Jak proměnit fiktivní hrozbu v nástroj k šíření strachu?

Jak proměnit fiktivní hrozbu, v nástroj k šíření strachu? Technologii tohoto postupu si můžeme ukázat na příkladu výroby takzvané „ruské hrozby“. Když se Moskva rozhodla rozpustit svoji Varšavskou smlouvu, ztratilo NATO důvod své existence. Mělo být rozpuštěno zároveň s Varšavskou smlouvou nebo krátce po ní. Když zanikl konfrontační bipolární systém, a dokonce se i rozpadl Sovětský svaz, ztratilo smysl také udržování masivní vojenské přítomnosti Spojených států v Evropě. Jen na území sjednoceného Německa mají dnes USA téměř 120 vojenských základen a dalších pracovišť propojených s americkými vojenskými strukturami. V německých městech se to hemží americkými uniformami. Co by ale zrcadlový postup USA vůči zaniklým strukturám SSSR znamenal pro vládnoucí oligarchicko-plutokratické imperialisticko-koloniální „elity“ ve Washingtonu?

A právě zde se nachází klíč pro pochopení toho, proč se NATO po zániku Varšavské smlouvy nejenom nerozpadlo, ale zahájilo dokonce proces rozšiřování směrem na Východ. A proč se nejenom neomezila všudypřítomnost amerických vojenských struktur v Evropě, ale naopak začala ještě sílit, bobtnat a mohutnět. Především permanentním posunem do středu kontinentu a do jeho východních částí. Drang nach Osten, protentokrát v britsko-americké režii.

Mapka vojenských aliancií pred rozpustením Varšavskej zmluvy. Zdroj: Wikimedia.org

Podstata tohoto nebezpečného vývoje je docela prostá. NATO se nerozpadlo, neboť představuje jednoho z největších dodavatelů zakázek, peněz a zisků pro západní vojensko-průmyslový komplex, především pro jeho americkou část. Čím více členských států má Severoatlantická aliance, tím více peněz je odváděno z národních rozpočtů na konta majitelů zbrojních firem, technologií, pro obchodníky se zbraněmi a pro všechny ty, kteří jsou svými zisky napojeni na neklid ve světě, na konflikty a na války. Úhlavním nepřítelem vojensko-průmyslového komplexu je totiž mír.

Peníze čerpané z národních rozpočtů členských států NATO jsou oficiálně určené na obranu. Takto je nákup předražených zbraní a dalšího rovněž předraženého vojenského materiálu prezentován občanům. Ve skutečnosti jen málo z těchto vojenských systémů mohou členské státy využít pro svoji obranu. Spíše se jedná o útočné zbraně, jaké mají členské státy NATO užít v případě, že budou povolány Washingtonem k účasti na jeho vojenských „misích“. Rozumějme na nevyprovokovaných agresích spouštěných pod falešnými záminkami bojů za „nějakou dobrou věc“, jaká ve skutečnosti při rozhodování o invazi nehraje ani tu nejmenší roli.  

Zánik NATO by tedy znamenal obrovské ztráty pro vojensko-průmyslový komplex Západu, hlavně USA. Byl by sice vyvážen mírem v Evropě, ale to by byla z pohledu Washingtonu přehnaná cena za ztrátu části zisků z konfliktů a bratrovražedných válek. Takto by musel Washington uvést do života novou vojenskou strukturu, která by nahradila NATO coby jednoho z hlavních dodavatelů zakázek a peněz. Nač ale zkoušet něco nového, když se lidem dobře vysvětlí, že smyslem NATO je chránit jejich bezpečí.

Oligarchicko-plutokratickým, imperialisticko-koloniálním „elitám“ se doposud ještě nepodařilo zcela paralyzovat občanský a politický potenciál širokých mas v členských zemích NATO/EU. Jsou ještě stále nuceny (jak trapné a obtěžující!) předkládat lidu nějaká zdůvodnění svých rozhodnutí, aby tyto „elity“ udržely konsensus lidí, kterých si sice ani trochu neváží a v jejichž zájmu nerozhodují, ale které ještě pořád potřebují mít na své straně, a hlavně v klidu a potichu. Lid je ještě pořád živel, jaký dokáže protrhnout hráze a vylít se z nich ven. Takto by mohl „elity“, které mu fantastickým způsobem stále škodí, dokonce i smést.  Nemůže být nic nebezpečnějšího, než když se lid stane informovaným. Lid má být vždy důkladně dezinformován! Proto je třeba zřizovat ministerstva propagandy (či „pravdy“) a vést boj s „dezinformacemi“, aby skutečné dezinformace zůstaly jedinými „informacemi“ pro lid.

Nejúčinnějším prostředkem, jak dosáhnout souhlasu mas s rozhodnutími, která jim mohutným způsobem škodí, je rozšířit mezi lidem STRACH! Čím více strachu, tím více souhlasu. NATO potřebuje ke zdůvodnění svého rozšiřování na Východ STRACH. Americká vojenská přítomnost v Evropě, motivovaná dohledem nad evropskými státy (jedná se v podstatě o dozor) potřebuje rovněž STRACH.

Tak a je to. Potřeba strachu a jeho rozšíření mezi širokými vrstvami společností na Západě byla stanovena jako úkol. Jenomže strach potřebuje mít nějakou příčinu. Skutečnou nebo fiktivní. Lidem byl už nabídnut covid-19 a kýženého strachu bylo dosaženo. Velkého strachu, jenž přinesl velké zisky vybraným firmám. Lidé se hezky báli a farmaceutické firmy inkasovaly penízky. Lidem v Evropě byla už předtím poskytnuta masivní migrace, jež vyvolává strach dokonce skutečný a oprávněný, nikoliv založený na fikci. Migrační vlny byly, ach, jaká to vzácnost, skutečností a „vítačům“ stačilo jen vítat ještě vřeleji a pronásledovat všechny ty, kteří před migrací oprávněně varovali. Lidé se rovněž bojí nežádoucích klimatických změn, proto může vládnoucí plutokracie měnit z gruntu osvědčené technologie a nahrazovat je neosvědčenými, neužitečnými, nefunkčními, drahými, ale pro někoho výdělečnými. Až jednou oligarchicko-plutokratickým „elitám“ dojde pozemská inspirace, vystraší lidstvo útokem z hvězd. To bude STRACHU! Aj, to bude užitečného strachu!!! Možná v té době ale už občané Západu nebudou disponovat ani jedinou molekulou autonomního rozhodování. Vše jejich už nebude jejich. Bude řízeno virtuálními technologiemi. Dobro došli!

Tohle všechno se samozřejmě už počítá a funguje to. Ale vojensko-průmyslový komplex, který je nemocný touhou po bohatnutí, ať to stojí, co to stojí, potřeboval rozšířit mezi lidem velký strach z nějakého potenciálního agresora. Nemohla být vybrána losem nějaká malá, slabá, bezbranná a chudá země. To by se vyrobil jen takový nějaký malý strach. Obyčejný strašáček do zelí, nikoliv HROZBA! Pořádná HROZBA!

A tak Washington ve spolupráci s některými svými zainteresovanými vazaly sáhl do zásuvky psacího stolu v Bílém domě nebo v centrále CIA a vytáhl hrozbu starou a osvědčenou. Hrozbu zlatou, milovanou. Bylo tedy opět vybráno Rusko. Fungovalo to za bolševika, tak to bude fungovat i za Putina. To by v tom byl čert, aby to zase nezabralo. Takto mobilizovaly největší tiskové agentury za Oceánem na sobě závislá média hlavního proudu, do Evropy byli vysláni „misionáři“ s novým, vlastně staronovým „poselstvím“. „Bojte se, lidičkové! Bojte se strašlivě! Rus zase zbrojí. Chce obnovit nejenom Sovětský svaz, ale dokonce impérium posledních carů, které drželo Finsko, Polsko a ještě i kusy dalších území.“ Tak byla vyslovena věštba a měšce vojensko-průmyslového komplexu se ihned rozevřely, jak jen mohly, aby bezpečně přijaly skutečnou lavinu, Niagarský vodopád dolarů a eur.

V některých nových státech NATO/EU existoval slibný historický materiál pro rusofobii. Pobaltí a Polsko jej měly na rozdávání. V jiných zemích, například v zemích českých, bylo toho materiálu poskrovnu, a tak Washington posílil práci svých „institutů“ a vsadil na obecný nezájem veřejnosti o souvislosti a o skutečnou kauzalitu. Do práce se dobrovolně zapojili také hlupáci z povolání i rodem. Lidé mají většinou dost svých starostí. Složenky bobtnají, je třeba pracovat, vydělávat peníze, živit se a ve volném čase spotřebovávat a bavit se. Postačí tedy vypustit na ně média hlavního proudu, a ta už lidem řeknou, kdo je dobrý a kdo zlý. To by mělo pro začátek stačit. Také školy nám úspěšně opouštějí dřívější úsilí o posílení kognitivních schopností, logiky a samostatného myšlení žáků a studentů. Vše se zdá být připraveno pro nové šíření STRACHU. Velkého STRACHU! Strachu z Ruska. A propos, šíření strachu z Ruska tak nějak chrání občany na Západě před tím, aby si náhodou nezačali více všímat působení Spojených států ve světě. Mohli by třeba začít i pochybovat. Běda, do lidu by byla zaseta pochybnost o blahodárnosti americké nadvlády zajišťované za pomoci cca 750 vojenských základen po celém světě.

Rusko zatím mělo ve vztahu k západní polovině Evropy jediný zájem. Co nejlepší a nejvýhodnější spolupráci. Dávalo ten zájem najevo spolehlivostí při všech obchodních transakcích. Západ má peníze a užitečné technologie, produkuje také luxusní spotřební značky a podobně. No a Rusko má zase bohaté, skoro nevyčerpatelné levné zdroje. Energie, suroviny, rudy, velké prostory a je docela velkým a slibným trhem. Spojit obojí velel docela obyčejný selský rozum. Jenže běda! Jsou tady přece obchodníci se zbraněmi, jejich výrobci a tisíce firem a desítky tisíc jednotlivců, kteří jsou existenčně a ziskově napojeni na zabíjení lidí. Ti žádnou ekonomicky výhodnou bezpečnou Eurasii nepotřebují! Nenávidí jen samu myšlenku na něco takového. Bojí se jí. Vždyť eurasijská spolupráce omezuje americké zisky také v mnoha dalších oblastech, také v obchodování s ropou a plynem. Brání hnát ceny produktů co nejvýše.

Kdepak, Moskvě bylo třeba její vstřícnou ekonomickou strategii vůči západní polovině Evropy vytlouct z hlavy. „To by tak hrálo,“ říkali si ve Washingtonu jak Demokraté, tak Republikáni, neboť boj proti bezpečí a nenáviděnému míru ve světě tyto oligarchicko-plutokratické kluby spojuje nerozlučně, aby si Eurasie žila v klidu a míru, a všichni byli spokojeni. Hrozí-li, že budou všichni na světě spokojeni, znamená to automaticky, že nebudou spokojeny vládnoucí „elity“ ve Spojených státech a s nimi komplementárně propojené „elity“ v dalších zemích, většinou Západu. Jen pro upřesnění je třeba podotknout, že prostí občané USA nemají se svými „elitami“ vůbec nic společného. Ostatně, jako je tomu asi v mnoha a mnoha státech planety. Na Západě v posledních desetiletích obzvláště. V amerických volbách voliči volí to, co se jim předkládá v rámci předvolebních typicky amerických tyátrů. Nic jiného na volebním lístku prostě nenajdou. A volit se musí, třebaže z takové volby vzejde jednou Bill Clinton, potom Bush junior, jindy Obama, pak hrozí volba Clintonové, ale nastoupí Trump, po něm Biden, až nakonec může do Bílého domu docela klidně usednout i Harrisová. Když už, tak už! Spojené státy jsou zemí opravdu neomezených možností.

Jak tedy proměnit naprosto neexistující fiktivní „ruskou hrozbu“ v něco, s čím by se dalo „užitečně“ pracovat? Má-li se někdo stát hrozbou, je nutné začít jej ohrožovat. A tak se i stalo. Postupný nezadržitelný pohyb vojenských struktur NATO ve směru od Západu na Východ představoval spolehlivou cestu, jak z neexistující, neplánované a nepřipravované hrozby učinit něco, co by se mohlo začít prezentovat jako hrozba reálná. Americká anakonda se začala obtáčet kolem celé západní hranice Ruské federace a ocasem si párkrát šlehla do Ruska dokonce i z jihu, z kavkazské oblasti. Tam se hezky snažil především gruzínský šílenec, Saakašvili, později vyslaný na „misi“ na Ukrajinu. Rusko prostě muselo jednou reagovat. Když ne po první vlně rozšiřování NATO, tedy po druhé. A když ne po třetí a čtvrté vlně, tedy aspoň po páté, šesté, sedmé… Jednou musí být svírací kruhy hada škrtiče přece natolik citelné a nepříjemné, aby se ruský medvěd sbírající na mýtině v lese maliny rozhodl postavit se na zadní a anakondu ze sebe strhnout. Nebo ji dokonce roztrhnout?

Když Ruská federace nereagovala ani na Pobaltí, tak na Ukrajinu s maximálně povzbuzovaným protiruským nacionalismem musela zabrat stoprocentně. A když válka na ukrajinském území nezadržitelně vyčerpává lidský i materiální potenciál Ukrajiny, tak je třeba rozšířit mezi Evropany STRACH z toho, že se Rusko na Ukrajině nezastaví. Strach má opět zvýšit zájem o nákup a prodej předražených nepotřebných zbraní, tedy zajistit další ohromné zisky pro vojensko-průmyslový komplex. Což se samozřejmě děje měrou vrchovatou. A také má za úkol fantasticky zadlužit pronajatou vyčerpanou Ukrajinu.

NATO, které s obranou především malých států nepočítá ani v nejmenším, má tak posílit svůj agresívní důvod k existenci a k dalšímu posunu na Východ. Na „východní frontě“ umírají lidé. Jsou to ale Slované, což Anglosasy, Němce, možná ani Francouze netrápí. Slovanská rasa byla přece od vstupu Slovanů do střední a jihovýchodní Evropy v pátém a šestém století našeho letopočtu považována za rasu určenou k ovládání, jaké sluší poslušnost a věčné nerozborné vazalství. Nikoliv samostatnost a nezávislost! Všechny menší slovanské národy jsou už hezky v jedné západní (americké) ohradě. A pěkně v ní, pod dohledem domácích kolaborantů, okusují travičku. Jen ti „Rusáci“ se stavějí pořád na zadní. A ještě se maličko, v rámci svých omezených možností, brání Srbové. Tedy srbští vlastenci. Tlak na ně ovšem sílí a srbský prezident Vučić  se právem obává přípravy a uskutečnění oranžového „majdanu“. Místo v ohradě je pro Srby rezervováno už dlouho. Vlastenci tam nechtějí, kolaboranti z řad „elit“ budou pozorovat své bývalé spoluobčany ze zahrad a pláží svých nových luxusních vil na Floridě nebo v Toskánsku a budou si říkat, jak je na světě fajn. A propos, toskánské vily byly svého času populární mezi českými zbohatlíky. Zrodilo se kolem nich i několik docela výživných ostud.

Slovanští Rusové (v minulosti pochopitelně včetně Bělorusů a Ukrajinců) jsou tvůrci jediného kontinuálně existujícího původně slovanského, později mnohonárodního velmocenského útvaru na světě. Poláci se o to po část svých dějin snažili také. (Tedy než dospěli k trojímu dělení Polska.) Ale Slované přece nepatří „do vznešené západní rodiny“! Chybí jim rodokmen podepsaný antickým Římem nebo alespoň Karlem Velikým. Kam se tedy Rusové pořád derou? V německé historiografii se o právech Slovanů na suverenitu a nezávislost dočteme velmi mnoho nepěkných informací. A německou (rakouskou) soukromou i úřední korespondenci, zejména z 19. století nebo v průběhu obou válek, je zdraví prospěšné nečíst vůbec. Místy je to opravdu odpudivé čtení na téma zpochybňování práv slovanských národů. Je tedy hloupé, vlastně docela tragické, že nyní se po nás, příslušnících menších slovanských národů, chce, abychom pomohli Anglosasům a Němcům „dořešit slovanskou otázku“ svojí vlastní účastí na boji proti Rusům. Divide et impera! Rozděl slovanské národy a panuj nad nimi! Co nám to má přinést? Tedy kromě obrovského sebezneuctění?!