Za Ľubomírom Liptákom

Smrt Ľubomíra Liptáka je těžkou ztrátou nejen pro Vás pro všechny, pro slovenskou historickou obec a slovenskou kulturní veřejnost, ale i pro české historiky, za něž tu dnes hovořím. Ľubomír Lipták nás učil lépe rozumět slovenským dějinám. Úvahami o slovenské minulosti nám nastavoval svérázné zrcadlo, a pomáhal nám tak lépe porozumět i naší vlastní, české historii. Nejednou nás přiměl k zamyšlení nad tím, jak rozdílně vnímalo české a slovenské prostředí minulost prožívanou ve společném státě a jaké to mělo a má důsledky pro současnost. Rozměr jeho historické analýzy přesahoval ovšem český a slovenský horizont; jako málokdo mezi námi rozuměl souvislostem středoevropským a celoevropským a štědře se s námi dělil o své poznatky. Dovedl vždy přesně pojmenovat, co bylo v tom kterém dějinném okamžiku důležité a podstatné a co byly jen prázdné plevy. Kvůli tomu všemu byl Ľubomír Lipták magnetem na programu našich společných podujetí, na konferencích slovensko-česko-německých, francouzského centra CEFRES v Praze a mnoha dalších. Chodili jsme na taková kolokvia a konference často především kvůli němu. Ľubomír Lipták vždy přišel s něčím novým, s novými pohledy na zdánlivě obehraná témata, překvapivě a neočekávaným směrem zaměřil reflektor historické reflexe tak, že jsme měli pocit minulosti znovu objevené. Kvůli tomu jsme brali nedočkavě do rukou každý jeho nový článek, jeho nové studie a knihy. To všechno nám bude chybět, bez toho všeho se budeme muset obejít. Je nám z toho smutno a jsme naplnění lítostí nad velikou ztrátou tak jako Vy všichni. Bude nám scházet také Liptákův suchý humor, který neodlučně patřil k jeho osobnosti a s nímž komentoval lidské hemžení v minulosti a současnosti. Jako historik par excellence věděl dokonale, z jakého těsta jsou uděláni lidé, že i biskupská mitra je jen taft a že všude na světě mají svůj Kocourkov. Avšak v jeho schopnosti vidět směšné stránky každého lidského počínání a sarkasticky je komentovat nebyl ani stín znevažování nebo cynismu. Ľubomír Lipták uměl rozpoznat nezištnost a hrdinství, momenty, kdy lidé překonávali strach, vlastní malost, dokázali nemyslet jen na sebe, kdy dorůstali ve svých hvězdných minutách či hodinách k velikosti. A dokázal to vyjádřit pointovaně, bez hluchého patosu a zbytečně velkých slov. Ľubomír Lipták zanechává hlubokou stopu v našich myslích i srdcích. Zůstává po něm nejen nesmazatelná vzpomínka, ale i napsané a vydané dílo, k němuž se budeme sami znovu vracet a k jehož studiu povedeme své žáky a následovníky. K lítosti nad ztrátou se přidružuje vděčnost za všechno, čím nás Ľubomír Lipták obohatil a obdaroval a co po sobě při svém odchodu zůstavil jako svůj odkaz nám všem. nad rakví Ľubomíra Liptáka 28. října 2003