Ukrajinský ministr obrany Rustem Umierov, v překladu „Umřelov“ (krásné nomen omen!) prohlásil, že cíle Ukrajiny se v ničem nemění. Kdyby to bylo na něm, bude se bojovat do posledního. Nejradikálnější jsou vždycky imigranti. Jeho národ, Krymští Tataři, kterým Gorbačov v 80. letech (když po 40 letech zrušil jejich vyhnanství do Uzbekistánu, které Stalin odůvodnil jejich kolaborací s Němci), umožnil návrat domů, prý věřil, že Gorbačov je ztělesnění Mohameda, který se taky vrátil do Mekky po 40 letech. Jako malý žáček v někdejším ČSSR jsem si pořád pletl dvě sovětské republiky od U: uzbeckou a ukrajinskou. Dnes to nabývá podivně aktuálních významů…
Tolik nekřesťanského pláče mezi vládci evropských zemí pro to, že to na Ukrajině konečně vypadá na mír… Že evropská společnost je v apokalypse vidím nejlíp podle toho, že (pokud vím) ani jedno středoevropské divadlo dnes nehraje Brechtovu protiválečnou Matku Kuráž, Čapkovu Bílou nemoc, Suchého a Vyskočilovo Kdyby tisíc klarinetů (dokonce, je tomu rok a půl, co Jiří Suchý, který už se očividně neorientuje, boje na Ukrajině veřejně podpořil!), Fialovo S Pydlou v zádech, Bethencourtův Den, kdy unesli papeže. Přitom podle mě by se v divadlech, televizích, rozhlase už nejmíň tři roky nemělo hrát nic jiného! A slovenští herci namísto aby na náměstích recitovali Hviezdoslavovy Krvavé sonety, svrhávají premiéra, který chce mír, a ti naši, namísto aby recitovali Nezvalův Zpěv míru, jim v tom ještě pomáhají…
(Status na FB, 13. februára 2025)
