Malvíny, či Falklandy?

Falklandské ostrovy jsou malé, ale kvůli ropě geopoliticky zajímavé. Od jejich objevení evropskými plavci raného novověku přešly několikrát z ruky do ruky. První „majitelé“ byli Francouzi, následovali Španělé, Argentinci, naposled Angličané. Jejich panství bylo vždy trnem v oku Argentině, jež si po letech sporů usmyslila, že poválečnou dekolonizaci dotáhne i v tomto skalnatém koutu světa. Proč ne násilím, napadlo představitele ambiciózního státu roku 1982. Ovšem padla kosa na kámen, respektive na „železnou lady“. Přízvisko premiérky v čele postkoloniální země může údajně znamenat středověký mučící nástroj s ostny, což Margaret Thatcherová potvrdila stoprocentně. Netrápila se a na oheň odpověděla ohněm. S tichou mezinárodní podporou či alespoň bez zásadních zahraničních protestů začala vojenské operace. Při nich nemělo Buenos Aires žádnou šanci a boje skončili drtivým vítězstvím Britů, kteří si drobet připomněli starou slávu. Spor o to, jestli území v jižním Atlantiku ponese název Falklandy, nebo Malvíny stále hoří. Od válečného fiaska vysloveně krajně pravicové junty 80. let minulého století se v tomto bodu mnoho nezměnilo. Aktuální třenice, obnovené pro těžbu černého zlata, s největší pravděpodobností měření sil zbraněmi neobnoví. Leč pozoruhodné sdělení nesou. Okolnosti i populisticky zneužívaného napětí u protinožců odhalují rychle pokračující ekonomické a politické sjednocování Latinoameričanů. Formování nového vlivného aktéra na základě vzájemnosti uvnitř regionu.