Už je to řada dní, co ve mně vzklíčila některá podezření týkajúcí se rusko-gruzínské války zahájené během „mírotvorné“ olympiády. S některými podezřeními nutno nakládat krajně opatrně, zvláště když právě v průběhu psaní příspěvku zaslechnete novinku, že jeden ze strůjců vyhlášení nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie, Vladimír Putin, přichází na vlnách CNN s domněnkou, které je náhodou páteří vašeho směru úvah. Jeho zamyšlení musí samozřejmě působit podobně kontraproduktivně, jako když kdysi – a mimochodem opodstatněně – obvinil Husajnův Irák několik inspektorů OSN ze špionáže ve prospěch Washingtonu. Prý by pomohlo další 11. září… Před několika měsíci jsem vyslechl tragikomické přiznání známého českého novináře a disidenta, jímž si sypal popel na hlavu, jelikož před druhou válkou v Zálivu svatosvatě věřil bushovské administrativě šířící účelové lži o Saddámových zbraních hromadného ničení. Tento pamětník bezskrupulózní propagandy studené války by údajně nikdy nevěřil v takovou podlost demokratické vlády. Co dodat? „Zaručené zprávy“ o irácké nebezpečnosti západnímu světu byly průhlednou a účelovou, naftou a kontrolou obchodních cest zavánějící nepravdou. Masivně ji tehdy šířila republikánská vláda Spojených států a někteří její spojenci. Například část britských elit, jež se nikdy nezbavily snu o obnovení své velmocenské přítomnosti na Blízkém a Středním východě. Což se do jisté míry kryje též se starými imperiálními cíli Rusů. Po „letech s kovbojem“, jak si dovolím sarkasticky nazývat osm let Texasana George W. Bushe, mluví američtí demokraté o naprostém zhroucení pověsti predominantní mocnosti ve světě. Je to předvolební rétorika, samozřejmě, ale něco na ní bude. Začalo to minimálně pochybným součtem hlasů na Floridě, díky čemuž nastoupil tvrdý proud neokonzervativců s manicheistickým viděním svatoušků. Projekt energetické bezpečnosti Paula Wolfowitze jedenáctému září předcházející tak dostal zelenou. Před několika týdny se jistý poradce Johna McCaina pozoruhodně uřekl, že by jeho chlebodárci hodně pomohlo nové 11. září. Tento tragický útok extremistů koneckonců s přehledem zabezpečil i druhé vítězství republikána. Jenže terorismus, to už je obehraná písnička! Gruzie mezi USA a Ruskem Ruská federace zcela patrně na útok Tbilisi toužebně čekala, provokovala jej, protože vhodnější způsob, jak znovu vzkázat „my zděs“, by sotva našla. Návrat k „americky“ arogantní sebeprezentaci v zahraničí, totiž prolomení unilateralismu USA, byl takřka ideální. Nejméně tisíc amerických poradců prodlévá v Gruzii, která zmnohonásobila vojenský rozpočet. V té samé Gruzii, která je tzv. blízkým zahraničím Ruska, kde se stala Condeleezza Riceová ještě před touto mikroválkou nápadně častým hostem. Je vcelku známo, že během studené války některé skupiny ve vojenskoprůmyslovém komplexu obou supervelmocí systematicky hatily ambice vzájemného smiřování, což zažilo i duo Chruščov – Kennedy, ale i první a poslední sovětský prezident Michail Gorbačov. Po první válce v Perském zálivu, následovala hned po „roce zázraků“, čili počátkem devadesátých let, díky níž se Západ pevněji uchytil v tomto areálu oplývajícím černým zlatem, proskočily zprávy, že poražení, ale nezničení baasisté – generál Schwarzkopf tehdy zastavil americké tanky na jihu někdejší Mezopotámie – konzultovali svoje kroky s některými tichými spojenci v Novém světě. Pozoruhodným v tomto světle zůstává fakt, že ze soudobé Tbilisi zněly zpočátku ruského protiúderu hlasy zoufalých, neboť Američané jim prý v předstihu dali svolení a přislíbili pomoc. Třebas jenom Gruzínci uvěřili vlastní propagandě o síle nákladně budované armády vyzbrojené novými prostředky. Možná se jenom inspirovali zejména Spojenými státy podpořenou bleskovou operací Bouře, kterou Chorvati obnovili svou svrchovanost ve Slavonii. Jen pár let po televizní akci Pouštní bouře. Moskva volí McCaina Buď jak buď, je zkrátka nepravděpodobné, že by při dané bezpečnostní konstelaci a dnešních sledovacích prostředcích s alespoň některými složkami novosvětských patronů Saakašvilli nekonzultoval. Výsledkem kratičkého koloniálního konfliktu zůstává vzestup, leč i napjatá, byť dočasná izolace Moskvy, a taktéž pocit potřeby zvýšené militární ochrany Středovýchodní Evropy prostředky USA. V neposlední řadě u občanů posílil republikánský pretendent McCain. Válečný veterán z Vietnamu, rétorický rusobijec. I kdyby celá tato konstrukce vůbec neplatila, a Michail Saakašvilli nebyl „US-mouřenínem“ namířeným zejména proti mediální „barakudě“ Baracu Husseinovi Obamovi a slavný americký film Vrtěti psem o manipulaci prezidentských voleb pomocí „pseudoválky“ s teroristy byl produktem jedině holywoodské továrny na sny, je neodiskutovatelné, že v Moskvě volí McCaina. Autor je publicista Medzititulky Slovo
