Když v roce 1999 NATO srovnalo se zemí pěkných pár měst v Srbsku a Černé Hoře a my, kteří jsme tehdy byli už 12 dní členy NATO, jsme na zúčastněné země logicky neuvalili sankce, ale subordinantně jsme bombardéry nechali přelétnout přes své území, což všechno zpečetil velký V. H. svým srdíčkovým krasopodpisem a humanitárním doporučením. Když se roku 2000 Kosovo „dostalo pod mezinárodní správu“ (ve skutečnosti: když tam zvítězili albánští nacionalisti a islámští fundamenalisti), a první co bylo, že nepohodlným menšinám dali týden na odsun – v čele s menšinou židovskou (vím to od tehdejšího mírového vyjednavače JUDr. M. Polreicha) – zase jsme logicky nic nesankcionovali. Když v roce 2017 katalánský autonomní parlament odhlasoval odtržení od Španělska a Madrid nechal Katalánsko obsadit vojskem a legálně zvolený premiér musel odejít do exilu, taky jsme ani nehlesli. Když Ázerbájdžán na konci roku 2023 během několika hodin vyhnal všech sto tisíc Arménů, kteří tam žili 2400 let, z jejich domova v Náhorním Karabachu, Markéta Pekarová Adamová se někde něco uřekla (a to nejspíš jen proto, že k tomu odsunu kývnul i Putin) a pak (když jí bruselští poradci vysvětlili co a jak) honem musela jet do Baku omluvně políbit ruku ázerbájdžánskému prezidentovi. No, tak ve všech případech aspoň jednaly skoro všechny země EU. Ale sankce proti Rusku – ty my umíme ze všech nejvíc. Rusko jsme sankcionovali už v letech 2014 – 22, kdy tím jediným, kdo bombardoval vlastní občany v Donbasu, byla z majdanského puče vzešlá vláda v Kyjevě. Po vypuknutí otevřené války v roce 2022 jsme se pak stali ještě papežštějšími než papež: rušíme koncerty ruských operních pěvkyň (které namísto toho jedou zpívat do La Scaly), na letištích cpeme zpátky do letadel ruské sportovce a důchodce, co ještě jezdí do Karlových Var…
… a pak se strašně divíme – když se nám naše sprostě uhejbácké praktiky dvojího metru vrátí odjinud. Třeba v podobě amerických cel.
(Status na FB, 11. apríla 2025)
