Eva Kubáňová (1971) pochádza zo Šumperka. Absolvovala Strednú zdravotnú školu v Kolíne, odbor detská sestra, pracovala na oddelení nedonosencov a patologických novorodencov. Tam niekde pramení jej túžba vyjadriť sa k bolestiam života literárnou formou. Po štúdiu pediatrie v Prahe na ARIP, kde si v dvojročnej nadstavbe doplnila vzdelanie, pracovala ako vrchná sestra na internom v nemocnici Kutná Hora. V súčasnosti je staničná sestra na LDN v tej istej nemocnici. Matka dvoch detí svoju poéziu publikuje na facebookovej stránke Poezie Evien.
Foto: Emil Polák
EVA KUBÁŇOVÁ Ledový květ
ledový květ ruce zahřívají
pro křehkou krásu, uvěznění
mráz proniká a květ se
choulí do ticha
pro slyšení, pro záchranu
ruce chladnou, a přesto
jemně svírají
pro naději, pro život
ledový květ ožívá
pojď
Vůně snů
trpím jako růže bez vody
trpím jako růže v prvních mrazech
obnažená, bez listí, bez květů
kořeny v zemi studí, pro nový paprsek
znovu se narodit a růst
pro tvůj něžný pohled a smích
ráda se rozvoním a budu kvést
pro tvůj dotyk, trny se stanou
něžností a listy budou zelený
ve slunečním světle jediná
nezvadnu pro tebe
s večerem složím květy a
zanechám ti vůni snů …
Vůní lékořice
tvá slova jsou vůní sladkého dřeva
ve třpytu tekutý základ v našich tělech koluje a pulzuje
rozplývám se chutí lékořice
tvá slova jsou jiskrou okamžiku mé chvíle
s věčností
letím s tebou na společných větrolamech
do výšin
vrány se snáší na zem
krouživě svým křikem a
zima chladí touhu mou
zahřej mě a osvěž s jižní chutí
lékořicí provonění, s láskou utajení
v teple se spolu milují, s polibky sladkých dřev
Žádný limit
I.
žádný limit,všechno padá
čistá nahá krása
v noci svítí jako hvězda
v šatech měsíčního světla
jsem tvá
II.
žádný limit, blížíš se jak kometa
přání se plní
amfora
III.
žádný limit, čas není
v hlavě pouhá iluze
běžíš v naději pro touhu
být šťastný-šťastná v životě
Noční rozkoš
škrtneš zápalkou a touha se svléká
projasněná nocí nahá divočina
vydýchneš splynout pro další nádech
kůže cestou pro mapu skrytých míst
škrtneš a touha žárem stoupá výš
pro naše kapky rosíš-rosím
těla se slastí zmítají pro další třesk
plamen hoří
v energiích mocně pijeme koktejl vášní
pohár padá a spleteni v sobě v touze klesáme níž
hladíš mě-hladím tě v noční rozkoši
mého-tvého objetí
usínáme pro další nový hřích
zhasni
