Několikrát v životě se mi stalo, že jsem slyšel či četl věci, které mi rázem otevřely oči. Dnes se mi to stalo tady na FB. Někdo tu upozornil na věc, kterou už si neuvědomujeme. Tak zvaný demokratický západní svět pořád mluví o naší části světa, ležící na východ od pohoří Harz, kde se vletech 1988-91 změnil režim, jako o postkomunistickém světě. Je to stigma, které jako by nás v porovnání s nimi činilo horšími. Proč se ale stejně tak o některých zemích nemluví jako o postfašistických, když po pádu Mussoliniho Itálie ve 40. letech byly Španělsko, Řecko a Portugalsko fašistické do 70. let a Chile dokonce až do roku 1990? Proč se o USA, kde byly zrušeny rasově segregační zákony v roce 1968 a v Jižní Africe dokonce až 1994, nemluví jako o postotrokářských? A co postnacistické země? Německo se denacifikovalo po roce 1945, ale třeba Turecko je nacistické doposud. Dodnes je tam zákonem zakázáno psát a mluvit o turecké genocidě 1,5 milionu Arménů a Asyřanů z let 1915 – 18, jejichž města duchů jsou dodnes tureckou vládou dosidlována militantní čistou „turkickou rasou“ z bývalého sovětského Turkestánu, Ázerbájdžánu a čínského Ujgurska a touto „čistou rasou“ je na východě Turecka ročně srovnáno se zemí několik vybitých kurdských měst a vesnic (Ležáků, Lidic…)
(Status na FB 9. novembra 2024)
