Čtyřicet dva tisíc slov

Politolog Oskar Krejčí ve svém článku komentuje zahraničněpolitickou pasáž nového programu Demokratické strany, který byl připraven pro listopadové volby v USA.

V pondělí započatý konvent-sjezd Demokratické strany nepotvrdí jen dvojici Biden–Harrisová jako kandidáty na prezidenta a viceprezidentku USA. Schválí též volební program Demokratické strany, její platformu. Význam tohoto dokumentu přesahuje prezidentské volby. Bude sloužit i jako orientace voličů a kandidátů při výběru 435 poslanců či 35 senátorů na federální úrovni, ale i při volbě reprezentantů kandidátů na nižších úrovních. Vždyť se počátkem listopadu bude v USA hlasováním rozhodovat o tom, kdo zasedne do guvernérských křesel v 11 státech a dvou teritoriích, do 86 státních legislativních komor, proběhne několik referend na státní či místní i kmenové úrovni, v Mississippi se bude hlasovat o nové vlajce a podobně. Ve všech těchto příkladech mohou programy hlavních politických stran pomoci při rozhodování.
 

Programový konflikt

Jak uvádí server The American Presidency Project z Kalifornské univerzity, nový program Demokratické strany má rekordní délku, a to 42 092; nejkratší program měli Demokraté v roce 1860, konkrétně 372 slov, tehdy se ovšem odtrhli jižanští demokraté a schválili vlastní, prootrokářský program o délce 363 slov. Skutečně pozoruhodné je ale něco jiného, a to na druhé straně barikády: vedení Republikánské strany letos v červnu rozhodlo, že pro letošní volby nový program nevytvoří a pro potřeby letošních listopadových voleb použijí program Republikánské strany z roku 2016. To naznačuje, že ve straně neexistuje jednota. A tak se volební program Republikánů z pochopitelných důvodů vůbec nezmiňuje o pandemii COVID-19, zatímco nový program Demokratů začíná obsáhlou kapitolou právě na toto téma a v textu se k pandemii ještě mnohokrát vrací. A vůbec při tom současného pána Bílého domu nešetří: „Ubohé selhání prezidenta Trumpa, který nedokázal energicky a schopně reagovat na pandemii COVID-19 – jeho neschopnost vést – ho činí zodpovědným za smrt desítek tisíc Američanů.“

Oba programy obsahují velké množství podnětů pro oblast sociální a ekonomickou, přičemž nový program Demokratické strany nese výrazné stopy toho, co je pokládáno za americký levicový liberalismus. To se mimo jiné projevuje vysokou frekvencí tématu klimatických změn a otázek práv komunity LGBTQ+ (tato zkratka se v textu programu objevuje více než třicetkrát). Zahraniční politice, o které pojednává tato stať, je tradičně věnována malá závěrečná část.

Z porovnání zahraničněpolitických pasáží republikánského a demokratického programu vyplynou hned na první pohled dva základní rozměry podobnosti a odlišnosti:

Podobnost: Obě strany ve svých programech zůstávají věrné nacionalismu, který je základem mezistranického konsensu uvnitř mocenské elity USA. Obě hlavní politické strany věří v mravní a politickou odlišnost, či dokonce nadřazenost USA nad ostatními zeměmi. „Věříme v americkou výjimečnost“ zní první věta preambule programu Republikánů; „Povedeme (svět) nejen příkladem své moci, ale mocí svého příkladu,“ tvrdí Demokraté. Obě politické strany ve svých programech ignorují mezinárodní právo.

Odlišnost: Republikánské „America First!“ Trump posunul do roviny „Jenom Amerika!“ Tradiční republikánskou tezi „Mír prostřednictvím síly“ v programu Demokratů nahrazuje akcent na diplomacii. „Demokraté revitalizují americkou diplomacii, aby zajistili, že Spojené státy zůstanou hlavní mocenskou osou světa a principiální silou míru a prosperity.“
 

Profesionální diplomacie

Podle Demokratů Trumpovo vedení roztrhalo reputaci a vliv USA na cáry. Současný prezident místo aby ukončil nekonečné války, zavlekl Spojené státy do „nových konfliktů a další militarizace zahraniční politiky“ a přiblížil svět k nukleární katastrofě. Demokraté slibují, že vrátí diplomacii do rukou profesionálů, a uvádějí, že Spojené státy v současnosti „vydávají 13krát víc na ozbrojené síly než na diplomacii“. Měla by to být diplomacie vedená hodnotami – myšleno americkým pojetím demokracie – ovšem v pasáži o Íránu se píše, že „Spojené státy by neměly vnucovat změny režimu v jiných zemích“. Program Demokratů hlásá návrat do mezinárodních organizací, avšak s dodatkem domněnky, že „americká bezpečnost a prosperita budou posíleny, když se Spojené státy ujmou formování pravidel, vytváření dohod a řízení institucí, které řídí mezinárodní vztahy“. USA se prý vrátí do Světové zdravotnické organizace, Rady OSN pro lidská práva, Populačního fondu OSN – a „reformují“ je.

Několikrát je zmiňován požadavek na okamžitý návrat k Pařížské dohodě o klimatu. Navrácení k úmluvě s Íránem o jeho nukleárním programu je spojeno s dodatkem, že „tato dohoda byla vždy vnímána jako začátek, nikoliv konec naší diplomacie s Íránem“. V zásadě se jedná o obnovení dohod uzavřených za Obamova prezidentství a Bidenova viceprezidentství. Tato objevená kontinuita, která jistě nalezne svoje vyjádření v personálních změnách, má ale i skvrny na kráse: v tomto období byl také proveden převrat v Kyjevě (kde se Joe Biden osobně angažoval) a intervence v Libyi (Joe Biden byl podle svých slov proti).

Demokraté se v programu podělili o víru, že „naši vojáci jsou – a musí být – nejefektivnější vojenskou silou ve světě“. Ovšem zároveň se jedna podkapitola jmenuje „Ukončení nekonečných válek“. Píše se v ní, že téměř dvě dekády trvající „naše vojenská angažovanost, která se klene od západní Afriky do jihovýchodní Asie, stála více než pět bilionů dolarů a vyžádala si víc než půl milionů životů“. Válka v Afganistánu je podle citovaného programu „nejdelší válkou v americké historii, přičemž nejmladší američtí vojáci nyní bojují ve válce, která začala dříve, než se narodili“. I proto „spíše než okupovat země a svrhovat režimy kvůli prevenci teroristických útoků Demokraté upřednostňují efektivní a levnější diplomacii, zpravodajskou činnost a prostředky k prosazení práva“.
 

Návrat k dohodám

Podle Demokratů „aliance jsou nenahraditelným základním kamenem naší národní bezpečnosti, což by mělo být kultivováno, nikoli odhozeno“ – to je teze, která jistě nachází odezvu v neanglosaských zemích Západu, především v Německu a Francii. Mezi Trumpovými hříchy Demokraté uvádějí, že „viděl radikální pravicové nacionalisty zaměřené proti Evropské unii jako politické spojence – ne jako destruktivní protivníky“. Současný prezident prý pohřbívá sen o transatlantické komunitě.

Přestože v novém programu chybí původní Obamova představa o jaderném odzbrojení, Demokraté slibují obnovení jednání o strategických zbraních. Podle Demokratů Trumpem špatně kalkulované odstoupení od klíčových dohod o kontrole zbrojení a jaderných smluv znamená hazardní zahrávání si s novými závody ve zbrojení. Výsledkem prý je, že „nukleární nebezpečí, kterému Američané čelí, je větší, než bylo v minulých dekádách“. Demokraté proto slibují větší podporu Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, dodržování moratoria testy jaderných náloží, prosazovaní ratifikace Smlouvy o obchodu se zbraněmiSmlouvy o úplném zákazu jaderných zkoušek, a prodloužení dohody Nový START.

Pokud jde o americký kontinent, Demokraté věří, že „západní hemisféra je americká strategická domovská základna – oblast spojená dohromady společnými hodnotami, historií a vizí více prosperující, demokratické a bezpečné budoucnosti“. Kritizovaná je současná politika Bílého domu vůči Venezuele a Kubě za to, že poškozuje prosté občany. Tyto bezesporu zajímavé teze doplňuje i příslib „ukončit podporu války v Jemenu vedené Saudy“. Autoři programu se jistě potrápili nad formulací věty, podle které „věříme, že zatímco Jeruzalém je tématem pro jednání o konečném statusu, měl by zůstat hlavním městem Izraele, nerozděleným městem otevřeným lidem všech vyznání“. Problematická je ale konkretizace představ o nové diplomacii ve vztahu k Číně a Rusku.

Čína: Slovo „China“ se v programu opakuje 22krát – což je mezi názvy států bezkonkurenčně první místo („Israel“ 6x, „Russia“ 4x, „Germany“ 2x, „United Kingdom“ právě tak jako „India“ 1x, „Turkey“ – ani jednou). Posedlost představou nepřátelské Číny není jen republikánská choroba. Podle citovaného programu však Demokraté věří, že „čínská výzva není primárně vojenská, ale budou odstrašovat agresi a odpovídat na ni“. Slibují „přijetí agresivních akcí“ proti čínským pokusům podkopávat americkou výrobu, manipulovat s měnou či krást intelektuální vlastnictví a podobně. Budou prý dále odporovat „čínským vojenským hrozbám v Jihočínském moři“. Program obsahuje výtky vůči politice Pekingu v Hongkongu a Sin-ťiangu. Poněkud vlastní praxi ignorující je ujištění, že Spojené státy budou „mobilizovat sjednocení fronty, abychom zabránili státům, jako je Čína, outsoursovat znečištění do jiných zemí“. Zároveň ale Demokraté kritizují Trumpa, že „zahájil obchodní válku s Čínou, u které nebyl plán na dosažení vítězství – čímž způsobil strádání americkým farmářům, výrobcům, dělníkům a konsumentům“. Na jiném místě programu se uvádí, že současný prezident nastartoval hazardní obchodní válku s Čínou, která „stála více než 300 000 amerických pracovních míst a uvrhla farmáře do bankrotu“. Demokraté prý budou používat strategii „bez sebevražedné, unitární celní války či bez spadnutí do pasti nové studené války. Takovéto chyby by pouze sloužily ke zvětšení váhy Číny, přemilitarizování naší politiky a poškodily by americké pracující“. Není bez zajímavosti, že podle Demokratů „Evropa je náš přirozený partner v ovládnutí oblastí konkurence s Čínou“. Spolu se spojenci chtějí Demokraté „formovat rozvíjející se století Pacifiku“.

Rusko: Vůči Moskvě zvolili Demokraté hrubší jazyk, byť v jejich programu chybí teze o vměšování Ruska do předcházejících prezidentských voleb (několikrát se opakuje potřeba chránit volby před „nepřáteli, domácími i zahraničními“). Ovšem ujišťují, že nedovolí Moskvě „zasahovat do našich demokracií“ a znovu potvrdí závazek USA vůči NATO a obraně spojenců. Současnému prezidentovi Demokraté vyčítají, že „tlačil Rusko zpět do skupiny G7, přičemž kritizoval naše partnery v NATO a ignoroval zpravodajské informace o ruských odměnách za zabíjení amerických vojáků a ostatních koaličních vojáků v Afganistánu“ – což je ovšem reakce na neověřenou informaci z tisku, kterou naopak zpravodajské služby USA vyvracely. Trumpovy chyby pak Demokraté zobecňují do teze, že prý „viděl Rusko Vladimíra Putina jako strategického partnera – ne jako strategického rivala“. Zároveň ujišťují voliče, že se spojí s evropskými partnery a postaví se „revanšistickému Rusku“. Je ale v zájmu USA, uvádí program Demokratů, „spolupracovat s Ruskem na ověřitelném limitování a snížení našich zásob jaderných zbraní“.
 

Pomalé hledání

Jen zlomek lidí, kteří jdou hlasovat, čte stranické programy. Daleko častěji lidé hlasují podle rodinné tradice a novinových zkratek či vzhledu a chování kandidátů. Ostatně po volbách na programy zapomínají i zvolení politici. Přesto programy nejsou bezvýznamné: informují o aktuální shodě uvnitř stran a o náladě strategické vrstvy, která ve straně rozhoduje – o jejím hesláři, slovní zásobě, prioritách, o stupni závislosti na médiích a politickém marketingu; informují, v jakém stupni je strategie podřízena každodennosti. Tak se například hned v první větě preambule nového programu Demokratické strany čtenář dozví, že „Amerika je idea“, za čímž následují tvrzení, že „diverzita je naše největší síla“ a „protesty patří mezi nejvyšší formy vlastenectví“. Bude jistě zajímavé číst preambuli programu Demokratů za čtyři roky.

Letošní 75. výročí ukončení 2. světové války je vhodné pro připomenutí, že jaltský cyklus geopolitického uspořádání byl ukončen v roce 1989. Od té doby se v praxi hledá nové uspořádání i jeho teoretická definice. Jisté je jedno: poválečná bipolární rovnováha, která jaltskému upořádání dávala stabilitu, zmizela. Bezprecedentní ekonomický růst Číny zaskočil zastánce tržního kanibalismu, jejich představy o věčné nadvládě Západu, Anglosasů či USA jsou otřeseny. Sympatické formulace pak narážejí na realitu. Demokraté sice odmítají barevné revoluce, ale když se naskytne příležitost jako v Minsku, mlčí – vždyť propojit sanitní kordon kolem západní hranice Ruska z Pobaltí přes Bělorusko a Ukrajinu do Gruzie je tak lákavé! Obdobně sice citovaný program hovoří o „svobodě navigace“, ale pirátský únos čtyř lodí, který nařídil Bílý dům minulý týden, zůstává – alespoň zatím – bez kritické odezvy ze strany Demokratů.

Celá řada pasáží nového programu Demokratů je psána tak, že čtenáře nutně napadne: „Ještě že se konvent Demokratické strany neschází v Praze – to by ho strážci veřejnoprávní pravdy označili za sjezd trollů.“ Na druhé straně, přestože mnoho formulací z programu Demokratů sice znamená posun od unitární egocentrické politiky America First!, základní problém zůstává: ani Demokraté nehledají partnery, jen loajální spojence naplňující washingtonskou strategii. Při tomto způsobu uvažování je každý potenciálně stejně silný stát vnímán jako protivník. Vypadá to, že se v listopadu nezmění cíle Bílého domu, jen se začnou zkoušet jiné nástroje.

krejci_zahr_pol.png

(Komentár uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)

(Celkovo 5 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter