Operace Pravda

USA před časem připustily, že spustily mediální kampaň, která bude vydávat falešné novinové zprávy a články v iráckých médiích v úsilí zlepšit pošpiněný obraz Spojených států v Iráku. Články byly napsány americkými vojáky, poté přeloženy do arabštiny a nakonec umístěny v denících. Později byly tyto podvrhy představovány v mediálních monitorech jako informace nezávislých novinářů. Na konci prosince 2004 napsaly Los Angeles Times, že Pentagon tajně platil irácké novináře. Nedávno vyšetřovatelé z americké federální komise pro dohled nad médii – Federal Communications Commission (FCC) prozradili, že vyšetřovali tucty amerických televizních stanic pro příspěvky ve vysílání, produkované Bushovou administrativou a důležitými společnostmi, které televizní stanice vydávaly vůči ostatním agenturám a divákům jako důvěryhodné zprávy. Kniha The Best War Ever: Lies, Damned Lies, and the Mess in Iraq amerického žurnalisty Sheldona Ramptona a ředitele Center for Media & Democracy a editora čtvrtletníku PR Watch Johna Staubera je podle editorialu knihkupectví Amazon „o válce, která byla vymyšlená ve fantazii a prohrána v iluzi“. Jednou ze lží, předložených světu k uvěření, je podle autorů tvrzení, že američtí „osvoboditelé“ byl vítáni Iráčany, dlouho utiskovanými „diktátorem“ Hussajnem. Jak autoři argumentují, jeden z nejvíce tragických důsledků spoléhání Bushovy administrativy na propagandu je jeho opovržení pro realistické plánování ve věcech války. Nebezpečí negativních zpráv, podle Bushe je to, co může podkopat morálku a podporu pro válku. Jak Američané budou vnímat pohled na násilí, které vidí každou noc na stínítkách obrazovek a budou se zajímat, jak je možné zůstat optimistický ve výhledech a možnostech úspěchu v Iráku. „Ekonomická a mediální globalizace zmenšila planetu tam, kde se stírá rozdíl mezi cizí a domácí propagandou.“ To přiznala zpráva U. S. Defense Department’s Information Operations Roadmap, 74-stránkový dokument, schválený v roce 2003 Donaldem Rumsfeldem. V něm autoři poznamenávají, že „informace určené cizímu publiku, včetně veřejné diplomacie a PSYOP [psychologické operace], jsou díky informační globalizaci ve zvýšené míře konzumovány i domácím publikem. PSYOP zprávy rozšířené k nějakému lokálnímu publiku… budou často přebírány sdělovacími prostředky pro mnohem větší publikum, včetně americké veřejnosti“. Kdo, s kým, proti komu, za co Centrála americké propagandistické mašinérie, která zahrnuje i Operation Truth – Operaci Pravda, je PR agentura Russo Marsh & Rogers, republikánská PR firma z Kalifornie, podporovaná finančně konzervativní skupinou advokátů, kteří si říkají Move America Forward. Účelem této skupiny je „oznámit dobré zprávy z Operace Irácká svoboda, které neuslyšíte ze sdělovacích prostředků „staré linie“… dostat rovnou od našich vojáků v Iráku zprávy, které zahrnou kladný vývoj a úspěchy, kterých armáda dosáhne“. V září 2004 americká armáda rozšiřovala poptávku pro soukromých PR firmách, které budou v rámci kontraktu vykonávaly „agresivní“ PR a reklamu v Iráku, zahrnující týdenní zpravodajství a tvorbu veřejného mínění, výrobu tiskových zpráv, video zpráv, trénink Iráčanů sloužících jako mluvčí, a vytvoření „buňky pro vyvracení důkazů“ která by sledovala všechna média v Iráku, a která by „hned a účinně reagovala na zprávy, které „neférově“ míří na koalici nebo zájmy koalice. Kontrakt, oceněný zpočátku na 5,4 miliónu USD, získala firma Iraqex, založená ve Washingtonu DC. Zanedlouho poté si firma změnila jméno na Lincoln Group. Šlo o operaci mladých republikánů. Cílem kontraktu je k „vyvinout strategie komunikace a taktiky, identifikovat příležitosti, a vykonat akce… k účinné sdělení cílů irácké vlády a cílů koalice, vystavět podporu strategického publika k dosažení těchto cílů…“, jak se praví na stránkách fbodaily.com. Lincoln Group se propojil s PR firmou Rendon Group, která předtím pracovala pro Ahmeda Chalabiho a jeho Irácký národní kongres. Předmětem kontraktu bylo mimo jiné i vytvoření internetových stránek multinárodních jednotek v Iráku. Chalabi byl ovšem prozrazen jako íránský agent, který rozsáhle dezinformoval USA a vlákal je do irácké války. O několik týdnů později, Rendon z projektu vypadl. Lincoln si najal jinou washingtonskou PR kancelář, BKSH & Associates, řízenou politickým stratégem republikánů, Charlesem R. Blackem, Jr. BKSH je součástí PR koncernu Burson-Marsteller, jejíž práce v Iráku ovšem taktéž zahrnovala kontrakt pro Chalabiho a Irácký národní kongres. Jiné kontrakty Pentagonu byly nasměrovány k SYColeman Inc. z Arlingtonu ve Virginii a Science Applications International Corporation. Celkem stála americkou vládu během pěti let propaganda v Iráku 300 milionů USD. Většinu zpráv Lincoln Group byla zapracována na objednávku George W. Caseye, Jr., velícího generála multinárodních spojeneckých jednotek. Britské PR není lepší než americké Rockinghamská skupina, nasazená v britské vojenské výzvědné službě, umístila nepravdivé zprávy o Iráku jako pokus o vyprovokování války, který vyšel… Ahmad Chalabi a Iyad Allawi předali všechny možné nesmysly americkým a britským novinám, které jim to spolkly i s navijákem. Stejně se v případě těchto dvou dezinformátorů ale chovaly tajné služby a vlády. Namísto kontroly, analýzy nastoupila víra. Pro média je ovšem velmi obtížné verifikovat zprávy za situace, kdy jedna agentura či jedno médium není schopno kotrolovat bojiště a je odkázáno na analýzy penzionovnaých zpravodajských plukovníků a bývalých diplomatů. Konkurence znemožňuje křížovou analýzu a všichni reportéři žijí pod tlakem nutnosti editorovi přinést sólokapra… V takovém prostředí se podvrhům a dezinformačnímhrám daří, pokud zpravodajksá služba má reportéry „rozpracované“. Trhliny v pravdě Operace Pravda začala dostávat trhliny 30. listopadu 2005, ve stejný den, kdy Bush zveřejnil svůj „Plán vítězství“. Tehdy Los Angeles Times zveřejnil první informace Marka Mazzettiho o žurnalistických podvrzích v Iráku, osnovaných vládou. Lincoln Group svým subkontraktorům platil od 50 do 2 000 USD za článek. Odborníci tvrdí, že tak udal v iráckém a arabském tisku více než tisíc zpráv. Lincoln založil publikační centrum Baghdad Now, zakládal a financoval Baghdad Press Club, zdánlivě místo pro shromažďování iráckých novinářů. V prosinci 2005 se ovšem ukázalo, že armáda používala press klub k vyplácení novinářů za story příznivé pro USA a okupační jednotky. Za každou story, kterou napsali a umístili v iráckých novinách, tito „novináři“ dostali 25 USD. Nebo 45 USD, jestliže příběh pracoval i s fotografiemi. Pro „irácké korespondenty“ vynikající job. Stejně vynikající job ovšem vznikl pro rozvědčíky druhé strany… Do chvíle, než se přišlo na retušované fotografie nebo vykontruované články. „Ve snaze zabránit misinformacím z druhé strany, vytvářejí novináři misinformace prostřednictvím procesu, který maskuje zdroj informací, které jdou ven,“ tvrdí John J. Schulz, děkan komunikační fakulty Bostonské univerzity, který se zabývá vztahem špionáže a žurnalistiky, rolí médií a jejich vlivu na otázky národní bezpečnosti a cenzurou. Američtí důstojníci brání program jako odpověď na informační válku, vedenou proti okupačním silám povstalci. Lt. Col. Barry Johnson, vojenský mluvčí Bagdádu zdůrazňuje, že veškeré informace užité pro válečný marketing jsou založeny na faktech. Mark Bench, výkonný ředitel World Press Freedom Committee, tvrdí, že korupční přístup armády nevhodně zahaluje zdroje informací. „Otázkou je, kdo tomu věřil ? Kdo byl Spojenými státy opravdu podveden?“ ptají se autoři kontroverzní knihy. Odpovědí je, že Američané většinou oklamali jen sami sebe. Ale o to přece od samého začátku šlo. Článok bol uverejnený internetovým denníkom Britské listy, redakčne upravené www.blisty.cz