Loni v létě jsem při slavnosti udělování medailí zasloužilým učitelům České republiky v pražském Valdštejnském paláci požádal o pár minut pro děkovný proslov. V něm jsem zrekapituloval úlohu učitele následujícími větami:
„… Děkujeme, pane ministře, že jste toto shromáždění umožnil a dáváte nám prožít pocit vyjímečnosti… Na rozdíl od všedního života jsou zde dnes učitelé – ze státní moci – pozvednuti do popředí. Tedy zcela odlišně, než jak diktují běžné zkušenosti z každodenního prostředí. Víme všichni dobře, že moderní, zejména blahobytné, společnosti si zvykly v posledních desetiletích rozmazlovat děti a mládež, vyhlašovat je za nedotknutelné a k jejich i vlastní škodě přitom omezovat akční možnosti učitelského stavu. Tento blouznivý proces, na jehož konci se zračí všeobecná společenská dekadence a demoralizace, je nebezpečnou hrou. Vždyť je to právě učitel, kdo vykřesává z původní prázdnoty dětského obzoru, z původní pohybové i duševní bezradnosti nádherný produkt kultivovaného, otesaného, vzdělaného a uvědomělého jedince… vypracovaní, rozvinutí a zdokonalení jednotlivci skládají pak ušlechtilou společnost. Jsou protiváhou k jalové vulgaritě, jsou protiváhou ke rvačkám na stadionech, protiváhou ke čmárání po fasádách ušlechtilých staveb, protiváhou i k válkám a primitivismům všeho druhu. Právě po duševně vyspělých a duchovně i emočně zralých občanech potřebuje naše společnost prahnout, a jejich vznik učitelům svěřuje… Na dnešním shromáždění se dovídáme, že to tak opravdu má být a že každý učitel, který tuto namáhavou práci podstoupil, zaslouží společenské uznání. Buďme si toho vědomi, vědomi společné odpovědnosti za ovzduší, které bude v tomto státě panovat, vědomi povinnosti prosazovat vzájemnou toleranci, vzájemnou úctu a nejvyšší možnou úroveň vzdělanosti…“
S odstupem půl roku se dovídáme z ilustrativních příkladů, že narušení slušnosti ve školách má ještě horší projevy, než by si kdo myslel. Jde o téma hodné pozornosti nejvyšších školských orgánů. Nejen proto, že utýrání učitelky doloženými a neslýchanými provokacemi žáků jitří hněv české veřejnosti, ale také proto, že nejde o nijak ojedinělý jev. Zprávy TV Nova uvedly, že školské orgány evidují v poslední době 160 napadení učitelů žáky.
Lhostejnost ke zlu přináší ovoce. Akcent na nadměrnou svrchovanost žáků a studentů uvádí po dobu více než 20 let učitelský stav do akční bezmocnosti. Spolu s podkopáváním společenské prestiže učitelů povšechně nízkými platy ve školství trpí autorita učitelského stavu a patřičná výchova společenská a morální na mnoha místech selhává. Též v kapitole samotné racionální vzdělanosti se výsledky českých žáků v mezinárodním měřítku zhoršily.
O zahanbujících poměrech v českých středních školách a učilištích prošla tiskem řada článků, převážně však defétisticky učesaných. Skutečnosti o naprosto nepřijatelných výstřelcích si povídají učitelé i ostatní pozorovatelé v běžných hovorech. Dokladem tohoto vývoje byl i někdejší pokus Parlamentu České republiky diskutovat o zákazu mobilních telefonů ve třídě. Takovéto, pro parlament naprosto nepřiměřené, téma se může urodit pouze ve společnosti, kde je úloha učitele ve třídě degradovaná. Při normálním výkonu a postavení učitele nemůže přijít na přetřes, že by učitel nedokázal prostým zákrokem použití telefonu při vyučování zabránit.
Exemplární vrchol politováníhodného ledovce celkové vulgarity ve školách nedokáží některé struktury českého politického života adekvátně odsoudit. Stalo se dokonce, že v nedávné besedě ČT24 tři experti nepochopili dosah aféry a v roztomilé besídce debatovali s moderátorem o podružnostech. Nepochopili, že proti vulgárnímu násilí nelze postupovat pouhým domlouváním a že je nezbytné zajistit pro školství prostředky, jimiž bude jakkoli vzpurný žák dotlačen k poslušnosti. Takový cíl nenapadl ani psychologa, ani zástupce hlavního inspektora MŠ, ani tzv. odborníka na pedagogiku. Jejich nepoužitelná doporučení vycházejí z jakési plané představy, že se žák nad učitelem slituje. To je ovšem řešení zcela neadekvátní!!
Situace si neodkladně žádá opatření, která vrátí škole zodpovědnost za morální a společenskou úroveň národa, tak, jak to kdysi školy zajišťovaly. Opatření, která vrátí učiteli důstojnost a klid pro jeho pedagogickou práci. Volejme proto ke spolupráci zodpovědnou část české veřejnosti, která se obává nejrůznějších kriminálních důsledků mezi špatně vychovanou mládeží. Je samozřejmé, že účinná výchova musí znát paletu trestů, jimiž bude zajištěna velící a svrchovaná funkce učitele ve všech třídách a posluchárnách.
Psáno pro Nové slovo
(Autor – na úvodnej snímke – prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., je neurológ)