Sochař Radomír Dvořák se proslavil monumentálními díly v lipnických zatopených žulových dolech – zejména Památníkem národního odposlechu i s Betschneiderovým Uchem vlasti, výrazné jsou Zlaté voči, Haškova olbřímí socha Hlava XXII.
Nyní na počest nadcházejícím „slavným výročím“ pracuje od slunka východu do slunka západu v lipnickém ateliéru Granitu na „Žulové demonstraci“. Prvotně je věnována poctě největšímu spisovateli Jaroslavu Haškovi a jeho druhu Matěji Kudějovi.
Demonstranti nesou hesla, transparenty:
Vivat Hašek, Vivat Kuděj, Žula jo, beton ne!
Ale kdoví, co má impozantní umělec ještě za lubem, čím překvapí davy nabuzených protestujících, ale konečně i rebelů a jásajících.
„Miliony chvilek pro demokracii“ již stojí před vraty umělcovy tvůrčí myslivny. Jásot je překotný, Letná je pro milióny, granitu vzhledem exportu do Bavor ubývá.
„Model žulových demonstrantů v měřítku 1:10. vydrží protestovat nebo jásat celá léta nonstop. Neunaví se. Transparenty jsou měnitelné. Kamenné figurky v životní velikosti ke koupi i pronájmu. Množstevní sleva. Tisíce děkovných dopisů. Radek Dvořák“
Poštovní holub mi právě přinesl vzkaz ze Slovenska, od muže nesmírně a hluboce myslícího; rozbaluji snítek a čtu:
„Prejavujú sa neklamné znaky únavy z vývoja súčasnej podoby demokracie. Občania zistili, že hoci voľbami môžu zmeniť vládu, nemôžu dosiahnuť zmenu politiky.“
Třeba opravdových zkamenělých lidí a demonstrantů z lipnické žuly, beton na celé čáře zklamal.
Vivat Hašek, Vivat Kuděj, Vivat Dvořák!
Foto: Autor
