Není vůbec výjimečné číst podobný humus v našich novinách a současně poslouchat chvalozpěvy na naše členství v NATO. Občané si zvykli na lži a mystifikace. Proč se rozčilovat, když mrtvoly se přece kupí stovky kilometrů od našich hranic, odpoví vám bez zardění. Myslíte, že naši advokáti budou následovat své západoevropské kolegy a obrátí se, např., na Ústavní soud s žádostí o prověření členství ČR v NATO? Jak velký počet nevinně zabitých dětí a žen za naší spoluúčasti je vláda ČR ochotna tolerovat? Vždyť svojí servilní politikou vůči novým spojencům dělá ze svých spoluobčanů spoluvinníky.
Co zbylo ze slibů amerického prezidenta z jeho převolební agitace? Kam ještě zavleče českou zahraniční a vojenskou politiku prezident Silvio Berlusconi? Vystačí si české matky kondolencemi od armádního „slušňáka“ Alexandra Vondry? Kolik „žhavých“ válek si budeme muset prožít, abychom vymazali z paměti jednu „studenou“?
Jestli je skutečně válka jen pokračováním politiky jinými prostředky, tak potěš pánbůh. Vždy tu budeme mít mocné a ještě mocnější, kteří se ochotně obrní uvedenou tezí. Jistě, v historii lidstva většinou vítězí silnější, agresivnější, lépe vyzbrojení. A nám se v této zemi vždy zdáli sympatičtější ti ubožejší, špatně vyzbrojení, stále ohrožovaní a likvidovaní, než abychom tleskali neviditelným bombardérům s jejich řízenými střelami. V našich arsenálech jsme se těšili spíše než z velkorážných kulometů z literárních skvostů, které tak jednoznačně stály na straně neválčení. Ať už si vybavíme Švejka, nebo Čapkova díla, skvosty světové literatury, a z nich bych uvedl alespoň Rimbaudova Spáče v údolí nebo Jevtušenkovu báseň Afghánský mravenec. Bojím se, že ani jedna není v čítance českého státního maturanta.
V neděli jsem se při procházce Horní Lhotou u Luhačovic zastavil u památníku obětem První světové války. Jenom z této malé vsi padlo devět mužů za císaře pána, jak je známo, a to jim bylo některým sotva 20 let. Na pomníku je dodnes, nevím proč, stále nápis: Našim hrdinům. Tohle pokrytectví mělo raison d’etre v době První světové války, ale proč v následujících letech? V čem spočívalo asi ono hrdinství? V zabíjení hrdinů jiných národů? Jakou smrtí skončil život mladých mužů? Kdy konečně občané změní nápis na prosté: Obětem nesmyslné války. Paní učitelka pak bude mít jednodušší úlohu, až půjde se svojí jednotřídkou kolem a promluví o míru. Nesmí však mít současně pod paží české noviny.
Vyšlo na: http://www.blisty.cz/art/58829.html
Foto: DVIDSHUB
