Hrůzné vězení Saddáma Husajna Abu Ghraib, nedaleko Bagdádu bylo za dob jeho režimu přeplněno až padesáti tisíci vězni, nacpanými do cel o velikosti 4×4 metry. Po pádu Saddámova režimu loni v dubnu bylo vězení zcela vypleněno – bylo ukradeno všechno, co bylo lze odmontovat, včetně dveří a někde i cihel. Americká armáda nechala vězení zmodernizovat, zařídila v něm záchody a sprchy a vybudovala lékařské středisko. Většina vězňů v tomto novém americkém vězení byli civilisti. Patřili do tří skupin: obyčejní zločinci, osoby, zadržené z bezpečnostních důvodů, podezřívané ze „zločinů proti koalici“ a malý počet osob, podezřelých, že jsou to vedoucí představitelé povstání proti koaličním jednotkám.
*** Loni v červnu byla jmenována velitelkou amerických vojenských vězení v Iráku Janis Karpinská, záložní brigadýr generál. Karpinská byla zkušená operační a výzvědná důstojnice, která sloužila u speciálních jednotek ve válce v Perském zálivu v roce 1991, ale nikdy nespravovala vězení. Nyní zodpovídala za tři velká vězení a 3,400 amerických záložních vojáků, většina z nichž, stejně jako ona, neměla zkušenosti se zacházením s vězni. V rozhovoru pro St. Petersburg Times v prosinci 2003 generálka Karpinská uvedla, že pro mnoho vězňů ve vězení Abu Ghraib „jsou nyní životní podmínky lepší ve vězení než doma. V jednu chvíli jsme měli obavy, že vězni nebudou chtít odejít.“ O měsíc později dostala generálka Karpinská oficiální napomenutí a v tichosti byla suspendována. Bylo zahájeno rozsáhlé vyšetřování poměrů ve vězeňském systému americké armády. Koncem února 2004 byla dokončena třiapadesátistránková oficiální zpráva, která nebyla určena pro veřejnost. Její závěry o selhání armádního vězeňského systému byly zdrcující. Autor zprávy, generálmajor Antonio M. Taguba, konstatoval, že v období od října do prosince 2003 docházelo ve vězení Abu Ghraib k četným případům „sadistického, otevřeného, a arbitrárního týrání“. Toto systematické týrání páchali vojáci z 372. sboru vojenské policie a také příslušníci amerických výzvědných služeb.Součástí týrání bylo: „Rozbíjení chemických světel a lití tekutého fosforu na vězně, lití studené vody na nahé vězně, bití vězňů tyčí od smetáku a židlí, vyhrožování zadrženým vězňům, že budou znásilněni, dovolení vojenskému policistovi, aby zašil ránu vězni, který byl zraněn tím, že byl hozen proti zdi ve své cele, sexuální znásilňování vězně chemických světlem a asi i tyčí od smetáku, zastrašování vězňů vojenskými psy…“
*** Toto obvinění bylo podle zprávy potvrzeno „podrobnými svědectvími a nalezením nesmírně drastických fotografických důkazů“. Proti šesti americkým vojákům bylo zahájeno trestní stíhání. Fotografie vypovídají o všem. Na jedné z nich stojí vojínka Englandová, cigaretu v ústech, radostně gestikuluje a ukazuje na pohlavní orgány mladého Iráčana, který je nahý, na hlavě má kápi a masturbuje. Na jiné fotografii jsou nazí vězni nuceni vytvářet lidskou pyramidu. Taková dehumanizace je nepřijatelná v každé kultuře, ale zejména v arabském světě. Homosexuální akty jsou proti islámskému právu a pro muže je ponižující být nahý v přítomnosti jiných mužů. Na fotografiích jsou i tváře dvou mužů, kteří jsou mrtví. Jeden svědek, vojenský policista Matthew Wilson, řekl u soudu, co se stalo, když s kolegy přivezl sedm vězňů, svázaných a v kápích, do vězení Abu Ghraib: „Snider vzal mého vězně a hodil ho na hromadu ostatních. Nezdálo se mi správné, že jsou vězni na hromadě. Viděl jsem, jak Frederick, Davis a Graner chodí kolem hromady vězňů a bijí je. Pak jsem odešel. Když jsem se vrátil, viděl jsem dva nahé vězně, jeden masturboval před druhým a druhý klečel a měl otevřená ústa. Řekl jsem si, že musím okamžitě pryč. Viděl jsem, jak ke mně jde Frederick a řekl: „Podívej se na ty zvířata, co dělají, když je necháš dvě vteřiny o samotě.“ Slyšel jsem, jak Englandová křičí: „Začíná dostávat erekci.“
*** Wisdom svědčil, že o tom informoval své nadřízené a předpokládal, že učiní další kroky. „Nechtěl jsem být součástí ničeho, co vypadalo jako trestný čin.“ Obhájce jednoho z obžalovaných amerických vojáků, Gary Myers, který působil jako vojenský obhájce při trestním stíhání týkající se masakru v My Lai ze sedmdesátých let, reportéru New Yorkeru sdělil, že bude svého klienta hájit tím, že vykonával rozkazy svých nadřízených a zejména rozkazy vojenské rozvědky. Uvedl: „Opravdu si myslíte, že se skupina kluků z venkova ve státě Virginia rozhodla tohle dělat z vlastní iniciativy? Že se rozhodli, že nejlepším způsobem, jak ztrapnit Araby a donutit je, aby vypovídali, je přimět je, aby chodili po vězení nazí?“ Obviněný Frederick v dopisech a emailech svým rodinným příslušníkům opakovaně zdůrazňoval, že rozhodující vliv ve vězení Abu Ghraib měly vojenské výzvědné týmy, včetně důstojníků z CIA a ze soukromých firem, najatých na provádění výslechů. V dopise, napsaném v lednu, uvedl: „Ptal jsem se na některé věci, které se mi nezdály – například věznění osob v celách bez šatů nebo v ženských kalhotkách, připoutávání vězňů k dveřím cel, a odpověď, kterou jsem dostal, byla: Takhle chce vojenská rozvědka, aby se to dělalo. Vojenská rozvědka nám také nařídila, abychom umístili vězně na samotku bez oděvu, bez záchodu i bez tekoucí vody, bez ventilace a bez okna až po dobu tří dnů.“ Jednou se Frederick svěřil svému nadřízenému, plukovníku Jerrymu Phillabaumovi, že je znepokojen týráním vězňů. Ten mu odpověděl: „Nedělej si s tím starosti.“
*** V listopadu 2003, psal Frederick rodině, CIA při výslechu jednoho vězně ztýrala natolik, že zemřel. Neměl číslo, a tak nikdy nebyl zaznamenán ve vězeňském systému. Kromě generála Taguby byl poměry v amerických věznicích znepokojen i jeden z hlavních armádních policistů, generálmajor Donald Ryder. Loni na podzim nařídil generál Sanchez Ryderovi, aby provedl inspekci vězeňského systému v Iráku. Ryder dokončil svou zprávu 5. listopadu 2003. Varoval v ní, že jde o otázky lidských práv, kvalifikace strážců a další problémy, které je nutno bezodkladně řešit. Poukázal také na vážné znepokojení ohledně napětí mezi vojenskou policií, která hlídala vězně, a výzvědnými týmy, které je chtěly vyslýchat. Už od Afghánistánu existují důkazy, konstatovala Ryderova zpráva, že vojenská policie spolupracuje s výzvědnými službami tak, aby „vytvořila příznivé podmínky pro následné výslechy“ – což je eufemismus pro zlomení vůle vězňů. Ryder však napsal, že situace dosud není krizová a že nezjistil, že by „vojenská policie záměrně užívala nevhodných vazebních metod.“ Jeho vyšetřování bylo v nejlepším případě selháním, v nejhorším kamufláž, míní americký reportér. Taguba ve své zprávě zdvořile, ale přímo odmítl tvrzení svého kolegy generála. „K velkému množství týrání docházelo právě v době, jíž se zabývala Ryderova zpráva,“ napsal. Cituje například obviněnou Sabrinu Harmanovou, která svědčila, že jejím úkolem bylo zajistit, aby zadržované osoby nespaly, totéž zajišťovala u jednoho vězně s kápí na hlavě, který byl umístěn na krabici a na prsty u rukou a u nohou a na penis mu byly připojeny dráty. „Vojenská rozvědka chtěla, aby ti lidi vypovídali,“ uvedla. Jiný svědkyně, seržantka Javal Davisová, také obviněná, sdělila vyšetřovatelům: „Byla jsem svědkem toho, že vězni v oddělení, které spravovala vojenská rozvědka, byli nuceni dělat různé věci, které bych z morálního hlediska zpochybnila… Bylo nám řečeno, že tady platí jiné předpisy.“ Daviesová také uvedla, že slyšela příslušníky vojenské rozvědky přesvědčovat stráže, aby týrali vězně: „Rozložte pro nás tohohle chlapa. Ať má nepříjemnou noc.“ Podle Davisové blahopřáli příslušníci vojenské rozvědky Granerovi: „Udělals to dobře, rozkládají se rychle. Odpovídají na všechny otázky. Poskytují užitečné informace.“
*** Nejostřeji ve zprávě kritizoval generál Taguba důstojníky vojenské rozvědky a pracovníky soukromých vyšetřovacích firem. O problémech s iráckých vězeňským systémem vysocí armádní důstojníci věděli, konstatuje Taguba. Když skandál s týráním iráckých vězňů vyšel minulý týden najevo, pokračuje dále americký reportér, prezident Bush se vyjádřil, že skutky několika málo osob neodrážejí chování armády jako celku. Tagubova zpráva však je studií kolektivního selhání americké armády na nejvyšších místech. A kromě toho, týrání vězňů je kontraproduktivní a nevede k získávání skutečných informací. Týraní vězni totiž vyšetřovatelům říkají to, co vyšetřovatelé chtěji slyšet, nikoliv skutečné informace, svědčil jeden zkušený výzvědný pracovník. Drastické porušování ženevských konvencí americkou armádou vážně zpochybnilo pověst Spojených států po světě. Americká armáda se přitom nyní snaží svalit systémové nedostatky na šest obětních beránků, jednotlivých, nyní obžalovaných vojáků.
Článok bol uverejnený internetovým denníkom Britské listy, www.blisty.cz Spracované podľa The New Yorker
