Slovenský problém českýma očima

V poslední době se znovu rozhořel konflikt mezi Slováky a Maďary. Poslední kapkou byla přítomnost pana Sloty ve vládě sociální demokracie. Premiér Fico neměl jinou volbu a pokud chtěl vládnout, musel Slotovu stranu přibrat do vlády. Po létech vlády pravice toho lidé už měli dost a chtěli změnu. Ale stejně jako u nás i na Slovensku pravice má stále velké zázemí. Pravicoví novináři spustili křik a začali útočit na vládu. Záminkou jim byla jen přítomnost Sloty a nikoho nezajímala praktická politika. Politika vlády nacionalistická není a nikdo nemůže obviňovat sociální demokraty z národnostní nesnášenlivosti. Spíše naopak. Pan Slota si nevidí do pusy, ale to není důležité. Maďarské strany opět spustily pokřik. K tomu, abychom pochopili celý problém, musíme do hluboké minulosti. Po tisíc let spravovali Maďaři území Slovenska – území, které bylo kolébkou Slovanů. Bylo to území Velké Moravy. Tam vychovával (marně) své syny Svatopluk. Chování Maďarů lze srovnat s chováním kolonizátorů. Původní obyvatelstvo bylo uvrženo do otroctví a vyhnáno do hor. Nemělo žádná práva. Teprve v devatenáctém století začala doba obrozenců – stejně jako v Čechách. Slováci si začali uvědomovat, že oni jsou tam doma. Maďarskou okupaci slovenského území ukončila až první světová válka. Uhry byly na straně poražených. Nové uspořádání vytvořila Trianonská smlouva. Tato smlouva přiřkla polovinu území obývaného Maďary okolním státům – Československu, Rumunsku, Srbsku. Maďaři se s Trianonskou smlouvou nikdy nesmířili. Před druhou světovou válkou to bylo vytvoření fašistického státu, dneska to jsou „speciální“ nadstandardní práva pro Maďary na cizím území. Vždy je za tím snaha o vytvoření velkého Maďarska v hranicích bývalých Uher. Pod tímto zorným úhlem se na celý problém musíme dívat. Nejsou to Slováci, kdo vyvolává spory. Vždy to je část Maďarů, kteří se snaží vyvolávat problémy a je to maďarská vláda, která se snaží „řešit“ spory. Každý prostředek je jim dobrý. A když žádný není, tak se vytvoří. To je asi i případ nitranské studentky. Všechny okolnosti případu jsou více než podezřelé. Slečna si nic nepamatuje a jen náhodou je její milenec představitelem maďarské politické strany. Musíme se smířit s tím, že v každém národě jsou lidé s vysokým národním cítěním. To se může projevovat i v nenávisti k příslušníkům jiných národů, zvláště pokud jsou mezi nimi nevyřešené problémy. To však neznamená, že se takové jednání bude připisovat celému národu. Ne všichni Slováci a ani většina Maďarů nejsou nacionalisté. Přesto ta hlučná menšina dokáže otravovat ovzduší. Zvláště my, Češi, si to musíme uvědomit. Představme si, že by u nás byly 3 miliony sudetských Němců, kteří by trvali na Mnichovské dohodě, neuznávali Postupimskou dohodu a žádalo svůj „Heim ins Reich“. Hrozná představa. Ale v takové situaci už žijí Slováci 80 let. Maďaři už jednou Slovákům ukázali svoje „řešení“. Bylo to za druhé světové války, kdy zabrali polovinu slovenského území. Stejně, jako Němci naše. Až si Maďaři uvědomí, že se musí se Slováky domluvit, bude lépe. Maďaři na Slovensku mají plnohodnotné občanství a nikdo je nediskriminuje. Přesto to některým nestačí. Chtějí více – chtějí velké Maďarsko. Pokud by se situace vyostřovala, hrozilo by kosovské řešení. Potom pánbůh se Slováky. My Češi musíme podporovat Slováky – jsme spolu na jedné lodi. Je třeba respektovat povojnová řešení a snažit se o mírové spolunažívaní. Všechna jiná řešení jsou špatná. Josef Vít, Česká republika