Výraz „Boots on the ground“ popisuje pozemní jednotky, které jsou v aktivní službě ve vojenské operaci. Jakkoli jsem odhadoval, že Macron dostane za své řeči o nevyloučení vojenské mise na Ukrajině spravedlivou studenou sprchu nejen na domácí půdě, ale i mezinárodně, přesto již jen to, že takovou úvahu vyslovil, znamená, že se o takových alternativách ve vrcholné politice diskutuje. To je fakt, který by měl probudit každého muže, každého otce a každou matku, kteří na tohle přetahování NATO versus Rusko nemají náladu.
Scholz, který to oficiálně odmítl, zároveň paralelně odmítl i předání německých raket Taurus Ukrajině. Při tom mu ale ujelo, že Německo střely nemůže dodat, protože nemůže vyslat vojenský personál na Ukrajinu jako to udělala Británie. Byl okamžitě obviněn Britem Tobiasem Ellwoodem, bývalým předsedou výboru pro obranu v Dolní sněmovně z „hrubého zneužití zpravodajských služeb“ a najednou svět ví, co vědět neměl. Britští vojáci minimálně podporují ukrajinské síly na místě při odpalování raket dlouhého doletu Storm Shadow, ale spíše je odpalují sami. A pokud to tak dělají Britové, tak zřejmě i všichni ostatní.
Takové zprávy se doposud smetávaly ze stolu jako dezinfo a proruská propaganda, nicméně v úterý Financial Times přinesl zprávy z anonymního zdroje, že „všichni vědí, že na Ukrajině jsou západní speciální jednotky. Jen to oficiálně nepřiznali.“
Každý rozumný člověk se nyní musí ptát, co všechno je vylhané a zdali s námi politici jednají stejně lživě, jako to dělá Zelenský vůči vlastním lidem. I kdybychom nepřistoupili na ruské tvrzení, že doposud padlo cca 444 tisíc ukrajinských vojáků, jak tvrdí Šojgu, Zelenského tvrzení o nějakých 31 tisících je do nebe volající obelhávání Ukrajinců. Co by se stalo, kdyby řekl pravdu? Uteklo by mu ještě více bojeschopných mužů ze země než současných 600 tisíc, které chce nahánět polský generál a o kterých mluví jako o druhé ukrajinské armádě? Pověsily by ho všechny ty matky a ženy, kterým ukrajinská strana musí dle takových prohlášení už z principu logicky lhát, tvrdit něco o ztracení syna nebo manžela a nevyplácet finanční odškodnění, na nejbližší strom?
Každý se nyní musí ptát, cože jsou vlastně ty proruské dezinformace a zda-li celý tenhle konstrukt už dlouhá léta není vlastně vytvořen jako pomalé připravování obyvatel na Západě na třetí světovou válku, nad kterou již kdesi kdosi zcela vážně uvažuje. Vždyť si vzpomeňme jak to začalo. Odmítnutím ruského bezpečnostního návrhu na konci roku 2021 jak uvedl Stoltenberg. A proč? Protože si americký prezident měří své přirození s ruským nebo proto, že americké rozvědky potřebují světové napětí, aby zajistily své financování? Protože americká administrativa není schopná setkat se s Putinem a minimálně se pokusit o jednání jako se to podařilo již v historii při Berlínském kongresu s Ruskem? Není. Jakkoli Spojené státy pod svou matčinu sukni vlivu chtěly nastrkat co nejvíce států a státečků, tak nyní, když zažívají žaludeční nevolnosti, se za břicho chytají reflexně i jejich satelity.
V USA panuje možná největší politická bitva za posledních 70 let. Politico v pondělí uvedlo, že celá zpravodajská komunita v USA se třese strachem z výhry Donalda Trumpa. Bojí se, že své druhé funkční období bude chtít použít k přepracování národních špionážních agentur aneb systému, který on sám nazývá deep state. Již se píše o ohrožení důvěryhodnosti americké rozvědky v době, kdy na ni USA a spojenci „spoléhají při řešení krizí na Ukrajině a na Blízkém východě“. Obránci starých struktur ale úspěšně zamlčují, že to byly právě zpravodajské agentury, které stály u zrodu aféry laptopu Huntera Bidena, složky Christophera Steela a Russia gate o údajném zasahování Ruska do voleb v USA a napojení Trumpa na Rusko.
Mike Benz, o jehož rozhovoru s Carlsonem jsem před pár dny psal, včera pro stanici Fox News uvedl, že „přelomová“ zpráva v New York Times o základnách CIA na Ukrajině nebyla podle něj žádným „neuvěřitelným“ novinářským odhalením, nýbrž se podle něj jedná o plánovaný selektivní únik zpravodajských informací jen za účelem získání dalšího financování základen. CIA prakticky pozvala NYT do svého bunkru na Ukrajině jen proto, aby se pokusila Republikánům ukázat, jaká katastrofa se může stát, pokud republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson vetuje ostře sledovaný zákon o financování Ukrajiny. A to podle Benze i přesto, že tyto základny CIA nejsou jen obranné, určené k obraně Američanů nebo Ukrajinců, nýbrž základny pro řízení raket dlouhého doletu jsou určeny k ofenzivnímu průzkumu cílů k zasažení uvnitř vlastního Ruska a k zabíjení Rusů na ruském území a byly připraveny dlouhá léta před rokem 2022.
Jakkoli se Evropa utápí v kulturních válkách, nyní je podle mého nejvyšší čas na zastavení válečného šílenství, které se i u nás projevuje při diskuzích o vojenské službě a zbrojení. Voda se zahřívá. Místo aby se Macron bil do prsou před obrázkem de Gaulleho a snil o Napoleonovi a „botách na zemi“, měli by se Scholzem raději uvažovat nad strategickou bezpečnostní politikou celé Evropy a začít i přes nesouhlas Ukrajiny, která doposud mluví o absurdním znovuzískání Krymu a staví nerealistické mírové plány, jednat o zastavení konfliktu a o míru. Všechny řeči o vůli Ukrajiny odmítám, Zelenský ani jeho lidi, jak říká správně Carlson, neřídí dějiny. Řekl bych že evropské dějiny doposud řídily Spojené státy a Putin. A vlastně je nyní, když se Spojené státy zmítají ve vnitřních konfliktech, nejlepší doba na jednání.
Protože nyní jen prodlužujeme válku. Ty dva scénáře, které jsem v minulých dnech zaznamenal jak dle zdrojů od amerických stratégů, českých politiků a zároveň od protežovaného ruského odborníka v oblasti mezinárodních vztahů a zahraniční politiky Lukjanova – jeden Korejský scénář a jeden Západoněmecký scénář – mi moc připomínají Minské dohody, o kterých Merkel prohlásila, že sloužily jen k vyzbrojení Ukrajiny. Nic neřeší, jen konzervují.
Buď současní politici procitnou a pochopí svou historickou roli nebo bude nutné naprosto změnit politické složení Evropy volbou takových alternativ, které všechny současné vlajkonosiče nepotěší. Mír bez jednání s Ruskem a nalezení bezpečnostního kompromisu v Evropě podle mého jinak nenastane a není podle mého v současnosti jiná závažnější otázka.
(Status na FB 29. februára 2024, titulok SLOVO)
