Stalinističtí a neostalinističtí komunisti nesnášeli „zjevy“, tj. nekonvenční lidi: buzerovali vlasaté, tetované, nekonfekčně oblečené i smýšlející a navenek se vyjadřující. Když se režim obrátil (a nastal u nás ten krutý dřevní kapitalismus, který mi moji přátelé ze západu, co tu nebyli, nechtějí ani uvěřit) největšími oporami tohle strašného oligarchického a imperialismu otročícího režimu se kupodivu stali bývalí oholení a šedě oblečení tesiloví sráči (jak se jim tehdy říkalo) = někdejší šéfové organizací SSM, KSČ a tak dál, kteří nám dnes pod přeběhlickou vlajkou tvrdě vládnou zas. Zatímco jejich největšími odpůrci a fakticky jedinými dnešními zastánci původních myšlenek sociální spravedlnosti a národní ekonomické, politické i kulturní svrchovanosti se brzo ukázaly být „socialismu nepřátelské zjevy“: Karel Kryl v jedněch odřených manšestrácích, vousatý Egon Bondy v teplákové soupravě, potetovaný Vladimír Franz a drzý vylepaný Jožo Ráž, který na sobě v mládí snad nikdy neměl rukávy.
Když jsem byl na přelomu srpna a září poprvé řádně v Bratislavě a během dvou dnů jsem tam absolvoval pět rozhovorových setkání s novináři, filmaři a spisovateli, dvě z nich proběhly ve čtvrti Kramáre a mně při nich pořád v hlavě znělo „Sestrička z Kramárov…“
K Tvým dnešním sedmdesátinám hlavně hodně zdraví, Jožo!
(Status na FB 24. októbra 2024)
