Snaha odbourávat jakékoliv hranice patří k ústředním heslům pravicového neoliberalismu i levicového progresivismu. Pro ty prvé je svět bez hranic programovým cílem v rovině pohybu investic, zboží a pracovní síly. Prosazují liberalizaci obchodu. Ti druzí prosazují liberalizaci morálky, zvyků a obyčejů. Programem je pro ně překračování všech hranic vymezených normami a autoritou ve vztazích rodinných, partnerských, sexuálních aj. Ti první i ti druzí si od překračování hranic slibují více svobody pro každého a více blahobytu pro všechny.
Dříve než se podařilo stoupencům volného obchodu bez hranic dosáhnout všeobecné prosperity a dříve než se bořitelům institucionálních a sexuálních tabu podařilo emancipovat všechna individua od utlačivých norem, dosáhlo odstraňování hranic jiného triumfu – vypukla válka bez hranic.
I když boje jsou prozatím lokalizovány především na jihovýchodě Ukrajiny, tím či oním způsobem se do ní postupně noří celý svět. Do dodávek zbraní jedné z bojujících stran se zapojily desítky zemí. Je zvláštní, že si nikdo z progresivistů dosud nevšimnul, že se jedná vesměs o země bílého muže. Euroatlantická civilizace zde stojí proti všem.
Neustále se rozšiřuje, o nové balíčky rozrůstá a všechny hranice překračuje také rozsah vyhlašovaných sankcí. Rovněž zde se všemi silami zapojila čtyřicítka zemí ovládaná bílými muži a ženami, zatímco zbylých 150 států obývaných jinými rasami a kulturami se k sankcím staví vlažně, či je dokonce ostentativně nerespektuje. Od Číny přes Indii, Írán a Saúdskou Arábii až po africké země a země Latinské Ameriky. Takovou válku civilizací by nevymyslel ani Samuel Huntington.
Válka bez hranic zasáhla všechny sektory. V oblasti ideologické si natáhla osvědčenou škrabošku boje absolutního Dobra s absolutním Zlem. V oblasti informační směle překračuje hranice garantované dříve v demokraciích svobodou slova a názoru. Na poli umění má podobu snah o popření existence jednoho ze světových kulturních proudů a v oblasti sportu sáhla k segregaci, kterou jsme znali z úplně jiných souvislostí. Přes zákazy účasti na světových výstavách jsou do totální segregace zataženi i ruští psi a kočky.
Jedná se o válku vskutku globální. Už proto, že se v ní na všech zmíněných frontách rozhoduje o dalším vývoji globalizace. Nejde ani tak o to, zda bude globalizace pokračovat, či zda bude zastavena. Jsou věci, které zastavit prostě nelze. Rozhoduje se spíše o tom, zda i nadále bude globalizace probíhat v režii námořních velmocí mezi různými kontinenty, anebo převládne její suchozemská varianta. To druhé je pro Česko nepřijatelné, neboť by to poškodilo naše spojence nejvěrnější – Spojené státy.
Ani v časové dimenzi se žádné hranice války nerýsují. Další a další dodávky zbraní spolehlivě zajišťují její trvání a dokořán otevírají dveře její eskalaci. Jak by mohli uvažovat o nějakém hloupém příměří muži a ženy, kteří jsou mentálně uzpůsobeni tak, že až do hořkého konce budou vykřikovat, že Rusko zná jedině sílu. Dokonce i omezenost dokáže být neomezená. I pokud by byla ozbrojená konfrontace nějakým zázrakem utlumena, bude nepřátelství pokračovat na všech ostatních rozehraných polích a bude ovlivňovat každodenní životy lidí po nepředvídatelně dlouhou dobu. Vyložené Dobro přece nemůže nikdy přistoupit na remízu s koncentrovaným Zlem.
A tak všichni čekají, kdy dospěje vítězné tažení za zrušení všech hranic do svého posledního a konečného triumfu. Bude mít podobu zrušení hranic mezi použitím zbraní konvenčních a zbraní jaderných. Pak už Dobro nic nezastaví.
Fotografia: www.pixabay.com
(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)