Martina Navrátilová v pátek v deníku Sport: „Zaráží mě, že i ti, kteří komunistický režim zažili, chtějí, aby se staré časy vrátily. Nechápu? To mají tak blbou paměť? Nebo krátkou! I dneska je život komplikovaný, ale většinou jsou to komplikace, které se dají překonat. Ovšem my jsme s tím tehdy nemohli dělat vůbec nic!“
Tomáš Koloc v sobotu na FB: „Vždycky jsem mrtvý smíchy, když nám začne radit, co si máme myslet o vládnoucích režimech někdo jako zasloužilá umělkyně Magda Vášáryová, co pro svou privilegovanost nezažili jako obyčejný člověk ani minulý režim, natož ten současný. Paní Navrátilová odešla z téhle země před půl stoletím, v roce 1975. Prosím, já jsem měl a mám řadu přátel emigrantů a dokonce i exulantů (co neodešli jen z ekonomických důvodů, ale protože byli skutečně perzekuováni, někdy dokonce nedobrovolně zbavení občanství), zejména akademiků, filosofů atd. A asi proto, že věděli o společnosti víc, než paní Navrátilová, si nikdy něco takového jako ona nedovolili říct. Paní Navrátilová nezažila Klausovu „transformaci“, Koženého, Mrázka, Krejčíře, Bakalu, orlickou továrnu na vraždy, „podnikatele“, co kvůli sto padesáti tisícům vyvraždili v methanolové kauze padesát lidí, likvidaci národního průmyslu, po které jsou celé české regiony na podpoře, exekuční zákon 120/2001 Sb., který likviduje nejen jedince a rodiny, ale celé zmíněné regiony, v důsledku toho i jeden z nejvyšších počtů bezdomovců v Evropě, sto tisíc rodin, co si nemůžou dovolit svým dětem ani koupit oběd ve školní jídelně, ba ani zpětné kupování elektriky za sedmnáctinásobek toho, za co ji tu vyrobíme a odmítnutí plynu a ropy z jediného cenově přijatelného zdroje, který naši ekonomiku držel nad vodou. A především Fialovu podporu nesmyslné válce, kvůli níž zadlužil ještě naše pravnoučata. Pokud se tedy stihnou narodit, protože registr rekrutů už se na ministerstvu paní Černochové tvoří. A proti tomu jsme mohli a můžeme dneska dělat co? Ani smlouvu, kterou ministryně Černochová loni v květnu fakticky poskytla tuto zemi NATO a jeho budoucí „provozovny a personál“ na našem území vyňala z české legislativy, s národem nikdo nekonzultoval. A ti, kdo se proti tomu všemu ozvali jen tím, že něco hodně nahlas řekli, mají dnes podmíněný, ale v jednom případě už i šestiletý nepodmíněný trest.
P. S. Období 1945 – 1989 skýtalo hlavně jednu věc, která se nám dnes zdá docela samozřejmá, ale už zítra můžeme pochopit její zásadní přednosti – kromě týdenní epizody tanků v ulicích v srpnu 1968 byl díky platným dohodám západního a východního bloku, které se svou rovnováhou sil držely v šachu, po celou tu dobu mír. Jistě, z Floridy, kde se naposled válčilo roce 1865 a v dohledné době se tam asi válčit nebude, se všechno za mořem jeví zalité sluncem. U nás ale ten, kdo si vidí dál, než na špičku nosu, už slyší troubit budoucí sirény.
Obecně je třeba říct, že umělci a sportovci by se měli držet svého kopyta a nedělat si ostudu komentováním věcí mimo své obory. Ale to je jako hrách na stěnu házet…“
(Status na FB, 16. novembra 2024)
