Francie: Jak běloši konvertují k islámu

Minulý týden přinesl francouzský deník Le Monde zajímavý článek o konvertitech k islámu ve Francii. V zemi galského kohouta jich dnes žije 50 000, z toho 1 100 se považuje za radikální. Policie chování těchto radikálů pokládá za nebezpečné, tím více, čím jejich počet stále roste. Jak si vysvětlit tento nárůst? ptá se Le Monde. Podle publikované studie během posledních tří let počet konvertitů k radikálnímu islámu se rapidně zvyšuje. Nejedná se pouze o případ Francie, ale i ostatních západoevropských zemí jako Velké Británie, Německo či Španělsko. Na konci roku 2003 jich bylo tedy už 1 100. Le Monde tento nárůst objasňuje zejména atraktivitou islámu jednak na předměstích a zvláště pak ve věznicích, kde islám představuje většinové náboženství. Michel Komitz, advokát několika souzených islamistů podotýká: „Mladí bílí lidé jsou na předměstí izolováni. Aby zapadli, mají dvě možnosti: stát se šampiónem v boxu nebo muslimem.“ Problematika konvertitů dnes nabývá na váze, hlavně díky jejich radikální potencionálně nebezpečné menšině. Chybí přesné statistické údaje o počtu muslimů i konvertitů, nezbývá než věřit francouzským islámským organizacím, které odhadují počet konvertitů na 50 000. Le Monde dále navrhuje mluvit o více „islámech“, aby se lépe rozlišily jednotlivé větve tohoto náboženství na základě vzdělání a původu „učitelů“, jež islám šíří. Vzrůst počtu konvertitů je jednak způsoben znásobením počtu smíšeních manželství, kdy jeden z partnerů nutí svůj protějšek k přestoupení na jinou víru. Druhým faktorem je již výše zmíněný úspěch islámu v předměstích. V těchto „banlieue“ se uplatňuje hnutí Tabligh, které je schopné mladým lidem vysvětlit smysl života a poté přesvědčit tuto mládež k dalšímu šíření svých myšlenek. Specialista na tuto oblast se svěřil: „U konvertitů můžeme najít pouze několik radikálů, kteří by patřili k tvrdému jádru.“ Někteří z nich však často poskytnou své pasy těmto aktivistům, ti tak mohou cestovat pod francouzskými doklady. Celý problém se tedy vrací zpět k zásadní myšlence: kolik muslimů celkem vlastně ve Francii žije? Velmi často se udává číslo okolo pěti až šesti milionů, ale podle poslední demografické studie je tato cifra značně nadhodnocena. Toto téma zpracoval na sklonku minulého roku i týdeník LExpress. Od roku 1892 je ve Francii zakázáno rozlišovat osoby při sčítání lidu na základě náboženského vyznání. Je tedy velmi těžké na základě oficiálních statistik určit přesný počet obyvatel dané menšiny. Francouzští sociologové a demografové jsou tedy odkázáni pouze na údaje o imigrantech a Francouzech pocházejících ze zemí a regionů, kde je islám dominantním náboženstvím jako Maghreb, Turecko, Blízký a Střední východ, Pákistán…K těmto údajům pak přičtou počty konvertitů, část ilegálních přistěhovalců a harki-muslimů repatriovaných z Alžírska. Díky těmto nepřesnostem o počtu Francouzů cizího původu, někteří demografové sečetli různé zdroje a došli tedy k číslu 5 až 6 milionů. Tato cifra ale není zcela věrohodná, jelikož nikdy nebyla potvrzena v celofrancouzském měřítku. Velký pokrok učinila až demografka Michele Tribalat, která pro revue Ined vytvořila novou, přesnější statistiku. Od náhodně zvolené skupinky Francouzů čítající 380 481 osob vybraných při posledním sčítání lidu v roce 1999, požadovala připsání informace o zemi původu rodičů. Francie tak mohla poprvé disponovat přesnější studii. Podle ní ve Francii tedy nežije okolo pěti či šesti milionů muslimů, ale pouze 3,7 milionu. Z toho 1,7 milionů jsou imigranti. Více než 23% obyvatel Francie (to je 14 milionů) je cizího původu (tj.nejméně jeden rodič se narodil mimo Francii) z toho: tři miliony jsou z Maghrebu a 700 000 ze Subsaharské Afriky. Zajímavostí také je, že ve Francii žije více obyvatel italského než alžírského původu (Alžířané a jejich potomci tvoří 1,6 milionu obyvatel, pro srovnání-obyvatel španělského původu je 1,5 milionu.) Jeden z největších problémů spočívá v tom, že muslimská hnutí však můžou představovat „síta“ pro budoucí stoupence radikálních organizací. Někteří konvertité totiž postrádají jistou dávku legitimity vzhledem k „původním“ muslimům, chtějí tedy tuto ztrátu kompenzovat větším nasazením a náboženskými cestami. Podobný příběh by mohl vyprávět i Johan Bonte. Johan má bretaňskou matku, otec pochází z Antil. Sám konvertoval v roce 1999, kdy ho na víru obrátil jeho bratranec Djamel Beghal. Djamel je však dnes obviňován ze spolupráce s Al Kajdou na přípravě atentátu proti americké ambasádě. Kvůli nedostatku důkazů je dnes Johan na svobodě. Článok bol uverejnený internetovým denníkom Britské listy, www.blisty.cz