V českém tisku se objevila manipulativní zpráva z tvůrčí dílny Českého statistického úřadu, že populace ČR stárne a že jako jediné možné řešení se jeví důchodová reforma a příliv imigrantů. S takovým tvrzením však nemohu souhlasit! A to při vší úctě k ČSÚ, ctihodné instituci, ve které v letech 1972 až 1992 působila už od své maturity na Střední zemědělské a lesnické škole v Havlíčkově Brodě jako odborná referentka pozdější známá představitelka ODS Miroslava Němcová. (Jakpak se tam asi tak rychle dostala a tak dlouho udržela?)
Za katastrofální pokles porodnosti, stárnutí populace a zvyšování imigrace může beze zbytku restaurace neregulovaného kapitalismu a nadřazení zájmů nadnárodního kapitálu, který v rámci globalizace vykořisťuje – dbaje ovšem konzumní snesitelnosti svého počínání – obyvatelstvo celé planety, nad zájmy pracujících občanů České republiky. A jediným reálným a zdravým řešením této situace by byla zásadní reforma daňového a sociálního systému, zavedení progresivního zdanění, které je běžné v řadě nejvyspělejších zemí světa, a naopak výrazné snižování daní pracujícím s více dětmi, pokud ovšem řádně pečují o jejich výchovu!
Teprve do takového systému by mohli být přijímáni další migranti, ale výhradně ti, kteří se budou ochotni zařadit do zdejšího kulturního prostředí, vzdělávacího a pravního řádu a kteří budou od svého příchodu řádně pracovat, jako je tomu například u Ukrajinců a Vietnamců. Sociální výpomoc v jejich začátcích by se jim mohla a měla poskytovat pouze ve stejné výši, v jaké se poskytuje tuzemským nezaměstnaným, a pouze po omezenou dobu.
Ostatně stejně přistupovaly vyspělé země světa k řadovým občanům, kteří emigrovali z Československé republiky po únoru 1948 nebo po srpnu 1968. O tom bohužel média a školy často mlčí jako zařezané. Z vlastní pedagogické zkušenosti vím, že naprostá většina dnešních mladých lidí vůbec netuší, že poúnoroví a posrpnoví emigranti museli v Německu či Rakousku procházet přistěhovaleckými tábory, horko těžko prokazovat, že utekli z politických důvodů a mají tudíž nárok na politický azyl, nebo žádat a dlouho čekat na povolení vstupu do zvolené země, která mohla potřebovat jejich znalosti a schopnosti.
Dnešní benevolentní a „politicky korektní“ přístup evropských zemí k imigrantům, diktovaný nadnárodními zájmy politiků a průmyslníků, je neudržitelný a možná doslova zhoubný. A jakýkoli diktát Evropské unie je nepřijatelný. Jsem příznivcem myšlenky EU, ale zásadním odpůrcem jejích byrokraticko-autokratických sklonů!
A jsem také hluboce přesvědčený, že by si Evropané měli dávat setsakramentský pozor na možnost vzniku nové, panevropské diktatury, jejíž skutečné vůdce by nejspíš ani neznali!
