V den zahájení mnichovské bezpečnostní konference byla zveřejněna úvaha viceadmirála Ulricha Weissera, který byl v letech 1992 až 1998 vedoucím plánovacího štábu německého spolkového ministerstva obrany. Vychází z myšlenky, že NATO je ve špatné kondici, protože jeho strategický koncept je překonán.
Z jeho článku, který byl zveřejněn v Security Times jako zvláštní příloha k Atlantic Times, citujeme: „Pokud má Atlantická aliance mít budoucnost a chce nově upevnit transatlantické vztahy, pak je v elementárním zájmu všech uvažovat o zrušení tabu a je nutné dnes provést bezohlednou analýzu všech deficitů a chyb z nejnovější doby. Jen taková analýza umožní vytvořit základ pro konstruktivní dialog o budoucnosti atlantické aliance”.
NATO nezanechalo po gruzínské krizi žádný dobrý obraz a odhodlání. V krizi bylo jasné, že došlo k hluboké roztržce napříč spojenectvím mezi novými členy, kteří sází na dorozumění a partnerství s Ruskem. Již tak napjaté vztahy k Rusku se dále poškozdili kvůli váhání vést s ním dialog. Spojenectví nad kontrolou zbrojení a odzbrojení bylo v posledních letech trestuhodně zanedbáno, což základ evropské stability narušilo. Dohody, které mají zabezpečit nukleární stabilitu mezi velmocemi, tento rok končí. Vypovězení dohody o ABM a záměr umístit národní americké protiraketové systémy v Polsku a Česku zatěžují vztahy vůči Rusku. Dohoda o konvenčních silách v Evropě byla sice v roce 1999 ve změněných podmínkách upravena, avšak dodnes ji ratifikovalo pouze Rusko, Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina. Země NATO ratifikaci z roka na rok odkládají. Rusko nakonec ztratilo trpělivost a dohodu jednostranně vypovědělo.
Strategický koncept je překonán
Strategický koncept NATO z roku 1999 je zcela překonán. Vznikl před 11. zářím 2001, před velkým kolem rozšiřování NATO, před nasazením v Afgánistánu a při obraně námořních spojů ve Středozemním moři a Indickém oceánu a též před válkou v Iráku.
Angela Merkelová již mnohokrát upozornila, že aliance musí konečně najít novou strategii a odpovědět na důležité otázky. Které strategické koncepce vznikají pro alianci na základě dosavadních zkušeností s asymetrickými hrozbami a v boji proti mezinárodnímu terorismu? Která nebezpečí jdou od zemí, které hrozí rozpadem? Jak jim můžeme zabránit, než jejich katastrofické následky dosáhnou i naše země? Co může NATO vnést do intenzivnější kontroly zbrojení a odzbrojení?
Jižní krizový oblouk
Boj proti terorismu a radikálnímu islamismu nebyl vyhrán. Nebezpečí kulturních konfliktů narůstá. V Afgánistánu hrozí fiasko, když se od základu nezmění strategie. Situace se zde zhoršuje v důsledku bezpečnostního rizika v Pákistánu a Indii. Rozšiřování zbraní masového ničení není pod kontrolou. Ještě než se Irán vůbec stane nebezpečím, na Blízkém východě už probíhají závody ve zbrojení. Izrael, který je nejvíce ohrožen, je v pokušení rozřešit úproblém vojenskými prostředky. Krize a potenciál konfliktů jakož i teroristické aktivity se nyní silně koncentrují na Blízkém a Středním Východě. Jsou na „jižním krizovém oblouku”, který se táhne od severní Afriky před Blízký východ až do střední Asie, tedy v regionu, kde jsou dvě třetiny světových energetických zásob. Pravděpodobná nebezpečí pro západní bezpečnost a hospodářské přežití přicházejí v příštích letech odtamtud.
Střední Asie integruje všechny krize a konflikty. Kromě energetických zásob i mnohočetné etnické protiklady, zkorumpované režimy, islámské fundamentalisty a protikladné ropné zájmy světových mocností. Kdo podpálí šňůru k tomuto sudu prachu, může jedině ztratit. Přijmout Gruzii do NATO by neznamenalo nic jiného, než že bychom neměli životní zájem na její vojenské obraně.
Členové NATO by vlastně měli být zneklidněni tím, jaké úkoly budou muset plnit, když neexistuje základní dohoda o misi NATO o její „raison d´étre“. Aliance je v bezkoncepční situaci poznamenané nejistotou a hrozící vykolejením. Odpověď na prekérní situaci Západu chybí. Spojenectví potřebuje nový koncepční i instituční začátek.
Charakter politického spojenectví a rovnoprávnosti mezi partnery proto musí opět vystoupit do popředí. Konec konfrontace mezi Východem a Západem byl výsledkem politicky vedené strategie. Jeho nejvyšším cílem bylo vytvořit spravedlivý, mírový a stabilní pořádek v Evropě. Obdobná strategie musí být vytvořena pro nastávající výzvu. V ní musí hrát Rusko úlohu jako rovnoprávný partner. Proto se ukazuje nutnost vztahy s ním napravit.
Aliance musí energicky postupovat v odzbrojení a kontrole zbrojení a být iniciativní při zabezpečování systému KBSE a pro udržení nukleární balance. Sloužilo by evropské bezpečnosti a stabilitě, kdyby se projekt USA na protiraketovou obranu nerealizoval dřív, než bude dosaženo dohody o celoevropské bezpečnostní architektuře.
Je v životním zájmu USA, Evropy a Ruska ujmout se sooučasně řešení etnických, náboženských a nacionalistických rozporů na Blízkém a Středním Východě a zabezpečit tak stabilitu, která bude ku prospěchu národů a současně zabezpečí v budoucnosti přístup Západu k ropě. Nový strategický konsenzus by měl být zaměřen na to, aby řešení výzev Blízkého a Středního Východu nebylo zúženo na vojenské prostředky. Je nutno najít nové mechanismy a prostředky a ty pak nasadit. NATO na evropském předpolí by se mělo soustředit na mírumilovná opatření a nemělo by tříštit své síly na pomoc při přírodních katastrofách nebo při ochraně velkých sportovních akcí. Spojenectví by se mělo omezit na realistické a financovatelné, rychle nasaditelné vysoce moderní a mobilní síly a s těmito jednotkami zabezpečit mír v intervenční oblasti na omezenou dobu.
Uverejnené s láskavým dovolením denníka blisty.cz Medzititulky Slovo
