„Pokoj lidem dobré vůle!“ zní krajem v čase vánočním. Ale kteří to jsou ti lidé dobré vůle? Staří nevzdělaní balíci, kteří prý budou volit Zemana, nebo vysokoškoláci, co si do sněmovny zvolili svého vrstevníka s hárem Angely Davisové a na Hrad se chystají volit Drahoše?
Či snad dělníci, živnostníci, nebo intelektuálové? Z Prahy, Hradce Králové – jak se zpívá v jedné posměšné písni? A co katolíci, protestanti a ateisté? Případně socani, piráti, odesáci, lidovci, starostové, komunisté, topáci, babišovci potažmo okamurovci? Sparťané, nebo slávisté? Myslivci, anebo rybáři? Komu z nich přát pokoj a klid, když nám mnozí z nich nedopřejí ani ty klidné Vánoce?
Nemine dne, aby nám v Čechách a na Moravě televizní a rozhlasové stanice jakož i tištěná či elektronická média necpaly do hlavy nejrůznější výsledky předvolebních průzkumů, sázkařské kurzy, prognózy i diagnózy kandidátů. Je div, že z toho většině občanů České republiky ještě nehráblo a že psychiatrická zařízení zatím nepraskají ve švech podobně jako věznice.
A tak jsem se z preventivních důvodů rozhodl nečekat se svým letošním novoročním předsevzetím až do prvního ledna, ale přijal jsem ho s předstihem. Zařekl jsem se, že až do skončení prezidentských voleb nebudu sledovat duely a rozhovory kandidátů, ani číst články zavedených politických komentátorů, ev. čerstvých absolventů různých zahraničních školicích středisek pro pracovníky masmédií, jejichž existenci přiznala i pracovnice ministerstva zahraničí USA.
Jak to řekl už někdo přede mnou: „Kašlu na vás, leví, praví, já chci zůstat zdravý!“ Aspoň relativně. Protože být nemocný přijde dnes v Česku dost draho.
Nechte nás věřit na Ježíška
a nenuťte nám Santa Clause!
Nestojíme o žádná dýška
od Euromutti v menopauze.
A jestli mi někdo po volbách řekne, že jsem starej a blbej venkovskej balík, protože bydlím dva kilometry za hranicí Prahy ve vesnici zahalené logistickými halami a mám legálně vystudovanou pouze Stavební fakultu ČVUT (na přednášky z české literatury na FF UK jsem z politických důvodů mohl docházet jenom ilegálně), trefím se mu možná do úsměvu.
Prozatím však chci mít už klid a aspoň trochu té vánoční pohody a poezie. A poplašným zprávám, že tzv. demokratický blok chce v případě Zemanova volebního úspěchu napadnout legálnost voleb soudní žalobou kvůli podivné skutečnosti, že čtyři kandidáti se jich zúčastnili na základě podpory od stejných senátorů, nebudu zatím popřávat sluchu.
Ale kdyby k něčemu takovému opravdu mělo dojít a koncem února pak proti tomu někdo svolal protestní demonstraci na Václavské či Staroměstské náměstí, ev. na Letenskou pláň, dám se tam odvézt třeba na kolečkovém křesle a budu přitom mávat berlemi, ale místo „Na Bělehrad!“ budu volat: „Na Hrad!“ Ani tentokrát však nebudu mít na mysli humanitární bombardování, to dá rozum. I když možná že každému ne.
A tak tě, Ježíšku, moc prosím, naděl všem těm magorům pod stromeček aspoň trochu toho zdravého rozumu!
Mimochodem, biografie Ivana Magora Jirouse nazvaná Magor a jeho doba byla v letošní anketě Babišových Lidových novin zvolena Knihou roku. To už opravdu přestává všechno, co si ten Babiš dovoluje! Neparazituje on náhodou na popularitě jednoho z nejznámějších českých disidentů a básníka, který psal krom jiného i pozoruhodné verše pro děti?
Naštěstí Evropský úřad pro vyšetřování podvodů OLAF už ukončil své šetření, týkající se čerpání dotací na Čapí hnízdo, a své závěry odeslal do ČR. Dokonce ho prý už leckdo dostal. To jsem zvědavý, kdo si tenhle dárek rozbalí jako první (nebo už rozbalil), kdo se z něj bude nejvíc radovat a kdo se bude nakonec jen smát.
Protože kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.
