S politologem Oskarem Krejčím jsme hovořili o situaci za kulisami veřejné politiky – o činnosti zpravodajských služeb.
!Argument: Počátkem týdne zveřejnily Bezpečnostní informační služba a Vojenské zpravodajství své výroční zprávy. Zdá se, že v nich není nic, co by znamenalo zásadní změnu oproti loňským zprávám či oproti náladě v mediálním mainstreamu. Přesto – zaujalo vás v nich něco?
Oskar Krejčí: Ve zprávách tohoto druhu se nesmí hledat divoké kauzy. Jsou obecné a zajímavé jsou často právě tím, co se jeví jako nudné: signalizují, že se vlastně za rok nic nezměnilo, a to ani ve zpravodajských službách samotných. A co mě zaujalo? Pasáž o Hedvábné stezce ve Výroční zprávě o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2017...
!A: Tu citovaly i sdělovací prostředky. Chápu, že vás zaujala, ovšem nezdá se, že by znamenala nějaký dramatický posun.
OK: Tato prognostická vsuvka je kouzelná jak stylistikou, tak záměrem. Je kratičká, stojí za to ji citovat: „Ve sféře zahraničněpolitických a ekonomických témat dominovala čínská iniciativa Pásu a cesty (BRI), jejíž globální ambice a pravděpodobnost jednostranné čínské expanze se stanou zdrojem rostoucích obav představitelů zemí EU.“ (s. 13) Bylo jen otázkou času, kdy i u nás někdo vyrukuje s tím, že inciativa Pásu a stezky je nebezpečná. Smutně proslulé britské highly probably, v optice ideologických předsudků velmi pravděpodobné, jako náhražka důkazu dostalo hned několik českých příbuzných.
!A: Myslíte si, že se jedná o vlastní, českou iniciativu Vojenského zpravodajství?
OK: Pochybuji. Česko stojí stranou čínské iniciativy Pásu a stezky, žádné velké projekty se tu nerealizují, nejsme ani v Asijské infrastrukturní investiční bance – na rozdíl od Britů, kteří ve zmíněné bance jsou a Čína u nich staví jadernou elektrárnu, od Francouzů, Němců, Poláků a podobně. Iniciativa Pásu a stezky v Česku nikomu nekonkuruje, nemluvě o tom, že naše postavení ve světové ekonomice není nikterak ohroženo příslibem, že čínská „expanze“ bude mít win-win charakter, bude přinášet sdílený zisk. Česko a Slovensko o žádná privilegia nepřijdou tím, že se bohatství světa začne víc rozdělovat podle zásluh. Naopak, taková změna by přispěla ke stabilitě a předvídatelnosti vývoje.
Teď se ovšem obava vyjádřená českým Vojenským zpravodajstvím rozeběhne do světa a začne žít vlastním životem. Varování ale zřejmě nezaznamenali v Portugalsku, kde bylo během návštěvy čínského prezidenta pár hodin po zveřejněném varování podepsáno memorandum o porozumění týkající se právě iniciativy Pasu a stezky plus 17 dohod o čínsko-portugalské kooperaci.
!A: „Čínské nebezpečí“ se ale minulý týden začalo skloňovat i v souvislosti se zadržením Meng Wan-čou, finanční ředitelky firmy Huawei v Kanadě na žádost USA.
OK: Pro řadu politiků a ideologů na Západě je jakýkoliv růst Číny vnímán jako ohrožení hegemonie Spojených států. Navíc Washington užívá téma bezpečnosti jako nástroj k odstranění konkurence na trhu. Strach z toho, že Čína předběhne USA s novým vysokorychlostním přenosem dat, vedl už před časem k varování, které bylo adresované evropským spojencům, před nebezpečím spolupráce s firmou Huawei. Následně proběhlo ono vámi zmíněné zadržení finanční ředitelky této společnosti, protože firma prý porušila americký zákaz obchodovat s Íránem…
!A: Kanadský premiér Justin Trudeau ovšem prohlásil, že je vyloučen jakýkoliv politický motiv zadržení Meng Wan-čou.
OK: Je to prosté – američtí politici se dohodnou, že obchodovat s Íránem je nepřípustné, a vytvoří si k tomu normu. Její porušení je pak vydáváno za kriminální čin. Americké právo je povyšováno nad mezinárodní, cizí státní příslušníci jsou loveni v třetích zemích… Metody divokého západu nahrazují diplomacii i mezinárodní normy. Pozoruhodné je, že k zadržení zmíněné čínské občanky došlo ve chvíli, kdy spolu jednali americký a čínský prezident. Dohodli se na zmírnění napětí v obchodních vztazích – jaká je tedy hodnota slova amerického prezidenta? A budou následovat obdobné zastrašovací akce i v Evropě?
!A: Minulý týden jste se v Bratislavě jako host zúčastnil sympozia, které zorganizovala slovenská Asociace bývalých zpravodajských důstojníků. Odrážela se tato atmosféra na zmíněném setkání?
OK: Přirozeně. Britský zástupce začal své vystoupení, které celé jednání uvádělo, připomínkou, že před několika dny nový velitel britské armády prohlásil, že Rusko představuje „nesporně daleko větší hrozbu“ pro bezpečnost Velké Británie a jejích spojenců než takzvaný Islámský stát. Jak se dnes sluší a patří, opomněl říci, že tuto tezi převzal z amerických oficiálních dokumentů, kde se objevily už za prezidentství Baracka Obamy, a že takzvaný Islámský stát představuje menší hrozbu i proto, že Rusko zásadním způsobem přispělo k jeho rozbití. Jemně řečeno, vystoupení britského zástupce, obdobně jako amerického kolegy, velmi výrazně podcenilo úroveň posluchačů.
!A: Posluchači byli bývalí zpravodajští důstojníci?
OK: Jejich slovenská asociace uspořádala ono sympozium. Účastnili se ovšem nejen důstojníci, ale i generálové a hosté. A bývalí? Jak pravil jeden řečník s odkazem na KGB – bývalý zpravodajec je jako bývalý černoch. Ale vážně: sympozium bylo výborně zorganizováno, zazněla řada podnětných i výborných příspěvků…
!A: Například?
OK: Mně osobně se nejvíce líbilo vystoupení generála Andora Šándora – bylo kultivované, konkrétní, opíralo se jak o fakta, tak o bohaté životní zkušenosti. Mluvil mimo jiné o případné evropské zpravodajské službě, která by měla být doprovodem evropské armády, o níž se v současnosti hodně diskutuje. Když zjednoduším poměrně skeptické stanovisko pana generála: zpravodajské služby jsou státní instituce, Evropská unie ale není stát.
!A: Dnes je módním tématem ruská kyberšpionáž. Zaznělo na sympoziu něco k tomuto tématu?
OK: Vyslechli jsme referát slovenské účastnice sympozia, která zpřehlednila přístup NATO k tomuto tématu. Jen drobnou ukázku opět se zjednodušením: ruská kyberšpionáž směřuje na politické cíle, čínská na ekonomické, íránská také na ekonomické cíle, ale provádí i podvratné operace, severokorejská útočí na banky. Pokud jde o věrohodnost takovýchto tvrzení, příznačné je znění Výroční zprávy Bezpečnostní informační služby za rok 2017: po opatrné formulaci užívající výraz „pravděpodobně“ přichází teze „APT28/Sofacy, která se připisuje ruské vojenské zpravodajské službě GRU“, a pak v následujících dvou odstavcích zazní „ruská kampaň APT28/Sofacy“. (s. 15) Takto se pravděpodobnost mění v pseudojistotu. Pro vysvětlení: APT znamená Advanced Persistent Threat, tedy pokročilá a trvalá kybernetická hrozba.
!A: Nezlehčujete příliš tento problém? Kyberšpionáž je velkým tématem současnosti.
OK: V posledních letech došlo v oblasti zpravodajství ke dvěma změnám: objevil se kyberprostor jako nová oblast konfliktu a zpravodajské služby začaly být mnohem více využívány k veřejné propagandě. Nejde jen o to, že se během noci tisíce politiků a novinářů změní na odborníky na binární bojové látky. Divoké mediální kampaně kolem kyberšpionáže se však zrodily až řadu měsíců poté, kdy v roce 2013 Edward Snowden uprchl z USA a odnesl s sebou podle některých odhadů 50 až 200 tisíc tajných dokumentů o globálním elektronickém sledování, které provádí Národní bezpečnostní agentura USA, ale i Britové. Snowden dostal v Rusku statut uprchlíka, což se zřejmě neodpouští. Už předtím servery WikiLeaks začaly na internetu zveřejňovat tajné dokumenty nejen americké vlády. Současná „odhalení“ ruských a čínských kyberšpionů se objevila až potom, kdy v roce 2015 na Národní bezpečnostní agenturu USA a její anglosaské partnery prasklo, že odposlouchávají spojence, včetně německé kancléřky Angely Merkelové.
Na tyto kauzy je nutné dívat se s nadhledem. Kyberprostor je umělé prostředí, kde dnes zpravodajské služby praktikují své tradiční operace: sběr dat i subverzní akce. Chybí ovšem regulace těchto aktivit v kyberprostoru na úrovni mezinárodního práva veřejného. K tomu přičtěte, že na trhu je moderní špionážní technika, kterou mohou soukromníci využívat, avšak zpravodajské služby mají jejich použití regulované – tak si státy najímají soukromé agentury. To je jev známý i z vojenské oblasti, kde vznikají soukromé armády, s nimiž státy uzavírají kontrakty. Kyberšpionáž neprovádějí jen ti „zlí“. Platí to, co na sympoziu řekl generál Šándor: provádějí ji ti, kdo na ni mají technické vybavení.
!A: To zní rozumně. Byl to na sympoziu obecný názor?
OK: Obecně platí, že mezi řečníky i v auditoriu byly patrné dvě náladové frekvence: aktivní pracovníci zpravodajských služeb byli akčně, povětšině protivýchodně naladěni; ti „bývalí“ byli pochybovační, měli větší nadhled. Souvisí to se specifickou subkulturou, která se vytváří v bezpečnostních institucích díky spojeneckým vazbám. Stačí připomenout obecně známý příklad generála, který neuměl modernizovat vlastní armádu, ale po odchodu do Bruselu už během dvou tří měsíců dokázal zaujmout bojovná černobílá stanoviska snad ke všem globálním problémům. Uviděl nový svět, kde všichni mají stejný názor, kde je méně práce, dokonalý servis, více informací i peněz. Étos nadnárodní instituce, kde přirozeně převládá názor a zájmy nejmocnějšího z partnerů, se stává důležitější než národní zájem. Nově nabytý model chování pak takovým lidem vydrží i po odchodu z funkce, protože případná další kariéra – co takhle kandidovat na prezidenta malé středoevropské země? – bude potřebovat oporu nových přátel. Pár měsíců po odchodu do důchodu se i pro tyto lidi svět stane barevnější. I penzionovaný George Bush mladší označil intervenci v Iráku za chybu.
!A: Myslíte si, že se bude posilovat role zpravodajských služeb v propagandě?
OK: Zpravodajské služby mají dvojí funkci: sloužit a radit státníkům…
!A: V Česku ale v posledních měsících sledujeme konflikt mezi vedením BIS a prezidentem. Ředitel BIS při obhajobě efektivnosti informační služby například upozornil, že se podařilo rozbít ruskou zpravodajskou síť a zabránit příchodu nových diplomatů-špionů.
OK: Česko je – eufemisticky řečeno – zemí se „sdílenou suverenitou“. Část svrchovanosti jsme předali. Nevíme, které uváděné výsledky BIS jsou důsledkem vlastní agenturní činnosti a které byly doporučením od velkého bratra. A ke konfliktu prezidenta a ředitele BIS: platí, že politické krize se podepisují na jednotě a loajalitě všech státních institucí, na jejich drobení do různých skupin. To se nutně týká i zpravodajských služeb. Tam, kde se někteří lidé snaží napravit výsledky voleb barevnou revolucí, to platí dvojnásob.
!A: Vraťme se na chvilku zpět k vaší tezi, že zpravodajské služby – v plně suverénních a stabilních zemích – slouží a radí státníkům.
OK: Problém je v tom, jakou mají objednávku. Připomenu dva příběhy: invaze do Iráku v roce 2003 a Korejský poloostrov letos. V prvním případě washingtonští státníci převyprávěli závěry CIA, která se později vůči tomuto jednání ohradila. Jednalo se o „důkazy“ toho, že Irák má zbraně hromadného ničení. Když vyhodnocujete agenturní zprávy, když určujete jejich hierarchii podle významu a věrohodnosti, máte jen dvě kritéria: předně jak blízko je informátor ke zdroji, tedy zda je na místě, či kolik bylo zprostředkovatelů při předávání zprávy; a zadruhé kolikrát se informátor osvědčil. Když jako nejvěrohodnější prohlásíte informace od irácké – či syrské! – emigrantské skupiny ve Velké Británii, stáváte se obětí vlastních přání. Emigranti jsou vždy daleko od zdroje a vždy jsou nadstandardně radikální. Není divu, že demokraté při prvních volbách Baracka Obamy měli v programu „odpolitizování zpravodajských služeb“.
Korejský příklad je opačný. Na začátku letošního roku byla situace na poloostrově vnímána jako místo nejpravděpodobnější války. Zpravodajské služby obou korejských států a USA ale nepodlehly hysterii médií a na základě reálných informací dokázaly zdůvodnit i připravit jednání nejvyšších představitelů Severní i Jižní Koreje a USA. Riziko pro budoucnost nepředstavují zpravodajské služby, ale úroveň státníků.
(Rozhovor vyšiel v českom webovom časopise !Argument 10. 12. 2018)