Vylidněný Václavák před polední sobotní demonstrací 25. června 2016 proti válce a za mír. Proti NATO! – Ano, mír! NATO, ne! Na protest a k vzplanutí hněvu vůči herci v roli „protektorátního“ ministra obrany Martinu Stropnickému, proti armádnímu generálu v cizích službách Petru Pavlovi. Křivému jako turecká šavle. Připodobněnému řečníky k tragickému osudu plk.gšt. Emanuelu Moravcovi, prvoreblikové československé armády, kolaborantu a zrádci národa, heftlingovi Hitlera i Háchy. I on strašil Ruskem. A bolševismem. Jakož i ti dva nynější.
Tropická vedra. Bavím se se skupinou krásných a statných černochů v civilu; přijeli z Bavorska z americké okupační základny v Německu – prožít víkend do Prahy. Přijeli bez jediného bělocha. Politika jim je, jak se netajili, u zadku. Radím jim, kde mají ve středu Prahy dobré pivo a vysvětluji, jak se dostat nejblíže do hospody U Pinkasů nebo U Jelínků. Na teploměru je 34 stupňů Celsia. Nad nulou. Řečníci jsou promíchaní, někdejší disidentka, spisovatelka Lenka Procházková, někdejší disident a hned na to první místopředseda československé vlády, JUDr. Ján Čarnogurský, místopředseda poslanecké sněmovny, komunista JUDr. Vojtěch Filip. Demonstraci otevírá bývalý ministr zdravotnictví MUDr. Ivan David za Novou republiku, dále mluví veterán války, který vystrčil ve Vyškově svou nahou část těla v ústrety koloně amerických dragounů, věří, že nebyl posledním, kdo se odhodlal k takovému skutku. Z telefonního přenosu burcuje režisér Zdeněk Troška. Mluví jasně a bez obalu proti režimnímu vyplachování mozků apeluje na selský rozum. Exceluje Ján Čarnogurský. Neuvěřitelně analyticky varuje před válkychtivými silami z USA a z NATO. Brání Rusko. Proklíná Merkelovou, kam zavedla Německo a Evropskou unii. Potlesk patří libozvučné slovenštině.
Manifestace se jmenovala Za pět minut dvanáct! Jak symbolické. Přišlo nás na ní – Pět a půl. Malověrní zase zalezli do děr, stateční nedbali tropických teplot. Přišli. Symbolické, tolikrát už stejně bylo i ve společných dějinách – Čechů i Slováků Spolu jsme patřili k vítězům ve druhé světové válce. Tentokrát – s blokem, do něhož jsme byli podvodně zavlečeni a vyhecování ke zvonění klíči, bychom již zcela určitě patřili k poraženým. Nedbaje historické zkušenosti. Nepatřili bychom k vítězům.
Psáno pro Novou republiku, Slovo a LUK.
Foto autor
Ďalšie články: ZDENĚK HRABICA
