Ukrajina: nic pěkného na obzoru

Na archívnej snímke fakľový pochod v Kyjeve na počesť výročia narodenia S. Banderu. Foto: Wikimedia

Krátce po řediteli CIA Johnu Ratcliffovi přijeli opět do Moskvy američtí vyslanci Witkoff s Kushnerem. Hlavy obou mocností si též vzápětí volaly, a to vše vede k nejrůznějším úvahám na téma: obnoví se seriózní diplomatické úsilí o skončení krvavé, hodně přes čtyři roky trvající války? Od ní se právě USA stále více odtahují pro jiné vážně geopolitické obtíže a politicky „sjednocené“ Evropě zase docházejí peníze na nekonečnou vojnu. Jejich komplikované situace se samozřejmě přenášejí do pořád tíživějších poměrů Ukrajiny, jež už postrádá nejen finance či vyspělou protiraketovou techniku, nýbrž především pořád naléhavěji samotnou živou sílu. Čemuž rozhodně příliš nenapomáhají ani četné násilné odvody (zahrnující nejednou i muže neschopné služby v poli) nebo naprosto zoufalé veřejné úvahy o odvodech žen.  

Dnes dokonce i konzervativní západní média postupně připouštějí, co se léta manipulativně označovalo za „prokremelský narativ“ – Rusko na bojišti dominuje. Zvolna, avšak neustále postupuje. Jeho raketové ataky jsou pořád ničivější, masově nasazuje novou generaci dronů na reaktivní pohon. Také jeho hospodářská situace vyhlíží, vzdor citelným ztrátám, nesrovnatelně líp než v případě zahraničím dotovaného soupeře.

Ukrajinská republika skutečně narůstajícím způsobem platí za účast ve hře velmocí a letošní zima bude pro ni kritická. Rostoucí nestabilita se též projevuje vzmachem mocenské role místních šovinistů. O ně se pořád víc opírá takříkajíc do morku kostí zkorumpovaná Zelenského klika, přičemž „imunita“ samotného prezidenta vydrží jedině tak dlouho, dokud zůstane svým chlebodárcům užitečný coby hlavní tvář (propagandistického) boje proti Ruské federaci.

Vnitroukrajinský vývoj přitom nabývá podoby sociálního experimentu, jež má řadu nepřijatelných, absurdních atributů. Včetně – fakticky námi placených – státních pohřbů druhoválečných hrdlořezů a kolaborantů s Třetí říší. Říší plánující východní Slovany vyhladit nebo zotročit. Zdá se proto dvojnásob nápadným, vyčítají-li potentáti Evropské unie kandidátskému Bělehradu, že komemorací válečného zločince generála Mladiće odmítá tzv. evropské hodnoty. A nadto titíž funkcionáři rádi nastolují diskuzi, kterak akcelerovat přístupová jednání srbského spolukandidáta – Ukrajiny.

Někdy je až tragikomické, nakolik se v kyjevské politice projevuje ona nenávistná válečná psychóza. Sílící tím víc, jelikož opravdu nikdo realistický dnes nemůže věřit ve vítězství ukrajinských zbraní. Již před několika lety se objevovala videa, kde prosté ukrajinské ženy trhaly knihy Dostojevského, Tolstého či Puškina. Šlo evidentně o důsledek frustrace z napadení i systematické státní indoktrinace. A ta se pořád vyvíjí. Není to přece dlouho, co na oficiální index pronikla též soudobá ruská tvorba pro děti. Schylovalo se k tomu vlastně po delší čas, ale je to stejně neuvěřitelné a hodné připomenutí. Pod sankce se nedávno prezidentským dekretem dostali též tvůrci a distributoři dětského animovaného seriálu Máša a medvěd. Gratulujeme. Je jasné, že jestli tohle nezvrátí vývoj války, tak už nic! Nelze než dodat, že Ukrajinská republika si svou orwellovskou politikou zadělává na ještě nesnesitelnější budoucnost.

Obdobný text publikovala Mladá fronta Dnes