Dlouho jsem nevěděl, jak se postavit k fenoménu Gréta Thunbergová (tak podobnému někdejšímu fenoménu ekvivalentně zneužívaného – a „náhodně brzy zemřelého“ – nevinného děvčete, Samanthy Smithové: https://cs.wikipedia.org/wiki/Samantha_Smithov%C3%A1). I lidé, kteří jinak sdílí starou známou větu, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali, najednou uvěřili, že globální oligarchosystém dovolí, aby jakási holčička mluvila proti jeho kšeftům dokonce i v parlamentech. To, na co jsem po čase přišel, však dříve (a možná lépe než bych to udělal já) zformuloval můj přítel Prokop Nepomuk:
„GRÉTA JE PLACHTA:
Ti z manipulátorů, kteří už pochopili, že Gréta je tak trochu k smíchu, začali zdůrazňovat, že koneckonců ,nejde o Grétu, ale o planetu Zemi za deset, dvacet nebo sto let, o náš domov
…
Ale jde. Jde o Grétu. Jde o Grétu jako hlásnou troubu alarmistů. Alarmistů, kteří jsou nástrojem megamonopolů. A megamonopolům jde o skokové zdražení základních životních potřeb občanů pod záminkou ,záchrany planety‘
Ne nadarmo se Gréta objevila poté, co se proti ,ekologickému‘ snižování životní úrovně masově postavili prostí občané (konkrétně Francouzi, ale na tom vlastně nesejde, kde přesně se ten odpor projevil poprvé).
Gréta – stručně řečeno – je plachta na zakrytí žlutých vest.“
(Status na FB, 2. 9. 2019)
