V pozdní noci z 24. na 25. říjen 1955 jsme projížděli na korbě vétřiesky branou kasáren, stojících nedaleko od právě tehdy nově postaveného Hotelu Internacionál v pražských Dejvicích. Byl postaven hlavně pro sovětské poradce – důstojníky. Byli jsme vojáky Strážního praporu MNO. Vedle mě seděl pod zelenou plachtou stejně jako já vyjevený vojenský bažant, slovenský krasobruslař Karol Divín, budapešťský rodák. Postel si zvolil také vedle mě na pokoji, kde nás spalo tehdy podle vojenských řádů necelých tři sta. Kde o naši fyzickou čistotu před spánkem dbala a kontrolovala nás mladičká staršinka, zdravotní služby Hedvika.
Karol Divín. Zdroj: Wikimedia.org
V „přijímači“ jsme si byli všichni rovni. Voják Imro Uszak, stejně jako četař Jura Dluhoš nebo vojín Karel Jásek. Velel nám poručík Norbert Roula a kapitán Josef Zimák. Kapitán – politruk – Vít Bohuslav nás před první vycházkou varoval před úskalími Prahy – plné kapitalistických diverzantů pod dlažebními kostkami, ale i před svůdkyněmi v sukních.
Pamatuji se, jak nás pak všichni velitelé nechali vyválet na první společné vycházce v nedaleké Stromovce plížením plazením vpřed v blátě a na rozbahněné louce. Vedle slovenského slušňáka, plazícího se Karola Divína jsem se rázem naučil největší nadávky ve slovenštině a v maďarštině na adresu našeho velení.
Po ránu při rozcvičce jsme pak pod jejich komandováním vybíhali do kopce, kde dneska vévodí hřiště Dukly Praha na Julisce, někdy bez košile, jindy v plynové masce. Běhali jsme do kopce zvaného „tuberák“.
Karol do vojenské základní služby narukoval se svým otcem Antonem Finsterem a vždy po ranním vojenském tréninku odjížděl tramvají na krasobruslení na led na Zimní stadion na Štvanici. Neměl to vůbec lehké, zejména poddůstojníci jeho rodné krve mu dávali pořádně a nechutně zabrat.
Vytvořili jsme spikleneckou skupinu a ve stráži na ministerstvu národní obrany u výtahu pater noster jsem si tehdy spolu s jinými postěžoval přímo soudruhu ministrovi, armádnímu generálu Alexeji Čepičkovi. Potrpěl si na vyleštěné půllitry – bagančata, občas své dobrozdání odměnil tabulkou čokolády, jindy v opačném případě mračnou nespokojeností.
V případě Karola Divína reagoval chlapsky a přikázal jeho okamžité osvobození od všech vojenských povinností.
Karol Divín se stal tehdy vrcholovým sportovcem, který nás proslavil doma i za hranicemi.
Před pár dny, 6. dubna 2022 Karolko odešel z tohoto světa.
Kamarád, jakých málo!