V pseudorenesanční berounské Dusilově vile z roku 1890, sídle Městské galerie, vystavuje pražský malíř Alan Majer. Celek obrazů (olej, akryl) se obrací ve většině k Bakchusově moku – vínu. K jednotlivým vinným odrůdám a zobrazuje je v lidských podobenstvích. Umělec nic nepředstírá, přiznává, že víno má k výtvarné tvorbě moc blízko. A je vzájemně i obdivováno.
Majerovy obrazy tvoří dlouhou dobu součást ojedinělé expozice galerie Znovínu ve znojemském Louckém klášteře.
Tentokrát umělec navštěvuje jiný vinorodný kraj na berounské výstavě (4. 9. – 11. 10. 2019).
Kromě nových přírůstků vystavil i dva pozoruhodné obrazy. Jedním dal najevo svůj vztah k fenoménu určité společenské skupiny, putující od obložených a obležených stolců s jídlem a pitím a v druhém si povšiml taškařic, které vnesl do snobské společenské etikety Václav Havel.
Zdá se, že symptomy té doby nikomu nevadí, neonové srdce nad Pražským hradem ani plující lodě bláznů po Vltavě.
Zatím co jiné sochy vyvolávají bouřné války.
Majer není první výtvarný umělec, který si té doby všímá, kdy se vozili čtyřnozí přátelé v limuzínách s prezidentskou standartou jinde vyrobených – k veterináři po pražské ulici.
Stejného si konečně všímal neopakovatelný ak. mal., skvělý grafik Zdeněk Mézl a v karikované podobě i Milan Knižák.
První obraz, nyní vystavený i v Berouně, nazval Alan Majer „Konec rautu“ (2001, olej na plátně 100 x 85) a druhý označil názvem „Podhradní slavnost“ (2002, olej na plátně 100 x 85).
Foto: Autor
