Vodprejskni, čumíš do nebe jako katolík!

Zhrubli jsme!

Od návratu svého otce z věznice na Pankráci, po nevykonané a propáslé popravě – ohlášené na 7. 5. 1945 v tamní sekyrárně, jsme přestali být do jednoho v rodině katolíky.

Z bezbožného příkazu přednosty domácnosti, po osvobození Rudou armádou, jsme jako pokřtěni a biřmovaní vystoupili na jeho přání z katolické církve. Měsíc nás pak za tento hřích ctihodná církev svatá pro výstrahu jiným pohromadě jmenovitě četla z kazatelny kostela svatého Jakuba Nejvyššího v Jihlavě (předtím Iglau).

Nepřestali jsme být křesťany a ani jsme doslova a do písmene nezavrhli Desatero Božích přikázání. Někteří jsme se stali komunisty a jimi přes vánice života dále i zůstali; „ukomunisty“ a politickými chameleóny ve většině stále veřejně pohrdáme.

mleczko.jpg

Nikoho však nezatracujeme a nedíváme se ani na jediného člověka skrz prsty.

Doba Covidu-19 nás však vyzvala k vnitřní očistě.

Právě dneska jsem byl znovu pokárán hulvátem při denním nákupu, abych hnul kostrou jako chcípák, abych uhnul jako mrtvola – před pokladnou, vypadl z řady a nečuměl na svět jako katolík do nebe.

Omlouvám se ctěnému čtenáři, že vytahuji na světlo boží zcela soukromou příhodu, opakující se a vstupující nejenom do mého života.

Některým projevům bych měl dát věčný spánek a držet se přísně zásady, že lepší než rozjímat, je hluboce, až zarputile mlčet. Než psát své vzkazy na Zeď nářků. Je taková doba.

Kresba: Andrzej Mleczko

(Celkovo 4 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter