Teologie osvobození slaví čtyřicátiny

Po celé Latinské Americe si katoličtí teologové vzpomínají na biskupskou konferenci v kolumbijském Medelínu, na níž se v srpnu a září 1968 shromáždilo 146 biskupů a která je považována za okamžik zrodu teologie osvobození. Třebaže se tehdejší výrazná formulace „volba pro chudé“ neobjevila doslova v závěrečných dokumentech, vyvolala tato teologie brzy pohoršení jak ve Vatikánu, tak v církevním establishmentu celé Latinské Ameriky. Paulo Suess, jenž vyučuje na jezuitské universitě v jihobrazilském Sao Leopoldo, charakterizoval v těchto dnech onen vývoj takto: „Medelín znamenal začátek církve latinskoamerické v protikladu ke koloniální církvi misionářské.“ Biskupové tehdy jasně jako nikdy předtím prohlásili: „V Latinské Americe vládne institucionalizované násilí. Celým vrstvám obyvatel se nedostává to nejnutnější.“ Požadovali po církvi, že „musí podporovat veškeré úsilí lidu o vzdělání a rozvoj vlastních základních organizací.“ Změna perspektivy Medelínská konference navazovala na závěry Druhého vatikánského koncilu (1962 – 1965). Papež Jan XXIII. uznal emancipaci pracujících, žen a kolonizovaných národů jako „znamení doby“ a vyhlásil modernizaci církve. Medelín ovšem znamenal změnu perspektivy. Východiskem pokrokových biskupů však nebylo „zadání“ Vatikánu, nýbrž reaalita subkontinentu. „Bylo jenom přirozené, že církev se připojila ke společenskému zvratu“, říká Paulo Suess. V Latinské Americe totiž zavládlo revoluční nadšení, vyvolané mj. kubánskou revolucí a smrtí jejího symbolu, Ernesta Che Guevary, ale i odporem brazilských studentů proti vojenské diktatuře a vzbouření proti autoritám. „U mnohých katolíků to vyvolalo přání, aby lid vzal řešení svých pozemských problémů do vlastních rukou,“ shrnul tehdejší situaci kapucín Luiz Carlo Susin. Na venkově a v městských chudinských čtvrtích vznikaly základní „obce věřících“. Leonardo Boff, františkán, jenž pocházel z Brazílie, byl však promován v Mnichově, po návratu domů zjistil, že členům jeho „obce“ jeho „veliká moudra“ z Německa nic nepřinášejí. Dnes je přesvědčen, že svou knihou Ježíš Osvoboditel (1972) učinil rozhodný krok od „naučené teologie moderního světa k teologii světa chudých“. Další ideologičtí pionýři jako např. Peruánec Gustavo Gutiérrez byli brzy napadáni jako marxisté. „Což byla často jenom záminka, aby se v církvi předešlo změnám,“ říká dnes Paulo Suess. „Rozhodující ovšem nebyly texty, nýbrž činy. A existovali církevní činitelé, které moc považovala za tak nebezpečné, že je odstranila“, jako např. arcibiskup Oscar Romeo, jenž byl zavražděn v katedrále v San Salvadoru po jednom svém kázání. Bez základních „obcí“, jež mnohde ještě dnes organizují společenský odpor, by pravděpodobně nevzniklo ani brazilské hnutí bezzemků (MST). Kopími proti silné zdi V 80. letech papež Jan Pavel II. a kardinál Josef Ratzinger (současný papež, tehdy z titulu svého úřadu prefekta kongregace pro doktrínu víry) nařídili Leopardu Borcovi mlčení. Podobně postupoval Vatikán také v personální politice v Latinské Americe při jmenování nových, už konzervativních biskupů a kardinálů. Současně vzrůstal vliv fundamentalistických „pentekostalistů“ ze Spojených států amerických. (Ti zdůrazňují osobní zkušenost s Bohem prostřednictvím křtu s Duchem svatým.) Po pádu berlínské zdi a porážce levice v Brazílii a Nikaragui se teologie osvobození ocitla v defensivě. V „teologii inkulturace“ se v 90. letech ujala indiánských a afroamerických tradic. Boff také rozvíjel „ekoteologii“. „Nejsilnějším hlasem novějších proudů je teologie feministická,“ říká Luiz Carlo Susin , „v základních obcích byly vždycky hnací silou ženy.“ Zvolením Rafaela Correy v Ekvádoru a bývalého biskupa Fernando Luga v Paraguayi se teď levicoví katolíci dokonce stali prezidenty. „Nedá se říct, že by kvůli teologii osvobození dnes někdo nespal,“ říká Paulo Suess. „Kritické působení v církvi a ve společnosti polevilo a sociální hnutí přešla zčásti do vládního tábora.“ Vlády v Bolívii, v Ekvádoru, Paraguayi a ve Venezuele srovnává Sueze s donem Quijotem. „Bojují se svými kopími proti silné zdi a udržují tak při životě naději, že se tato silná zeď jednoho dne zhroutí.“ Autor je česko-americký publicista, časŤ roka žije v USA Medzititulky Slovo