„Když Wehrmacht v roce 1939 přijel do Budějovic, měli v ruce úplně realistické fotky s hořícím Deutsches Haus v Budějovicích, ukazovali nám je a my na to koukali jak telata a říkali jsme – ale ten přece nikdy nehořel… Už tehdy jsem pochopil, kolik tomu ten Goebbels musel dát práce, aby udělal pravdu z lži.
V Německu tehdy byl přídělový systém a neměli co žrát (kvůli tomu přece ty země vždycky jsou do války, aby měly co žrát), ale u nás byla koruna o dvacetník tvrdší, než švýcarský frank, byly plný obchody – zorky se prodávaly na metry a metr byl za korunu, za pět korun jste měli třikrát kolem pasu točeňák, pravou šlehačku, marmeládu a další věci, který Němci ani neznali, to zase koukali jako telata na nová vrata oni – a do toho Hitler uměle stanovil kurz deset našich korun za jednu říšskou marku. Tak oni vykupovali ty krámy – a do rána byly všechny veřejné budovy obesrané a poblité. Ale to nebylo jen to, dennodenně jejich nákladní auta z našich skladů odvážela zásoby do Německa. Říkali jsme jim berušky – od slovesa bráti.
Krajové folklorní slavnosti jsme mohli dělat, to oni dokonce podpořili, ale před každou z nich si vzal slovo nějaký čelný nácek a pronesl projev o tom, jak Německá říše osvobodila Chody, Valachy, Hanáky a další od nadvlády Čechů. Proto jsme se taky jmenovali PROTEktorát – oni nás přece PROTEžovali, ochraňovali, ne, že by nás chtěli vyhladit…
Nakonec jejich vojáci přijeli s těmi várnicemi a s kameramany a začali nám, ,vyhladovělým zoufalcům‘ vařit a rozdávat eintopf. Tenkrát se udělala fronta přes celé náměstí. Já si myslím, že oni to tomu Goebbelsovi donesli, že to dáváme prasatům, ale ty záběry z protektorátu, co potřeboval, tím pádem měl.“
(Protentokrát?, dokument ČT z roku 1999)
(Status na FB, 30. marca 2025)
