Marně jsem se domníval, že alespoň v čase vánočním a s blížícím se příchodem nového roku 2020 ztichne v České republice – byť jenom na okamžik – ale nejenom u nás – vyhrocené politické šílenství.
Kdo stojí v pozadí tohoto přemrštěného krmiva, které je nám od rána do večera na mísách už drahnou dobu podstrojováno?
Není trapné robotickým moderátorům televize, ale už častěji i těm na rozhlasových vlnách, zúžení repertoáru, který nám omílají jako kolovrátek od časného rána do pozdního večera?
Ale musím se tázat, co tomu všemu říká žaludek početných – slušně placených politiků, s odstraněnou inflací, mlynářů prázdné slámy, mnoha slov, s málo myšlenkami – skoro mezi nimi už není rozdílu – jeden hot – vládne – li, jiný čehý – stojí – li na opačné straně?
Co oni dohromady na to?
Nějakou nechtěnou kaši nám stravníkům tahle holátka na plotně nedává po miskách – ale již pravidelně v mamutích hrncích.
Jakoby s námi testovali, kdo ještě vydrží více a kdo ještě nezkolabuje. Svátek nesvátek.
Mix Babiše, Čapího hnízda a k tomu kýble s gloriolou a se svíčkami za Václava Havla na Hrádečku, u domu, kde na pražském Rašínově náměstí bydlel, u libereckého schodu, na nějž si Velikán stoupl, do všeho trochu Koněva, pomníku pro Vlasovce, trochu ruských a čínských špionů a k tomu dání nám všem plný korbel vespolek Novotného z Řeporyjí, to je opravdu už jenom na blití.
Myslel jsem, že po oslavách Velké listopadové sametové revoluce aspoň v čase adventním tohle jančení poněkud zjihne.
A zatím je tu všechno tak hodně blízko a podobné té zemi zaslíbené, kterou jsem jedenkrát v životě navštívil – daleko od nás, patřící Kimovi.
Myslíte, že se mýlím? Myslím si, že náš stav je ještě halasnější.
Není k popukání, spíše je k počurání. Ne-li podle prof. MUDr. Antonína Doležala, DrSc., jednoho z největších porodníků u nás, dokonce k lidskému vystolicování?
A k tomu vždy i si přidáváme ještě navíc trochu piety s minutou ticha k uctění, hlas zvonů táhnoucích ne nad závějí, ale nad kůrovcem sežraných stromů, nad památkou obětí nedávných zločinů, spáchaných z vykolejeného lidství?
Osobně, už skoro nemohu přečíst v novinách ani řádku, v níž je slovo Babiš, heslo Konec vlády jedné straky, příliš mně netěší placky na svátečních oděvech kolemjdoucích, vytlačených v masovém ražení.
Do hlavy mi stále hlasitěji vstupuje poselství jednoho ze zakladatelů časopisu Svět v obrazech, v němž jsem zanechal kus života svého:
„Žerte, ale nemlaskejte!“
Neadresuji tento povel ani zdaleka každému.
Ilustrace Andrzej Mleczko
