Navzdory probíhajícím protičínským vichrům a vánicím, bouřím a povodním, zdaleka ne všichni jim jako mouchy sedají na lep. Ještě jsou a žijí statní jonáci. Když americký ministr zahraničí Mike Pompeo nedávno pronesl v Senátu Parlamentu České republiky projev hodný opravdového protektora a varoval Čechy, Moravany a Slezany hlasitou vábničkou před případnou účasti Číny nebo Ruska na dostavbě jaderné elektrárny Dukovany, vemlouvavě ocenil chladnokrevnou budoucí cestu hlavy senátu na Tajwan, bylo radost pohledět do jednajícího sálu Valdštejnského paláce.
Český lev a Čínsky drak.
Předseda Senátu mu za vyslovení varovného apelu (tentokrát z jeho strany již druhého) a za ocenění činu vypravit se na ostrov s lichotivým pukrletem vručil zlatý senátský klíč. Jeho zástupce po celou dobu Pompeova řečnění nedělal nic jiného než, že si jako malé dítě pořizoval mobilem záběry řečníkových zad. Nad nimi s diplomatickou noblesou házel úlisné pohledy předseda zahraničního výboru Senátu do senátních lavic, v nichž u přítomných doznívaly tóny české a americké státní hymny z úst operní pěvkyně.
Bývalý předseda Senátu nevěděl, zda se má jako sociální demokrat klanět nebo plakat.
Jenom jeden ze senátorů se nepodřídil vstoje všech bouřlivému potlesku.
Kamery na ostatní senátory mířily jenom úkosem.
Jak mi právě sdělila moje kamarádka, nemám si tím zase tolik lámat hlavu. Ti, co Pompeovi tolik tleskali ze senátních lavic, si to zase tolik nebrali. Nevnímali ani jeho chlubení o tom, že v době studené války velel batalionu americké armády na západoněmecko-československých hranicích. Holedbal se v duchu tím, že pak rok velel CIA a teď plní jeden z nejdůležitějších úkolů své kariéry – uzavírá s Polskem dohodu o vyslání další tisícovky American Boys. K odstrašení Ruska a Číny, posílením Trump Campu.
Posluchači většinou asi mysleli na něco jiného nežli na co myslel on.
Třeba na to, jak dát auto do myčky.
Přímý televizní přenos Pompeova projevu by podle mého určitě uschoval skvělý filmový dokumentarista Karel Časlavský jako vzkaz budoucím generacím.
Mám radost, že v době, kdy se stále častěji setkávám s dotazy, proč se tak silně a nenávistně vymezujeme kromě Ruska i proti Číně, plynou ke mně i jiné zprávy. Pragmaticky pohlížející na století, často nazývaném stoletím čínským, a předvídající, že to příští bude navzdory vánicím zase stoletím ruským.
Lev a drak.
Sochař Radomír Dvořák vyloupl z lipnického granitu svému kamarádu – fotografovi na znamení česko-čínského přátelství, prof. Zhiyi Caiovi dvoustranný artefakt, znázorňující českého lva a čínského draka.
Mám z těch zvířat v žule velkou radost!
Fotoilustrace: Zhiyi Cai
