Prorežimní mediální mainstream v České republice prohlásil neúspěch stran vládní koalice Petra Fialy ve volbách do Evropského parlamentu za fiasko. Bohužel, o fiasko se v tomto případě ještě nejedná. Výsledky těchto voleb, ve kterých Fialova koalice nezvítězila, pouze ohlásily příslib úsvitu. Naději na to, že trend oslabování stran, které – řečeno velmi mírně – nejsou vlastenecké, bude pokračovat a že se v blížících se volbách parlamentních zaslouženého fiaska konečně dočkají.
Z výsledků hlasování občanů se nemohou radovat ani ve Francii, kde se Macron opět dozvěděl, že pro něj je už nejvyšší čas jítsiodpočinout. Nejlépe s nějakou knihou o Napoleonovi na Svaté Heleně. Co tak jít si odpočinout na Novou Kaledonii? Je to také ostrov, nachází se v bezpečné vzdálenosti od Evropy a jistě tam Macrona rádi uvidí… Zaslouženě bez radosti zůstal též německý kancléř O. Scholz, třebaže jeho strana volby neprohrála. I on se dozvěděl to, co nejspíš dávno ví, tedy že nedělá svoji práci dobře. Alternativa pro Německo a Aliance Sahry Wagenknechtové budou mít v EP svoje zastoupení, což pro něj není dobrá zpráva. V Itálii, bohužel, Fratelli d´Italia, strana G. Meloniové, která před svým vlastním zvolením do čela země slibovala úplně jinou politiku pro Itálii, než kterou provádí, ve volbách do EP zvítězila. Leč jen s těsným výsledkem před druhou Demokratickou stranou.
Ale vraťme se k volbám v ČR. Do EP přichází k urnám tradičně málo voličů. Letos tomu bylo o něco lépe než v předchozích volbách do téhož sboru, nicméně i tak zůstalo hodně občanů doma. Zdá se, že naděje na to, že volby (nejenom do EP) něco změní na temné realitě, je slabším hybatelem, než strach vládní koalice a provládních voličů z toho, že by se systém skutečně mohl změnit. Tento strach má vždy k dispozici nadmíru prostředků k mobilizaci osob, kterým se zřejmě dýchá krásně, třebaže krk Evropy vězí v americké oprátce, která už nejenom dusí, ale hrozí, že Evropě zlomí vaz. Ti lidé, kteří v ČR volili kohokoliv z vládní pětikoalice, si nejspíš nedokážou nebo nechtějí všimnout, že volí do funkcí přesně ty osoby, které se spolu s Macronem, Scholzem a desítkami dalších „Evropanů“ zavěsily na nohy dusící se EU, aby svojí vahou zkrátily její utrpení a mohly mrtvolu kdysi svobodné a demokratické poloviny kontinentu uložit k věčnému spánku. Že by tak činily z lásky k Evropě, aby už netrpěla a země jí byla lehká? Těžko…
Pozitivní na výsledcích českých voleb do EP je, že z pěti vládních stran nedbajících na potřeby občanů České republiky, dvě skutečně propadly a téměř utrpěly fiasko. Jsou to Starostové a Piráti. Tyto strany neuspěly transparentně. V pětikoalici ale soutěžily o možnost neprospívat vlastní zemi i samotné Evropě z lavic EP ještě dvě strany s dlouhodobě minimální podporou vlastních voličů. Těmi stranami, které vládnou, aniž by to kdo v ČR chtěl, jsou TOP-09 a KDU-ČSL. Pochopitelně tyto dvě strany propadly také, ale jejich pád není vidět, neboť TOP-09 a KDU-ČSL opět využily svého vyzkoušeného předvolebního triku, díky kterému se při posledních parlamentních volbách dostaly do Sněmovny i k sestavení vlády. Byl to trik, jaký ovládá každá psí blecha, která se chce pohodlně a rychle přemístit po vesnici. Z dolního konce na horní. Jednoduše si naskočí do psího kožichu. Tak se stalo i letos, kdy se tyto dvě strany prostě „svezly“ s ODS, které zůstává jisté procento voličů s nostalgií po slavnějších časech za Václava Klause. Za Petra Fialy je ODS v podstatě opakem ODS Václava Klause, ale nostalgie je silné opium. A tak se osoby působící v TOP-09 i KDU-ČSL opět dočkaly nezaslouženého volebního úspěchu a budou nás, Čechy, dojímat k slzám i při příštím pohledu do lavic EP.
Pozitivní je, že uspěly některé politické strany, které jistou míru ochrany národních zájmů ve svých programech skutečně mají a jsou dokonce i ochotné riskovat nelásku Washingtonu a médií hlavního proudu. Další vlastenecké strany neuspěly, neboť je mediální mainstream dokonale ignoroval a předběžné odhady volebních výsledků, o jejichž objektivitě nemáme iluzí, je zmiňovaly pod hlavičkou „Ostatní“, takže ne jmenovitě. Jak volit někoho, o jehož existenci nevíte? Existuje jen to, co je v televizi. Volby vyhrálo hnutí ANO bývalého premiéra Andreje Babiše. ANO je odborně nesrovnatelně způsobilejší k vládním i jiným politickým funkcím, než Fialova pětikoalice. (Což ale není žádné velké umění.) Nicméně vlastenectví tohoto hnutí a jeho odvaha vzhledem k dominantním silám Západu (ty nemají s demokracií nic společného, jsou to síly peněz, korporací a vlivů, jaké dokážou být velice nebezpečné) jsou vcelku platonické. Těžko odsuzovat politiky, kteří neriskují život. Pokud voliči ANO sázeli na odbornou způsobilost, volili téměř rozumně. Jestliže na výběr osobností, to volili neopatrně (pozor, eurokomisařka Jourová byla vybrána za ANO!). No, a jestliže si přáli mít v Bruselu vlastence, tak to vsadili hodně na slabou kartu. Ale nepředbíhejme, možná budeme mile překvapeni.
Velkou slabinou každých demokratických voleb je, že voliči mohou vybírat pouze z nabídky, která je jim předložena. Je to podobné jako v restauraci. Tam si host také vybírá z pokrmů na jídelním lístku. A když mu při každé objednávce servírka s provinilým leč i milým úsměvem sdělí, že „tohle už nemáme“, tak si host nakonec přece jenom dá ten guláš, který na jídelním lístku zůstal nepřeškrtnutý, a který v kuchyni ohřívají už týden. Kdyby byla nabídka politických stran opravdu luxusní, nebo kdyby prorežimní média alespoň netajila to, co má podnik „pod pultíčkem“, tak by se volilo veseleji a s větší nadějí.
Ale snad se dočkáme toho, že do blížících se parlamentních voleb v ČR prozře ještě další početná skupina voličů, že médium „veřejné medvědí služby“, tedy ČT, ztratí další diváky, že zkrachují některé firmy zabývající se odhady volebních preferencí a americkým „vzdělávacím“ institucím rozesetým po Evropě, a s orwellovskou logikou záměny protikladů, dojdou peníze. Takže naděje v příznivý trend vývoje může pokračovat.
