Tak jsem se probudil a hned čtu, koho náš pan prezident na 28. října vyznamenal. Nejdřív jsem se musel zasmát, že kvalifikací pro vyznamenání je přejmenování – nikde jinde jsem nečetl, že by si náš ministr obrany z druhé světové války Ingr říkal jinak, než Sergěj (psal se dokonce foneticky rusky i s tím Ě) – a vida, pro účely včerejšího metálu byl z toho ošklivého ruského jména znovupokřtěn hezky česky nerusky: Jan:-) K posílení legitimity nelegitimních holt vždy nejlíp slouží ti, kdo se nemohou bránit – letos to kromě Ingra odnesli Luděk Munzar a Jana Hlaváčová…
No pak jsem se taky podíval, koho znám – protože mám mezi vyznamenanými každoročně pár lidí, se kterými jsem v minulosti spolupracoval či se s nimi i spřátelil. Že medaili od pana prezidenta přijal můj bývalý šéf z „katolické“ Charity Pater Josef Suchár mě nepřekvapilo jednak proto, že vysoký klérus je vždycky jedna ruka s mocností jménem stát v jakémkoli režimu (vzpomeňme na ministra zdravotnictví a předsedu národněfrontových lidovců z let 1948 – 68 Patera Josefa Plojhara) a taky že jsem se dočetl, jak Charita před měsícem vyloučila ze svých benefičních her MUDr. Lukáše Pollerta, s odůvodněním, že je dezolát. (To už je skoro na cenu Pacem in terris, v duchu dnešní ideologie, ale spíš Bellum in …) Nepřekvapil mě moc ani Pavel Kosatík – přestože ve svých skvělých skvělých populárně-historických knihách popsal kromě jiného přerod někdejších normalizátorů v dnešní „liberal“ state management. Kdo mě trochu překvapil, byla Helena Třeštíková, která, když ji v roce 2007 ODS dosadila do křesla ministra kultury, jakmile zjistila, o co jde, nerozpakovala se a obratem (po 17 dnech úřadu) odešla. Kdysi, když jsme se potkali na festivalu Techfilm, se navíc vyjádřila, že pro ni co komunista, to mafián…
Hlavní darda pro mě ale je, že vyznamenání od toho, koho paní Třeštíková kdysi tak dobře vystihla, přijala Anna Šabatová. Dcera mého velkého učitele a zakladatele našich Kulturních novin Jaroslava Šabaty a sestra toho, koho se dokonce odvažuji považovat za přítele, Jana Šabaty. A manželka Petra Uhla. Bytostných demokratů, kteří byli za normalizace léta v base, protože byli v první linii proti fašizaci moci a svobodě nejen slov. Ona, která v tom strašlivém tlaku byla celou dobu s nimi nejen jako zázemí a posila. A i potom udělala mnoho dobrého nejen jako ombudsman. Dnes přijetím ceny legitimizuje člověka, který mluví jako o nepřátelích o jedné polovině našeho národa, a občas, když z něj vyklouzne holá pravda, posílá všechny Rusy v západní Evropě do internačních táborů (jako Japonce za druhé světové války v USA).
Nedávno jsem přemýšlel o lidech, kteří celý život poctivě pracovali, aby své obdivuhodné dílo na konci života poskvrnili svým politickým angažmá. Za všechny: novinář a spisovatel Radek John (Věci veřejné) a Zdeněk Svěrák (hlavní apoštol v Pavlově orloji). Budiž mi příběh jejich a výše jmenovaných johnovským Mementem, abych se do takových smutných konců nikdy nedostal.
(Status na FB 29. októbra 2024)