S Vánocemi byl od začátku problém. Nejprve pamatuji z útlého dětství kompetenční spor mezi Dědou Mrázem a Ježíškem, o kterém někteří tvrdili, že rovněž nosí pod stromeček dárky. Nejspíš toho měl Děda Mráz moc a tak vzal zavděk pomocníkem. Že mu kdesi v Americe asistuje ještě jistý Santa Claus, se mi tenkrát naštěstí nedoneslo. S takovým chaosem už bych si sotva poradil.
Zásadní vánoční dilema spočívá v tom, že vpravdě smutný příběh matky, která přivádí na svět spasitele nedůstojně ve chlévě, převyprávěli moderní křesťané na sentimentální kýč. S tím souvisí notoricky se opakující kritika, že se Vánoce zpronevěřily svému duchovnímu odkazu a stal se z nich svátek konzumu. Je zajímavé, že této výtce čelily Vánoce už za socialismu, dávno před tím, než přestali být křesťané režimu trnem v oku a než byl konzum legitimizován coby kapitalistická vymoženost.
Ekonomicky vzato se někdejší socialistické Vánoce od dnešních kapitalistických lišily v tom, že za socialismu poptávka převyšovala nabídku, zatímco nyní nabídka převyšuje poptávku. Nemyslím, že jsme si polepšili. Vánoční konzum přišel o exkluzivitu, neboť vše je k mání celoročně. Změnilo se i nakupování. Zatímco v minulosti bylo jeho smyslem pořídit něco, co člověku bude sloužit, nyní je lid soustředěn na shopping, tedy na zážitek z nakupování.
Vánoční dary postihla inflace. Předměty pod stromečkem jsou vedlejším produktem zmíněného shoppingu, který si navíc v mnoha případech konzument dopřává na dluh. Zatímco za minulého režimu bylo nakupování utrpením a rozbalování dárků svátkem, dnes je tomu naopak. Lidé si užívají nakupování, aby pak na Štědrý večer vybalili dluhy. Když vánoční konzum posuzujeme optikou betlémského příběhu, Vánocům nepochybně spíše sluší někdejší nouze, než nynější plýtvání.
To, čemu celoročně přihlížíme v nákupních centrech a nákupních galeriích, jsou permanentní Vánoce. Konzumní advent se odlišuje pouze vánoční výzdobou a vánočním playlistem. Až v tržně orientovaném režimu, kdy mít je podstatnější než být, se zřetelně vyjevila překombinovaná povrchnost vánoční orientace na konzum. Jediná možnost, jak Vánoce zachránit, resuscitovat, je radikálně je zjednodušit.
Už řadu let, co děti odešly z domu, vyhlížíme s manželkou Ježíška, který nenosí nic kromě sebe. Víme o něm, že nemá rád stres, nepotrpí si na luxus a je rád, když je u nás konzervativně vše při starém. Vyprovodí nás na procházce lesem, zkontroluje s námi, zda zvířatům ve stáji nic nechybí, ovoní vánoční polévku, aby pak s námi usedl ke stolu jako vzácný, dlouho očekávaný host.
(Text vyšiel v brnianskych Kulturních novinách 49/2018)
