Když nechápu něco kolem špionáže, ptám se odborníka, protože jako novinář vím, že co se píše v novinách a předvádí v televizi, je třeba dělit třemi. Znám se s bývalým rozvědčíkem, který skvěle vypráví o událostech, kterých byl svědkem v roce 68 kolem okupace, a také o tom, jak pak se štěstím unikl likvidaci, coby nepohodlný svědek. Ke Skripalovi mi vysvětlil, že to je zpackaná operace pod cizí vlajkou, špionáž že už není, co bývala, řemeslo upadá. V Británii nebyl otráven žádný agent, natož dvojitý, nýbrž bývalá kancelářská krysa na odboru kádrů, která za peníze prodávala nepříteli skutečné orgány ruské vojenské rozvědky. Po propuštění z ruského vězení a výměně za skutečné rozvědčíky byl otráven už coby spolupracovník MI6, který se snažil vrátit do Ruska. Tam by o něj živého byl nepochybně zájem, neboť měl informace o vymýšlení důkazů o údajném ruském zasahování do amerických voleb, které měly na objednávku demokratů potopit Trumpa. Pro Brity a Američany je ovšem Skripal užitečnější mrtvý, anebo alespoň v kómatu. Prodávám, jak jsem koupil, nicméně takto mi to dává smysl.
Že se likvidují nepohodlní špioni a rozvědčíci, víme hlavně díky Hollywoodu. Jednoho jsem ale znal osobně. Šlo o mého spolužáka. Povolávací rozkaz na vojnu dostal k útvaru, kde ho naučili ovládat zbraně všeho druhu, řídit cokoli od motorky po tank, absolvoval paradesantní výcvik či kurz přežití v neznámém terénu. Takto vycvičen sloužil u speciální jednotky, která zajišťovala bezpečnost akcí, jako byly třeba tajné návštěvy Brežněva. Protože mu nedělalo dobře, když při tom občas tekla krev, nepodepsal vojnu a odešel do civilu. Moc si ho neužil. V pětadvaceti byl za velmi podezřelých okolností na podnikovém školení nalezen utopený v bazénu. A jeho žena dostala radu, aby s ohledem na to, že má malé dítě, přestala pátrat, co se stalo. Nikdy jsem nepochyboval, že tento můj kamarád byl zlikvidován proto, že se octl ve špatné chvíli na špatném místě a stal se nepohodlným svědkem věcí, které neměl nikdo znát. Když se jako jediný z jednotky odmítl stát vojákem z povolání, odmítl nabídku, která se neodmítá. Nevím, jestli to věděl. Pokud měl strach, nedával ho najevo.
Jan Kačer mi nedávno řekl, že jak zestárnul, vidí najednou lidské osudy jinak: vcelku, jako již uzavřené příběhy. Jak ale pohlížet na příběhy, které se uzavřou dříve, než se odehrály? U špionů se navíc uzavírají z důvodů, které rychle ztrácejí smysl. Když má špion, agent, rozvědčík či úředník u špiónů štěstí, důvody pro jeho případnou likvidaci pominou dřív, než je kvůli nim zlikvidován. (Z čehož samozřejmě neplyne, že nemůže být zlikvidován někým jiným kvůli něčemu jinému.) Můj spolužák štěstí neměl.
Nedávno se mi překvapivě přihlásil jeho syn. Snaží se cosi dozvědět o svém otci od lidí, kteří ho znali. Byl zklamaný, že jsem mu neřekl nic, co by už nevěděl. A mně bylo líto, že mu nemám co říct. Společně jsme ho nepoznali.
Text vyšiel v Kulturních novinách 14/2018
