český prispievateľ Slova. Vzdelaním je biochemik a CSc. obhajoval v Bratislave na Onkologickom ústave prof. Thurzu a Virologickom ústave prof. Blaškoviča. K Slovensku ho viažu aj rodinné väzby.

(Celkovo 135 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter