Současné trendy, Putin, Trump a Zeman a jak se to rýmuje

Politológ Oskar Krejčí v rozhovore pre !Argument zhrnul hlavné medzinárodnopolitické trendy minulého roka a vysvetľuje vyhliadky toho práve sa začínajúceho.

!Argument: Jaké jsou podle vás pozitivní momenty v mezinárodních vztazích minulého roku? Můžeme vůbec někde hovořit o nastolení pozitivního trendu?

Oskar Krejčí: Změny byly značně rozporuplné. Základní trend – směřování k multipolárnímu uspořádání světa – zůstal zachován. Mezi pozitivní změny lze zařadit téměř úplnou porážku bojovníků takzvaného islámského státu. Nemalý význam měl i globální ekonomický růst, byť je spojen s prohlubováním nerovnosti. Základem většiny negativních tendencí bylo posilování obranářské politiky Washingtonu, konkrétní akce v duchu „America First!“ Posiluje se představa nepotřebné periferie, jejíž obraz se s digitalizací ekonomiky – chcete-li s příchodem průmyslové revoluce 4.0 – vyjasňuje. Nejde jen o periferie v městských aglomeracích, ale i v rámci „globální vesnice“.  Řeči o rozdělení dvourychlostní Evropské unie, které zaznívají z Berlína a z Paříže, se netýkají jen trestu pro neposlušné – jsou výrazem toho, že jádro Unie potřebuje periferii stále méně. Obdobně jako celé oblasti Afriky a Latinské Ameriky. Zdá se, že se blížíme k okamžiku, kdy heslo „America First!“ doplní „Eurozone (Germany) First!“

Mnohé je zřejmé již delší dobu, k novinkám bych přiřadil moralizování nad „novými penězi“ – snaha zabavit v dosahu amerického a evropského práva miliardy dolarů, které oligarchové a korupčníci vyvezli z Ruska a Číny. Nejde jen o záplatování vlastních zadlužených rozpočtů, ale také o snahu zvýšit tlak na vedení Číny a Ruska – korupčníci a oligarchové by se měli více snažit o změnu „doma“.

!A: Naznačujete, že by takto mohly být ovlivněny březnové volby ruského prezidenta?

O.K.: Pravděpodobně si to někdo myslí. Z podobného soudku je i to, že Rusko prohrálo spor o účast na zimní olympiádě v Jižní Koreji. Asi všichni souhlasíme, že sportovci, kteří užívají zakázané látky, by měli být co nejpřísněji potrestáni, kolektivní trest by ale měl být nepřípustný. Ovšem hořekování některých ruských činitelů na téma „nic jsme neudělali, nic nám přece nedokázali, proč my máme být trestáni a jiní ne; nebyla slyšena druhá strana, dáme to k soudu…“ – to je směšná pasivní obrana. Jestli se takhle chovají i ruští fotbaloví funkcionáři, pak mistrovství světa ve fotbale letos v Rusku nebude. Vždyť je to prosté: „Vy jste nám nevydali Edwarda Snowdena, uhájili vládu v Sýrii a zabránili parcelaci této země, my vás ponížíme v oblasti, na kterou jste citliví. Tohle je hybridní válka a ve válce a v lásce je přece dovoleno vše.“ Fňukání není namístě. Ovšem volební efekt bude opačný, než se domnívali někteří západní architekti hybridní války: lidé ještě více podpoří Vladimíra Putina.

!A: Hrdinou ruských voleb je ale podle našich médií Alexej Navalnyj, opozičník, kterému Kreml znemožnil kandidovat.

O.K.: Alexej Navalnyj – to je nesmlouvavá až nenávistná prozápadní opozice vůči Vladimíru Putinovi. Také bych si přál, aby Alexej Navalnyj mohl ve volbách ukázat, jaký je jeho skutečný volební potenciál. Chápu ale, že vše by se mělo dít v rámci platných zákonů. Navalného potenciál je malý, okolo dvou procent. Jeho kritika korupce uvnitř mocenské elity, byť politicky účelová, si ovšem zaslouží mimořádnou pozornost.

Nejzajímavější hádankou blížících se ruských prezidentských voleb však není Alexej Navalnyj, ale Pavel Grudinin. Tohoto nestraníka překvapivě vyzvedla jako svého kandidáta Komunistická strana Ruské federace. Grudininův volební potenciál není zcela jasný. Jako generální ředitel velmi úspěšného státního statku, který vystoupil z vládní strany Jednotné Rusko, by mohl skončit na druhém místě za Putinem. Grudinin představuje podnikatelského manažera, který se nekompromitoval privatizací. Podle některých analytiků by mohl být dobrým kandidátem na premiéra v době, kdy se bude lámat spor o národohospodářskou vizi Kremlu.

!A: Mluvíte o hybridní válce, jenže řada lidí předvídá na letošní rok skutečnou válku, a to především na Korejském poloostrově. Vy jste několikrát řekl, že v tuto válku nevěříte. Trváte na své prognóze?

O.K.: Válka v Koreji se nejeví jako racionální. Napětí je využíváno především ke zdůvodnění přítomnosti amerických vojsk v tomto regionu a ke zkomplikování situace Číny. Obdobně jako konflikt na Ukrajině komplikuje situaci Rusku. Ovšem současný jihokorejský prezident Mun Če-in není manipulovatelný jako nějaký mocichtivý ukrajinský oligarcha. Zatím se jeví jako zklidňující faktor – jeho nedávné dohody s Pekingem vytváří novu síť bezpečnostních vztahů. Výsledek souběžného tlaku na Ukrajině a na Korejském poloostrově je z hlediska politiky „America First!“ kontraproduktivní. Jako by architekti hybridních válek neviděli nikdy mapu Eurasie vcelku a neslyšeli o historii.

!A: Takže – válka nebude?

O.K.: Sázet na to, že politici budou vždy jednat rozumně – to je sebevražedná chyba. Někoho může uchvátit představa zpomalení Číny válkou na Korejském poloostrově, jiného vize oddlužení USA prostřednictvím války či „restrukturalizace“ dolaru během války… Důležité ale je, že si většina americké veřejnosti přes zdivočelé strašení Severní Koreou zachovává zdravý rozum. Například podle listopadového výzkumu Quinnipiac University Poll, což je prominentní centrum pro výzkum veřejného mínění, 57 % dotázaných Američanů se nedomnívá, že Trump v souvislosti s korejskou krizí postupuje správně – a pouze 24 % si myslí, že tento problém by měl být řešen vojenskou silou.

!A: Takový názor veřejnosti není bezvýznamný, protože Spojené státy čekají letos volby do Kongresu, přesněji volby třetiny senátorů a všech poslanců. Dá se očekávat nějaká změna?

O.K.: Podle dostupných výzkumů, včetně těch z citované Quinnipiac University Poll, je rozdíl mezi demokraty a republikány okolo 15 procentních bodů ve prospěch demokratů. Řečeno jinak, při zachování tohoto stavu ztratí v listopadu Trampovi republikáni v Kongresu většinu.

!A: V nové Národní bezpečnostní strategii USA, kterou v prosinci podepsal Donald Trump, byly Čína a Rusko označeny jako „revizionistické státy“. Nepřipadá vám toto označení jako útočné, příliš konfrontační?

O.K.: Samo o sobě je správné. Pokládáme-li revizionismus za změnu, revizi daného stavu, pak je pravdou, že Čína a Rusko jsou nositeli změn struktury světového politického systému. Nepříjemné je, že ve Washingtonu dospěli k názoru, že je třeba změnám se bránit, místo se na nich podílet; chtějí udržet hegemonistické uspořádání světa. Jenže změna je život.

Dnes je Čína tahounem globálního ekonomického růstu; za loňský rok dosáhla podle odhadu navýšení hrubého domácího produktu o 6,7 %. Řada médií se k tomuto tématu letos mnohokrát vrátí, protože nás čeká 40. výročí zahájení čínských reforem a otvírání se světu. Z hlediska optiky začínajícího roku pokládám za zásadní dvě skutečnosti. Především, že růst HDP je v Pekingu chápán jako „zelený růst“ – Čína se stala motorem plnění pařížských dohod o klimatických změnách. Zároveň nepostupuje podle zásady „Čína především“, ale „Svět především!“ či „Sdílená budoucnost lidstva“. A zadruhé, Čína si je vědoma svých slabostí. Hvězdný ekonomický růst spojuje s promyšlenými programy na odstranění vnitřních problémů, od rizik ve finančním sektoru po odstranění chudoby. I v novoročním projevu prezident Si Tin-pin připomněl, že do roku  2020 musí být úroveň všech obyvatel venkova vyzdvižena nad současnou hranici chudoby.

!A: Mluvili jsme o volbách v Rusku a ve Spojených státech, pojďme však alespoň na chvilku domů. Za několik dní proběhne první kolo voleb prezidenta České republiky. Jaký výsledek očekáváte?

O.K.: Téměř obecně se předpokládá vítězství Miloše Zemana. Problém je ale v jeho nízkém mobilizačním potenciálu pro druhé kolo. V roce 2013 se ve srovnání s kolem prvním počet aktivních voličů v druhém kole snížil o 2,2 procentních bodů, ovšem Zeman získal o téměř 1,5 milionu hlasů více než v kole prvním. Byl to nárůst počtu hlasů na více než dvojnásobek. Přiklonili se k němu téměř všichni sociální demokraté, získal část hlasů v prvním kole uraženého Jana Fischera, pravděpodobně i nějaké hlasy Jany Bobošíkové a Přemysla Sobotky. Zásadní roli tehdy sehrál emotivní odpor k postavě knížete, který strhával voliče na Zemanovu stranu. A ten nyní chybí. Postoupí-li do druhého kola Jiří Drahoš, jeho podstatný politický handicap – ideová bezbarvost a nezkušenost – se změní ve výhodu: nikomu vlastně zas tak moc nevadí. Antizemanovce bude navíc pohánět poznání, že změna na Hradě může znamenat, že Andrej Babiš nedostane novou šanci sestavit vládu. Také je cítit, že hradní dvořané ve snaze vytvořit si monopol na mocnářovo ucho, odehnali příliš mnoho z těch, kdo se podíleli na organizaci minulého vítězství – a lidí, kteří skutečně rozumějí politice, není zas tak mnoho. Ti, kdo si přejí opětovné zvolení Miloše Zemana, by si měli zavčas uvědomit, že je to obtížnější úkol než před pěti lety. Bez práce letos rozhodně nebudou ani hradní koláče

(Celkovo 8 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter