Formulace a tón textu Pracovní zprávy
V kontextu smyslu a nesmyslu se nacházejí aktuální protiklady a otázky:
Hospodářské liberalizace versus společenská uzavřenost, lineární technologický vývoj s občasným, krátkým skokovým vývojem versus nelineární vývoj adaptačních schopností člověka, individuální schopnosti versus kolektivní. Heterogenní struktura společnosti, v tomto případě ČLR versus homogenní struktura vedení ČLR, sociální rozdíly versus ideály, nepřipravenost, neochota Západu ke změnám hospodářského a finančního systému versus připravenost a ochota vedení ČLR. To je několik příkladů k zamyšlení.
V kontextu smyslu a nesmyslu se proto a také nachází otázky týkající se paranormálního světa. Není to svět skepse, ani para-normality, ale svět, ve kterém řešení nabízejí lingvistika a archetypy: Ty řídí naše myšlení. V Evropě a ČR jsou podceňovány a nahrazovány zjednodušenou angličtinou, a malou explicitou a specificitou psaného a mluveného jazyka. Krásným příkladem je výsledek nedávno zveřejněné práce CERN v odborném časopise Nature. Vědci se zabývali hledáním odpovědi na otázku: Proč anti-materie nezničila univerzum na jeho začátku? Všechny předpoklady vědců se ukázaly nepravdivými. Reakce protonu a anti-protonu jsou absolutně stejné a dovolují vědcům proto tvrdit, že universum neexistuje.
Cituji: All of our observations find a complete symmetry between matter and antimatter, which is why the universe should not actually exist, sdělil Christian Smorra, vedoucí Baryon–Antibaryon Symmetry Experiment (BASE) a dodal: An asymmetry must exist here somewhere but we simply do not understand where the difference is.
Respektovaní vědci zapomněli, že jestliže universum existuje, muselo vzniknout z Ničeho. Ale z absolutního Nic. Absolutní Nic logicky obsahuje bytí, se všemi dalšími logickými i jinými následky. Nebudu se o nich zmiňovat. Zmíním se pouze o problému, který vyplývá z bádání a jeho výsledku: Naučit sponzory, daňové plátce a politiky umět formulovat potřebné otázky, konfrontovat a kontrolovat vedení CERN a všechny podobné extrémně drahé organizace.
Pro lepší pochopení problematiky formulace otázek a úkolů, které mají řešit vědci, se nabízí srozumitelnější otázka: Proč se snažit prodloužit život člověka, a nesnažit se prioritně prodloužit jeho vitalitu a elasticitu na úrovní produktivního věku, na příklad 35 let?
S otázkou tohoto typu je spojena problematika a charakteristika informačního prostředí: Impuls, data, informace, znalost a moudrost. Je módou mluvit a psát o informační a znalostní společnosti. Ne však o neschopnosti naslouchat nebo o společnosti moudré. Proto jsme asi takoví, jací jsme, a jsem tam, kde jsme. Že může být mnohem hůře, nehledě na všechen pokrok a vize, si odmítáme veřejně přiznat.
Podobně je tomu s rizikem, které představuje chápání a nerozlišování dějin. Ty jsou ideálům nevěrné. Proto nabízejí v různé době různým státům pocit vyvolenosti, schopnosti hýbat vesmírem a řídit svět. I proto vznikají války. V moderní historii jsou to USA a západní civilizace, v minulosti to byly Persie, Řecko, Řím. Politické dějiny jsou však jiné. Působí podle pravidla: mnoho vyvolených, málo povolaných. Výsledky voleb v ČR, následná jednání s vítězem voleb, referenda v Kurdistánu, Katalánsku, Benátkách a Lombardii, abych jmenoval několik příkladů, dokazují, že sladký sen se často mění v noční můru.
V uvedeném pojetí dějin se nachází i odhodlanost USA zabít vůdce KLDR Kim Čong-una. Zmíněná odhodlanost potvrzuje platnost ideálů, jejichž jménem se vede boj. V daném případě je to velké riziko pro vizi, Si, Putina a prakticky celý svět. Etnicky, kulturně, politicky a hospodářsky rozmanitá a protiklady produkující EU se následkům chování USA nemůže vyhnout. Je proto na místě si připomenout tzv. Bostonský masakr z roku 1770. Ten se dnes připomíná jako boj o nezávislost, a současně se zamlčuje, že ve skutečnosti se jednalo o hádku, zda li si anglický voják může přivydělat čištěním záchodu.
Proto platí pro vizi Si, kterou budou realizovat jiní, jejíhož naplnění se Si nemusí dožít, ale jejíž realizace bude mít průběžně dopady na mnoho národů, že žádné politické rozklady a morální protiklady nemohou vyvrátit ideály, v jejichž naplnění se určitý národ cítí vyvolen a od nichž vyvozuje svoji identitu. Platí současně: Mezi politickou vůlí (národa a individua) a právními normami je zaprogramovaný konflikt. Násilný i nenásilný, přesto konflikt.
Rozpad ČSSR s následným pragmatickým nenásilným řešením není jenom příklad, ale i lekce v neochotě sdílení s těmi, kteří se odlišují. Méně znajícím se jeví kategorie sdílení jako nová. Příklad Uber se svojí kontroverzní expansí a působením, to dokazuje. Ve skutečnosti je tomu jinak. Sdílení, které se dostává do popředí v sociálním a hospodářském životě, není americkou inovací. Je to část objektivního rozvoje společnosti, který přináší další novinku.
Generace tzv. mileniálů, někde zvaná generace Z, nebo digital native
Tato generace představuje princip sdílení. Sdílení je alfou a omegou mírového soužití a současně velkou neznámou pro sociology, pedagogy a krátkodobě myslící politiky. Mileniálové představují velkou neznámou i pro vedení ČLR a tím i vizi Si. Především tehdy, budou li akceptovány a nekriticky implikovány principy současné formy globalizace, a nebudou li odstraněny příčiny rozdvojené společnosti, o které jsem se již zmínil
Pro informaci nabízím několik dat z výzkumu ve spojení s festivalem mládeže.
První světový festival mládeže a studentstva (18 až 35 let) se uskutečnil před 70 léty, v roce 1947 v Praze. Zúčastnilo se jej tenkrát 17 tisíc chlapců a dívek ze 71 zemí. Největší masový festival mládeže a studentstva do rozpadu socialistického bloku se konal v roce 1957 v Moskvě. Poslední, 19. světový festival mládeže a studentstva se konal v Soči od 14. do 22. října 2017. Zúčastnilo se ho 50 tisíc mladých ze 180 zemí světa. Festival potvrdil, že mladá generace je prakticky terra inkognita pro sociology a politiky všeho druhu. Podobně tomu bude i v ČLR. Zmiňuji se o mládeži, ne jako sociolog, nebo politolog, ale jako pozorovatel, protože: 1) Stáří vidí hůře, ale o to více. 2) Nevěnováním se problematice generace mileniálů se mohou politici setkat s fenoménem politického radikalismu těžko představitelného rozsahu a kvality. A za 3) Jedná se o generaci dospívající ve světě vysokých technologií. Ta má vytvořit šťastný svět v době vytěsňování TV internetem, přednosti video-bloggu před ostatním, v době slabých států (prakticky bez suverenity a částečně i bez hranic) vedených slabými vůdci.
V tomto kontextu nelze opomenout skutečnosti: 1) Průměrné denní 5 hodinové trávení času mladé generace u internetu. 2) Sledování obnov každých 30 minut. 3) Neregulovaný on-line diktát životního stylu. 4) Objev nových hvězd generace se jmény, která ani střední generace nezná a nepozná (vá). Přidám li k uvedenému vysokou frekvenci změn oblíbených, oblíbenosti, motivace a s nimi spojené problematiky loajality k organizaci a profesi, vše co patří do kategorie prakticky neřiditelných rizik mírovými prostředky, mohu si představit, že řešení této komplexní výzvy a protikladu vyplývajícího z globalizace nabízí výlučně dialog založený na principech pozdního poznání Alberta Einsteina: Pokora, dobrota a krása. Tento princip obsahuje implicitně vize Si.
Z uvedeného vyplývají nové protiklady. Ty se vždy a všude plně promítají do osobního a profesionálního života. To dokazují průzkumy a stížnosti zaměstnavatelů, i nespokojenost mladých. Ti chtějí být podnikateli, rychle bohatými, myslícími si, že úspěch může být dosažen lehce a bez námahy. Mladými, kteří se sami hodnotí počtem lajků, počtem tzv. přátel na facebook, nebo dokonce uvedením svého jména ve Wikipedii.
Z hlediska spotřebitelského a marketingového se jedná o komplexní výzvu pro hospodářský systém. Mileniálové nemají takový vztah k majetku jako má starší nebo střední generace. Nechtějí vlastnit auto, ani dům, ale sdílet. Nemyslí na pojištění, trvalé zaměstnání, na zadlužení, ale na svobodu, mobilitu a na to, co se dnes rozumí pod pojmem charita. Mají svoji jasnou představu o budoucnosti, spravedlnosti a cestách k nim. To vše bez životní zkušenosti, v době, kdy své kompetence nezískávají v rodině a ve škole, ale převážně v sociálních sítích s globálním podtextem. Ten je evidentně méně národní a nacionalistický. Je ale vždy spojen s touhou rychle měnit, rychle zapomenout, nebrat na sebe odpovědnost.
Lidé bděte!, řekl Julius Fučík (1903 – 1943) a vydal by své varování jako radu Si. Na okraj si dovoluji krátkou poznámku k letošní Nobelově ceně za ekonomii. Za prvé: Pravdivě by se měla nazývat cenou Švédské státní banky (Nobel neměl rád ekonomy z mnoha důvodů). Za druhé: Cena byla udělena jednomu z největších amerických manipulátorů chování, 72-letému ekonomovi Richardu H. Thalerovi, profesorovi business-školy Chicago Booth.
Podstata teorie Thalera je založena na zřeknutí se modelu a (nesmyslné) představy, že základním prvkem v ekonomicko-finančním rozhodování člověka je jeho racionalita, dovolující si tvořit individuální a optimální výběr z nekonečných možností svobodného trhu a podnikání. Odkázané nahradil stoletími prověřenou pravdou, že lidské rozhodování v ekonomicko-finanční sféře je ovlivňováno přirozenou lidskou slabostí a chováním člověka. Svoji teorii obohatil také starou a denně se nám bezplatně nabízející pravdou: IQ moderního člověka – konsumenta a daňového plátce se bude rok od roku snižovat, lidé se budou stále pomaleji učit, a budou stále více ovládáni emocemi. Tohle mě učili před téměř půlstoletím.
Dnes je to vědecká novinka, za kterou Švédská státní banka byla ochotna zaplatit 1 milion USD. Jak mnozí z přítomných vědí, chování člověka je neoddělitelné od jeho myšlení a mluvení. Tato trojice tvoří a funguje jako celek a je podobná trojici: Úspěch, (tzv. zdravé) sebevědomí, motivace.
Proč se ohřívá v Nobelově výboru stará pravda? Je tomu proto, že se výborně hodí k manipulaci člověka, kterou současná moc potřebuje pro udržení své moci. Tu přestavuje výborně provedené odvedení pozornosti veřejnosti od nepopiratelné slabosti ocenění. Slabost ocenění teorie je v namlouvání veřejnosti (se stále snižujícím se IQ, zpomalující se schopností učit a rostoucí emocionálností) a přesvědčení Thalera a Nobelova výboru, že jenom vědec ví, co potřebuje člověk, a že politici to míní dobře s občany. Politici a občané podle Thalera potřebují k úspěchu a budování šťastné společnosti pouze pomoc a radu vědců. Ke štěstí části světa, ke které řadím ČLR, nehrozí nebezpečí vycházející z teorie Thalera. Nehledě na to, že nebyla zveřejněna představa Si ani o řešení problému generace mileniálů, předpokládám, že realizátoři vize dobře nastudují principy prvotního plánovaného výběru, efektivní reklamy a jak je možné tvořit iracionální chování předvídatelným. Předvídatelnost iracionálního chování totiž představuje problém a varující politický symptom ve formě protikladu. Je definován přáním, realitou mladých a schopností manipulovat člověka.
Pro zváženou stojí předpoklad, že budoucí nepokoje mladé generace nebudou výsledkem náhody nebo agitace, ale výsledkem komplexního procesu využívajícího nejnovější technologie horizontálního šíření informací pomocí internetu, nových aplikací s integrovanými prvky bio-kybernetiky, robotiky a umělé inteligence.
Požár, který vznikne dříve nebo později na základě nepokojů mileniálů a jim podobných, má objektivní příčiny. Ty plodí především nepřítomnost dialogu, a neochota lídrů k němu a změně stávajícího společenského řádu v informačním prostředí. Vzniklý požár neuhasí žádná ústava, usnesení, zákon, nebo policejní zákrok. Naopak, požár bude o to větší.
Třetím výsledkem hodnocení výsledků 19. sjezdu KS Číny je záměna protikladu: Víra marxistů v Čínu definuje společnost.
Výsledek sjezdu považuji za významný nejenom v kontextu záměny jednoho (starého) protikladu druhým (novým), ale proto, že projev Si neobsahoval žádné slovo o konkrétním cílovém HDP a podobných západních parametrech v hospodářství. Význam absence HDP, konkrétní představy řešení nového protikladu a reference na západní hodnoty při oceňování hospodářského úspěchu, nelze v žádném případě podceňovat. Budou to právě, protiklad a absence referencí na západní indikátory úspěchu, co bude ovlivňovat velkou část celkové vnitřní a zahraniční politiky ČLR. Neznamená to však, že změny budou rychlé, nebo že všechny změny budou úspěšné. Si ví, že negativní zážitky a zkušenosti jsou mnohem různorodější, více obohacující, než pozitivní. Protože se nejedná o slogan, neměl by být důvod pro Západ se radovat. Podobně a předčasně se radoval Západ v případě rozpadu SSSR a následníka, Ruské federace. Výsledky předčasné radosti si právě vychutnáváme.
Co mají společného 19. sjezd KS Číny a Valdajský klub
Prakticky ve stejné době, kdy Si Ťin-pching referoval na sjezdu, prezident Putin referoval na zasedání Valdajského mezinárodního diskusního klubu. Toto odborně-analytické fórum, oficiálně zaměřené na aktuální otázky mezinárodní politiky, ekonomiky a bezpečnosti ve světě, bylo podle nejenom mého názoru, ve skutečnosti založeno s cílem zlepšit image Ruska v zahraničí. Pro informaci a lepší porozumění uvádím, že první konference klubu se uskutečnila počátkem září roku 2004 na břehu Valdajského jezera v Novgorodské oblasti Ruské federace, odtud název Valdajský klub. Hlavním tématem prvního setkání bylo: Rusko na hranici věků: Naděje a realita. Téma letošního setkání klubu (16. – 19. 10.): Vědomé rozrušení: Může li vzniknout z konfliktu nový světový řád? Budoucí svět: Přes rozrušení k harmonii.
Již samotné téma konference doplňovalo v mnohém 19. sjezd KS Číny. Projev prezidenta Putina, jehož obsah, formu a konkrétnost stavím na úroveň projevu v Mnichově (2007), vysvětlil jasně příčinu krize vztahu mezi Ruskem a Západem. Uvedl fakta o akcích amerických zpravodajců v oblasti atomových zbraní, výzkumu, vědě a vzdělání, a formuloval rizika a jejich řešení. Více než 130 přítomných účastníků z 33 států světa dostalo materiál k přemýšlení a psaní. Podle prezidenta Putina příčinou krize je přehnaná důvěra Rusů k Západu, a hodnocení rozpadu SSSR Západem jako slabost Ruska. Proto prý znovuzrození Ruska představuje nebezpečí pro Západ.
Nejsem kompetentní ani povolaný hodnotit příčiny, které uvedl prezident Putin. Přesto si dovoluji doplnit, že třetím a čtvrtým, možná stejně kvalitními důvody, byly a jsou, korupce prakticky na všech úrovních společnosti a zrada vůdčí elity. Existuje celá řada nepopiratelných příkladů z historie Ruska. Tři z mnohých představují osud cara Mikuláše II., novodobí oligarchové a v neposlední řadě i poslední výzva ex-ministra financí Kudrina ke zřeknutí se ambicí Ruska a působení ve světě podle scénáře psaného v Kremlu.
Dnešní Rusko, podobně jako ČLR konají ve smyslu demokratizace vztahů na základě dohod a mezinárodního práva, zatím co USA a jejich spojenci se zabývají demokratizací celých států a regionů s pomocí násilného prosazování svých představ o svobodě, demokracii, hospodářském systému a virtuálních lidských právech. Takové konání vede k atomizaci, ke konfliktům a válkám.
Rusko společně s ČLR se intenzivně snaží o nastolení rovnocenného vztahu mezi státy na základě zachování suverenity státu, historie a národnostní specifiky, dovolující sblížení států a upevnění vztahů mezi nimi. To potvrzuje i současný stav ve světě vědy a techniky Ruska ČLR. Přibližuje se doba, kdy Rusko a ČLR budou schopny plně a nezávisle aplikovat vědecko-technický a technologický faktor, představující jeden z klíčových prvků vojenské bezpečnostní a mezinárodní politiky v kontextu vlivu státu na dění ve 21. století.
Putin podobně jako Si chápe vědecko-technický a technologický faktor jako spojení tzv. měkké a tvrdé síly, bez jejichž nasazení není možné řešit žádný současný problém přesahující rámec státu. Rusko má dnes respekt díky atomovým zbraním, úrovni znalostí, zkušeností v této oblasti a díky existenci prakticky hermeticky uzavřeného kruhu specialistů, nositelů nejenom znalostí a zkušeností, ale i produkce. Těch, kteří nezradili vlast.
Ke štěstí Ruska, ani perestrojka a následné procesy nenarušily hermetičnost této skupiny lidí. Podobná musí být situace v ČLR. Jinak by nebylo možné dosáhnout prokazatelných úspěchů v tak krátké době a rozvíjet je. Zmiňuji se o atomových zbraních a hermetičnosti úzkého kruhu ovládajících problematiku, protože situace kolem KLDR, potažmo Sýrie a rozmisťování PRO USA v přímém sousedství Ruska a ČLR představují nebezpečí a rizika, která může eliminovat pouze silný stát se silnou armádou, vedený silným vůdcem. Si pozice a centralizace moci, podobně jako Putinova, umožňuje čelit společně nebo uvedeným a v referátu nezmíněným výzvám.
Dovoluji si několik slov o společných akcích ČLR a Ruska na poli hospodářském. Před několika týdny bylo Čínské společnosti CNGG (China National Gold Group) povoleno dobývat zlato v Bajkalské oblasti, zvané Západní klíče. O to samé naleziště se zajímala před 10 roky indická společnost SUN Group. Její snaha nebyla úspěšná kvůli neschopnosti zvládnout geologické problémy bez pomoci Rusů. Nepomohly ani zkušenosti spojenců z Austrálie a Jižní Afriky. ČLR je v této oblasti pro Rusko výlučným a strategickým partnerem pro dobývání zlata. CNGG ovládla technologii Rusů a nabízí financování projektu. Do toho se ruským oligarchům nechce vstoupit, především v době sankcí a jejich sabotáže Kremlem požadované de-offshorizace. Smlouva na výrobu zlata nabízí v neposlední řadě příklad výchovy mladým Rusům. Ti nechtějí v nepřítulné oblasti pracovat a dávají přednost pohodlnějšímu životu ve městě, nebo kritice režimu bez následků, doma i v zahraničí.
Co se týče exportu nesurovinových produktů z Ruska do ČLR mohu sdělit, že během poměrně krátké doby tento druh exportu dosáhl 35 – 40%. To se zdálo mnohým expertům ještě před několika roky nemyslitelné a nepředstavitelné. Podobně jako skutečnost exportu zrna a celé řady agrárních produktů nejenom do ČLR. Kromě uvedeného se neustále zvětšuje export zařízení AE, strojírenských výrobků, kotlů, zemědělské techniky, vyráběných především ve Sverdlovské oblasti. Podíl uvedených výrobků z celkového exportu Ruska do ČLR dosahuje ke dnešnímu dni 8 – 9%. Ještě nedávno byl tento podíl na úrovni pouhých 0,1%. Kolik peněz, výhod a pracovních míst ztrácí ČR na trhu ČLR, nechť si každý spočítá sám. Stejně jako si každý může sám spočítat zmenšení hospodářské závislosti ČLR na USA.
Shrnuto a krátce formulováno: Protože v obou státech ohromné množství peněz z exportu – levné produkce z Číny a přírodního bohatství Ruska – zůstává v rukách malého počtu převážně zkorumpovaných lidí (v 2016 roce bylo v ČLR přes 600 dolarových miliardářů z celkového počtu cca 1534 ve světě, což je absolutní světový rekord), neprojevujících ochotu de-offshorizovat a investovat tam, kde vydělávají, a současně v obou státech je privátní vlastnictví nedotknutelné (v ČLR od 90 let), dochází k distancování oligarchů od obou lídrů. Proto stojí před Si a Putinem podobné úkoly s ohromným osobním a celospolečenským rizikem: 1) Odstoupení od Bolognského systému vzdělání. 2) Prosazení nacionalizace elit a pokračování ve formování Čínsko – Ruské aliance. 3) Pokračování v rozvoji industrializace ve smyslu zkušeností Alexandra III. A maličkost: Při onemocnění léčit se doma, v případě neléčitelné diagnózy, rozhodnout se umřít doma, ne na Západě.
V tomto procesu bude hrát důležitou roli Li Zhanshu (1950), dnes třetí osobnost v čínské stranické hierarchii, osobně známá Putinovi z mnoha jednání, a od roku 2015 vykonávající funkci poradce Si ve strategických otázkách, spojených s Ruskem. Pro doplnění: Z 6 nejmocnějších členů KS Číny a politické elity 3 členové, tj. polovina patří k nejbližším spojencům Si. To hodnotím jako úspěch Si s ohledem na výsledky voleb před 5 lety. Li Kche-čchiang (1955) premiér, jako druhý v hierarchii, se připisuje tzv. klanu komsomolců, stejně jako Wang Jang (1955), čtvrtý v hierarchii. Pátým v hierarchii je Wang Huning (1955), hlavní ideolog. Formálně je spojencem Si, ve skutečnosti to může být jinak. To indikuje používaná přezdívka mentor – učitel třech imperátorů. Hodnotím ho i proto jako šedého kardinála. Šestým v hierarchii je Zhao Leji (1957), spojenec Si a odpovědný za boj s korupcí. První místopředseda vlády Han Zheng (1954) se připisuje tzv. šanghajskému klanu. Kdo se připisuje třetímu klanu tzv. princů, nevím.
Výsledek volby nejmocnějších politiků v ČLR, včetně tzv. klanové příslušnosti a s ohledem na očekávané stupňující se napětí mezi ČLR a USA, hodnotím pro Rusko jako dobrý a výhodný.
Trump na návštěvě u Si
V době našeho setkání, od 8. do10. listopadu, probíhá ambiciózní návštěva prezidenta Trumpa v Asii a v post-sjezdové ČLR s prázdnýma rukama. Co slyším v době přípravy tohoto příspěvku (30. a 31.10), indikuje, že situace není příznivá pro prezidenta Trumpa. Nejenom proto, že sám prezident není připraven na jednání s Si tak, aby mohl vytěžit maximum, ale i kvůli více než milionu podpisů požadujících impeachment prezidenta, a v neposlední řadě i kvůli pokračování v informování americké, a tím i evropské veřejnosti polopravdami týkajících se ovlivňování prezidentských voleb a utajovaných vztahů s Ruskem. Jako jeden z mnoha příkladů uvádím případ exšéfa Trumpovy kampaně Paula Manaforta. Tento pán, když pobýval na Ukrajině a pobíral milionové honoráře, konal oficiálně jménem vlády prezidenta Obamy. Jeho nadřízenou byla Hillary Clinton. Těžko si dovedu představit, že Manafortův obhájce nebude schopný před soudem založit část obhajoby na této skutečnosti, a tím oddělí případ od problémů prezidenta Trumpa. V každém případě ale vylučuji, že by Si a Trump se mohli bez pomoci kvalitních šerpů na něčem dohodnout, nebo že by Si důvěřoval americkým politikům.
Problém prezidenta Trumpa a jeho administrace je i bez uvedeného podobný problému prezidenta Putina a problému Si ve spojení se zprávou české BIS a CFIUS: Hodně obvinění a podezření, žádná fakta a žádné oznámení o zatčení za porušení zákona.
Američtí právníci z CFIUS (Committee on Foreign Investment in the US), kteří byli pověřeni vyšetřováním narušení zákona čínskými společnostmi provádějící akvizice v USA, doposud nenašli nic, co by mohl prezident Trump použít jako svoji výhodu při jednání s Si. Proto jsem přesvědčen, že sebevědomý Si stráví s vnitřním klidem a obvyklým úsměvem již známé americké varování: You know, what you need to do.
Očekávám totiž, že novelizace zákona rozšíří pravomoc CFIUS na JV a minoritní podíly cizinců v amerických společnostech a že CFIUS dostane možnost definovat národní zájem a bezpečnostní riziko mnohem obsáhleji, než doposud. To je špatná zpráva i pro Evropu. Zvýšení daně z dovozu čínské hliníkové folie z dnešních 96.81 procent na 162.24 procent, a zvýšení cla na solární panely, hodnotím jako indikaci zdůvodnění mého očekávání a jako Trumpův cynický dárek Si. Jaká bude jeho reakce, nevím. Stejně tak nevím nic o osudu amerického velvyslance v ČLR. Ten podal demisi po rozhodnutí prezidenta Trumpa odstoupit od Pařížské klimatické dohody a před Trumpovou návštěvou prohlásil, že President will receive a „State visit-plus“ featuring a military honor guard, official talks, formal banquet and „special arrangements“. Očekává se, že s prezidentem přiletí do ČLR představitelé přibližně 40 amerických společností. Ti mají, podle neoficiálních informací podepsat smlouvy o smlouvách budoucích, týkajících se investic v hodnotě desítek miliard USD, především v energetické oblasti. Tomu nasvědčují nedávná telefonická konverzace čínského více premiéra Wang Yanga s americkým sekretářem – ministrem obchodu Wilbur Rossem a přípravná jednání s čínským gigantem, China Petroleum & Chemical Corporation. V USA existuje potřeba velkých investic v hurikánem poškozeném Texasu, na amerických Panenských ostrovech, a jinde. Je to jedna z dalších příležitostí pro ČLR, jak se zbavit USD.
V oblasti zahraniční politiky se během návštěvy nebo během příštích dnů objeví americká snaha o sdílení demokratických hodnot s Indií. Indii označuje americká administrace jako východní a západní maják Indo – Pacifiku. Bude to odpověď na Si referenci o mírovém vzestupu Indie. Odpovědi bude následovat obvinění ČLR a důkaz, že v USA mnozí nevědí, že maják ukazuje na objezd nebezpečného místa, a ne na cestu k němu. Předpokládám, že prezident Trump bude v ČLR hovořit o Indo-pacifických demokraciích i proto, že k těmto USA řadí kromě Indie a Japonska, také Austrálii. Jsou to klíčové země k zabezpečení klidu americké duše a národních zájmů. Ty mohou být také spolu zabezpečeny financováním projektů USA a USD. Kdo ví, jak daleko se odváží jít prezident Trump, ať napoví. Rychlé a výhodné financování strategických projektů v JVA a Pacifiku ze strany USA, neočekávám.
Uvedené a moje očekávání nejsou výsledkem čtení myslí americké administrace, ale povrchního pohledu a hodnocení výroků mimo jiné ministra zahraničí USA Tillersona v rámci přípravy návštěvy prezidenta Trumpa v Asii. Co uvedené výroky představují, co nám, a samozřejmě vedení ČLR, sdělují? Moje odpověď zní: Představují příklad studie kontrastů a reflektování na komplexní situaci v konkrétní době. Sdělují nám, že USA nemají koherentní odpověď na konání ČLR podle svého vlastního plánu a nemají vlastní vizi podobnou té, kterou formuloval Si.
S ohledem na jasně a pro někoho nejasně sdělené mezi řádky, americký vliv nebude schopen zastavit konání ČLR v JVA, nebudou li USA aktivní a konstruktivně jednat, prakticky okamžitě. To v dané chvíli vylučuji s ohledem na vnitro a zahraničně politickou situaci v USA, neschopnost USA konat bez vojenské síly ve světě a nepřítomnost všeobecně akceptovaných alternativních způsobů řízení mezinárodních vztahů.
5. 11. 2017
(Pokračovanie)
(Referát na pražskom seminári k 19. zjazdu KS Číny)
